Different Life

7. Policejní návštěva

Jelikož natáčení šlo hodně dobře, protože jsme byli připravení tak, jako málo kdy, tak jsme z domova vyrazili na místo, kde jsme si byli včera převzít peníze. Nejsme tady ale kvůli dalšímu obchodu, nebo čehokoliv dalšího, ale za jedním důležitým úkolem.

Pár kluků, který jsme nechali do auta naložit tašky, který vypadají jako s drogami ale ve skutečnosti odnášeli nakládku s obyčejnou moukou zabalenou jako když se převáží drogy, která ale tašky jen zatížila a kdyby je náhodou chytli tak z toho žádný problém nebude.

Z určitých zdrojů víme, že dnes sem má dorazit policie na zátah, takže jsme dnešní obchod s předstihem zrušili a rozhodli jsme se to vzít do svých rukou. Není tu vůbec nic, za co by nás mohli zavřít, nebo dokonce jen dostat pokutu.

Všech pět nás stojí v prázdné místnosti a máme ruce nad hlavou. Vidím, jak se Filip houpe ze strany na stranu. To už je zase sjetej, nebo co? Ve vedlejší místnosti už slyšíme klapání bot a jinak vůbec nic. Najednou se ve dveřích před námi vynořuje minimálně 10 zakuklených policajtů a za nimi se objevuje dalších 5 jinak oděných vyšetřovatelů.

"Hledáte tu něco, pánové?" Ptá se Ondra a u toho se nepatrně usmívá. Několik hlavní na nás teď míří a nevypadají, že by nám nechtěli ublížit - spíš naopak.

"Žádný vylomeniny." Říká nám hlavní policista, kterého už jsem viděla několikrát. "Prohledat." Dává pokyn několika dalším policistům, aby nás prošacovali.

"Pořádně se podívejte, nemáme co schovávat." Vysmívá se jim Filip a po neúspěšném prohledání naprosto prázdné haly na sebe jen zíráme.

"Co tady děláte?" Ptá se nás útočně policista a já se zasmála.

"Vyrábíme k naší tvorbě oblečení a rozšiřujeme sklady, tak jsme si to sem přišli přeměřit, abysme věděli jaký regály se sem budou hodit. Když už jsme u toho, mohla bych já vidět Vaše povolení k prohlídce?" Ptám se ho s úsměvem a svoje ruce dávám dolů. Vedoucí celého zátahu mě nespouští z očí a podává mi papír, na kterém je to povolené od soudů a všech různých institucí. "O tom, že na neozbrojené lidi můžete mířit pistolemi tady ale nic není." Zvedám obočí na všechny v kruhu a oni svoje zbraně sklonili dolů. "Prohledejte si tu, co budete potřebovat, nic neschováváme." Pokrčila jsem rameny a stoupám si zpátky do řady ke klukům.

"Máme příkaz i k prohledání aut, který jsou přítomný před halou." Oznamuje mi policista a já jsem se usmála. "Při prohlídce můžete být přítomný, ale nesmíte na nic sahat. Budu potřebovat auta odemknout." Poučuje nás a já přikývla.

"Není problém." Souhlasím s ním.

"Přítomni prohlídky můžou být pouze majitelé vozů, a pokud ti tu nejsou, tak ten, kdo řídil při příjezdu."

"Já jsem majitel všech tří aut." Oznamuji mu a z kapsy si vyndavám klíčky od aut.

"Dobře, a kdo s nimi přijel?" Ptá se mě policista a já zvedla obočí.

"Neprobíhá tu žádné vyšetřování ani nejsem u výslechu, povolení k prohlídce máte, ale na žádné otázky vám odpovídat nebudu." Říkám mu klidně a on se mě pokouší přesvědčit jeho pohledem. Když zjišťuje, že to je bezvýznamné, tak se vydáváme ven.

"Vy pojďte se mnou, a zbytek počká tady." Ukazuje na několik zakuklenců a potom na moje kluky. Všechno je v pohodě a jde podle plánu - tak se mi to líbí. Když vycházíme ven, tak si stoupám k autu a jejich šéf na mě kouká. Já dělám, že ho nechápu a jen tam stojím.

"Odemknout auto." Oznamuje mi a já se trochu usmála.

"Odemknout auto, co?" Ptám se ho. On na mě kouká velice vražedným a nepříjemným pohledem a já zažívám mix pocitů - strach, stres ale i klid, protože se nemůže nic posrat.

"Prosím, odemknout auto." Cedí skrz zuby a já vyhovuji jeho požadavku a odemykám S-ko, které papírově patří mně, ale fakticky ho používá Andre. I šéf celého týmu se podílí na prohlédávání auta a já jsem si jistá, že i kdyby rozebrali auto do posledního šroubku, tak v něm nic nenajdou. Dále přecházíme k dalšímu Mercedesu, u kterého je jejich prohlídka taky beznadějná a nakonec se vydáváme k mému nejoblíbenějšímu G-čku, které jsem dostala od kluků minulý rok k narozeninám. I tady je prohlídka bez většího úspěchu, ale ještě zbývá poslední prostor - kufr.

Hlavní policista sebevědomě kráčí k zadním dveřím a když je do pravé strany otevírá, tak je překvapený. Nevidí totiž několik kilo "drog", které viděl vlastníma očima nakládat do totožného auta před několika minutami. "Tvrdili jsme Vám už na začátku, že nemáme co skrývat." Mluvím na něj, jako bych nevěděla o co se tu snaží. Mysleli si, že to budou mít takhle jednoduchý? Ani hovno.

On mě z ničeho nic chytá pod krkem a přiráží mě za něj k otevřeným dveřím od kufru a já se trochu zasmála. "Tohle není úplně standardní policejní postup." Říkám mu a je mi jasné, že ho každou minutou přivádím k většímu šílenství.

"Řekni mi, kam jste to kurva schovali." Jeho stisk pořád zesiluje a já jen zavrtěla hlavou.

"Nevím, o co se tady jedná." Pošeptala jsem, protože se pokouším šetřit svůj vzduch, ale sevření je opravdu silné. On vztekem bouchá mojí hlavou o otevřené dveře ale to mi nic jiného, než bolest hlavy nezpůsobuje.

"Jestli mi, ty malá čubko, neřekneš kde je ten fet, tak přísahám že tě tady umlátim." Říká dost nahlas na to, abych to slyšela já, ale i někdo další, kdyby tu někdo byl.

"Ne-vim." Rozpůlila jsem mu - pro něj, tohle nepochopitelné slovo a on na nic nečeká, chytá mě za krk a bouchá mojí hlavou ještě jednou a na zadní straně cítím ostrou bolest. Díky bohu za to, že ho nenapadlo na mě vzít teleskopický obušek, s tím by mi určitě něco přerazil.

"Že nevíš, ty malá svině?" Vyzývavě se mě ptá.

"Ne, ale váš šéf tohle všechno může vědět. Klidně hned teď." Říkám mu, když ukazuju na vnitřní zpětné zrcátko v autě, které mělo výhled přímo na nás a miniaturní kamerka schovaná v něm mi právě teď zachránila prdel. Máme to tam jen pro jistotu - přesně pro tuhle, kdy přenos jde do jednoho z našich zařízení mimo tenhle prostor, takže kdyby to teď rozbili tak nahrávku máme pořád k dispozici. "Jestli to chcete vyrvat a udělat ještě nějakou škodu na mém autě, tak prosím." Říkám mu klidně a on ode mě odstupuje. "Řekli jsme to několikrát - že nemáme co skrývat. Víte, že uděláte víckrát nezdařenou prohlídku, tak vám časem nepovolí žádnou?" Ptám se ho provokativně a uvnitř něj škube každý sval.

"Všem vám odebereme vzorky z rukou." Oznamuje mi a já se usmála.

"Na to se ale povolení k prohlídce nevztahuje, pokud si dobře pamatuji. Nicméně rádi vám poskytneme vzorky, kdy u každého budou pozitivní na střelný prach, protože jsme všichni hromadně byli včera na střelnici. A střelný prach nejde jen tak dolu. Samozřejmě naší přítomnost na střelnici můžou dosvědčit svědci, kteří tam byli včera a kamerové záznamy." Sleduji ho a kdybych ho neupozornila na tu kameru, tak ze mě teď vymlátí duši.