2356 17.9 Londýn
Doktor Sullivan soustředěně procházel nastavení jednoho z královských robotů. Měsíce nemohli přijít na to, co způsobuje náhodné zkraty služebních přístrojů. Nejméně jednou za měsíc se na doktorově pultu objevil stroj, se stejnou závadou. Vždy mu na čele vyrostly vrásky, nebyla to příjemná záležitost. Cokoliv by pokazil, by šlo na jeho triko a to si rozhodně nepřál.
V pozdním večeru ozval se starou budovou zvonek.
„Evelin, jdi otevřít!“ zvolal do prostorů Sullivan a dále si lámal hlavu nad tuctem zpřeházených drátů. Tato oprava vyžadovala doktorovu nejmilejší dýmku a nejčistější brýle.
„Pane Sullivane, obávám se, že tohle nebudu moci vyřešit za Vás!“ hlesla od vchodových dveří.
Muž si ustaraně promnul oči a s dlouhým povzdechem odešel od pracovního stolu.
„Co vyžaduje moji přítomnost?“ optal se a zadíval se do tmy, očekávajíc osobu. Jediné co se před ním rozkládalo, byla noční, zcela prázdná ulice. Zmateně se rozhlédl kolem, než posunul svůj pohled na zem. Na chladné dlažbě ležela krabice a v krabici se pod šály cosi hýbalo. Přiklekl a zlehka látku odkryl.
Nestačil se divit, leželo před ním novorozeně. Klidně spinkalo s malými křehkými ručkami u hlavy a pokrčeným nosánkem. Na jeho bříšku ležel dopis.Milý doktore, bratře,
moje dny se krátí a já už ztratil vše. Vše na čem mi záleželo, se změnilo v prach. Opravdu jediná naděje, která mi zbyla je on. Tohle malé stvoření si nezaslouží pykat za mé činy, ani za činy jiných. Nevím komu jinému, bych ho mohl svěřit. Ty jsi byl jediný, kdo zůstal na mé straně, když se proti mě obrátil celý svět. I kdyby měla chlapce vychovat Evelin, ten zatracený robot, byl bych nejšťastnějším mužem na celé, téhle zatracené planetě. Prosím. Přijmi ho. Chraň ho a nech ho žít normální lidský život.
Hlavně mu o mně nikdy neříkej. Nesmí přijít na to, co za moc drží. Nesmí se stýkat s panstvím za žádnou cenu. Oni by ho zničili a tobě by také vzali vše, co ti zbylo.Buď tedy opatrný a dej mu za mě ten nejkrásnější život.
- Tvůj bratr
A je to tady! Nový příběh, nový začátek! Doufám, že si ho užijete.
☄️🌏
ČTEŠ
Because we never gave up [Minsung]
FanfictionPradávna moc čpěla v jeho žilách. Moc, kterou svět doposud nepoznal. On však nepoznal ji též a nechtěl v sobě cítit tenhle prokletý um. Skrýval se pod rouškou obyčejna, aniž by tušil, co v něm dřímá. Chodil v botách chudoby a sledoval svět tam v hra...