Slytherin girl

Bradavice

Věnováno Annie_81

Jak bych tak mohla začít svůj příběh. No dobře. Jmenuji se Stacy Lestrangová a už jméno napovídá kdo je moje matka. Ano je to Bellatrix. Teď je v Azkabanu a já nastupuju do Bradavic. Předtím než jsem se nějak dopracovala k Bradavicím jsem se vzdělávala sama. A už toho taky dost umím. Když mě přijali tak mi rovnou napsali že půjdu do třetího ročníku. Aspoň nebudu s prvňákama. Zatím jsem u Děravého kotle a zítra už se odjíždí do Bradavic. Ministerstvo Kouzel už mi pořídilo všechny učebnice co budu potřebovat takže jsem vpohodě. Když jsem se tady jen tak procházela všimla jsem si že všude visí plakáty že se hledá Sirius Black který utekl z Azkabanu. Aspoň s sebou mohl vzít matku abych ji konečně viděla. Ještě zpět k mojí matce. Když jsem se narodila schovala mě k mudlům a ještě mi stihla nechat udělat znamení zla na levé předloktí. Jak skvělá matka to je že.

Ze zdola se každou chvíli ozýval hluk a když už se to nedalo vydržet šla jsem se podívat co se děje. A jaké překvapení že hned co jsem sešla schody se mi naskytl pohled na Pottera. Hnusák jeden. Ne že by mi nějak extra vadil ale tak trochu kvůli němu je matka teď v Azkabanu. Proto ho nenávidím. Kvůli němu jsem ještě nikdy neviděla moji matku naživo jenom na fotkách. Prošla jsem kolem něj a žduchla jsem do něj ramenem. ,,Dávej pozor." okřikl mě ten jeho zrzavej kamarád. ,,Jasně." odfrkla jsem si a myslela jsem si že to neslyšel. ,,Co jsi to řekla?" vyjela po mně hned ta malá bruneta. ,,Řekla jsem 'jasně'. Co je na tom špatného?" neměla jsem náladu se s nima vybavovat. ,,Třeba že to od tebe bylo nezdvořilé." zkřížila si ruce na prsou a nasadila pohrdavý pohled. Ten jsem jí hned oplatila a ona vypadala zmateně. Tohle určitě nečekala a tak jí musím vrátit úder. ,,Od tebe bylo taky nezdvořilé opovážit takhle mluvit se Zmijozelskou princeznou." teď dokonce i Potter vypadal zmateně. Jo Stacy seš dobrá. ,,Ty jsi Zmijozelská princezna? Byla jsi vůbec někdy už v Bradavicích?" vysoukal ze sebe Potter. ,,Sice tam budu zítra poprvé ale už teď každý ví že budu ve Zmijozelu Pottere." ta malá bruneta se hned napnula a vypadala že mě chce hned přetáhnout knížkou po hlavě. ,,Jak můžeš vědět že budeš ve Zmijozelu když jedeš zítra poprvé do Bradavic?" zeptala se zmateně ta bruneta. ,,Protože když jsem Lestrangová tak je asi logické že budu ve Zmijozelu že? A to si říkáš nejchytřejší žákyně Bradavic? Nebyla bych si tím tak jistá." povýšeně jsem se na ni ušklíbla a odešla jsem. Měla jsem radost jak jsem jim to natřela. Se mnou si zahrávat nebudou.

Když už byl večer četla jsem si Dějiny famfrpálu a pak jsem si prohlédla fotku matky. Hrozně moc bych ji chtěla vidět. Z toho jak jsem nad ní přemýšlelai ukápla slza a tu jsem si hned setřela. Nebyla by ráda že brečím. Měla by zbabělou dceru a tu by nechtěla. A myslím si že na mě za tu dobu už zapomněla. Přece jenom se říká že v Azkabanu každý přijde o rozum takže bych se tomu ani nedivila. Odložila jsem její fotku a chtěla jsem jít spát ale nešlo to. V mojí hlavě běhalo milion myšlenek a tak jsem jen civěla do stropu. Celou dobu jsem přemýšlela jaké to asi je v Bradavicích a pak jsem přemýšlela jak se asi teď má matka. Chtěla bych ji vidět ale nejde to. Třeba se jednou z Azkabanu dostane a já ji konečně uvidím. Hned co jsem si myšlenky v hlavě nějak uspořádala jsem konečně usnula.

°°°°°

Další den ráno a odjezd do Bradavic. Vzbudila jsem se hrozně brzo a jen tak jsem se převalovala v posteli. Když už mě to přestalo bavit tak jsem teda vstala. Hned jsem si to namířila ke skříni a vzala jsem si z ní černé tričko s černým rukávem a černé kalhoty. Nemůžu nosit trička s krátkým rukávem protože by šlo vidět to znamení. A možná bych šla do Azkabanu a konečně bych viděla matku. No pokoušet se o to radši nebudu a počkám. Přešla jsem k zrcadlu a nějak jsem si učesala moje vlasy. Půlku mám bílou a druhou černou. Mám to tak přirozeně. Vytáhnu si kufr a začnu si pomocí kouzel předělávat věci dovnitř. Když už to mám tak na sebe navleču Bradavický hábit. Je to takový ten hábit na kterém není přesně určená kolej a mají to vždycky prvňáci. Vzala jsem si všechny věci a ještě jsem na něco zapomněla. ,,Nagini." řeknu do prázdného pokoje a z pod postele se pomalu vyplazí obří zmije. To je můj mazlíček. Vyplazí se mi až kolem krku a já konečně můžu jít k nástupišti 9¾.