Slytherin girl

Vědomí bez vědomí

První co jsem uslyšela byly kroky. A známý zvuk těch známých kroků byl stále hlasitější a hlasitější dokud náhle nezastavil malý kousek ode mě. Pak jsem ucítila teplo a jemné doteky něčích rukou. Hladily mě po vlasech... a tu jemnost rukou bych poznala mezi milionem jiných lidí. Draco...

Pomalu jsem začala rozpoznávat i jeho hlas. Slova která říkal byly jen tlumenými tóny ale i tak jsem je dokázala rozeznat. S každým dalším zvukem který mi dopadal do uší se moje srdce začalo víc a víc svírat bolestí. Bolelo mě to co Draco říkal. "Miláčku... já musím splnit svůj úkol. Vím že tohle bylo ode mě zlé ale já tě vážně chci jen chránit. Nechci aby se tobě nebo našemu miminku něco stalo." Cítila jsem jemné políbení na čelo. "Musím to udělat." Cítila jsem jak se trochu odtáhl ale stále mě pevně držel. "Někdo to musí udělat.“ Já jsem to mohla udělat taky. S tebou Draco... "Ty zůstaň tady. V bezpečí. Nikdo tě tu nenajde. I když ty jsi v bezvědomí takže mi neutečeš. Nastaly drobné komplikace a budeš muset spát trochu déle.“ Cože? Jaké komplikace? "Budu se snažit to udělat co nejrychleji.“ zase mě políbil na čelo než mě položil zpátky na lůžko na kterém jsem ležela.

Věděla jsem co to všechno může způsobit ale nemohla jsem se hnout nemohla jsem mluvit a nezmohla jsem se na nic víc než se jen nechat pohltit bolestí a zoufalstvím.

°°°°°

Ležela jsem úplně sama v temné místnosti bez možnosti se hýbat nebo něco vidět. Chtěla jsem se hýbat chtěla jsem si osahat své vlastní vlasy zvednout se ze země ale nemohla jsem. Byla jsem stále na tom stejné místě na kterém mě Draco nechal naposledy s těma stejnýma myšlenkama. V hlavě jsem si opět a opět přehrávala vzpomínky které byly stále  čerstvé a vybavovaly se mi stále tak zřetelně jako kdyby se to stalo ještě před chvílí. Oči se mi naplnily slzami ale nemohla jsem si je otřít. Zase mi vytanulo v hlavě jak mě Draco objímal jak mi hladil moje vlasy. Jak mě držel v náručí a líbal mě. Slzy se mi opět hromadily v očích.

Slabě jsem zaznamenala kroky jak se blížily blíž a blíž ke mně. Zvuk mě dostal z mých myšlenek a vzpomínek a já znovu byla ve své realitě. V té samé místnosti na stejném místě ale s ještě stále zavřenýma očima... Kroky se stále blížily blíž a blíž až nakonec zastavily hned u mě. Pak jsem ucítila známé teplo a jemné doteky na mých vlasech. Měkké chladné prsty hladily mé vlasy způsobem který jsem mohla rozeznat mezi milionem jiných způsobů. I to jemné gesto jsem si dokázala rozeznat. Byl to Draco.

"Miláčku..." začal Draco ale jeho hlas byl jen tlumenými tóny které jsem jen nejasně slyšela. Slovo miláčku mi však posílilo srdce a jeho teplo jsem cítila všude kde se mě teď dotýkal. “Probudíš se brzy." slyšela jsem jak Draco pokračoval. Jeho prsty stále byly v mé hlavy. “Už jsem vymyslel další plán který vše napraví." Políbil mě na celo. "A taky už nebude dlouho trvat až budou Vánoce." pokračoval Draco. Na chvíli jsem ztuhla. Vánoce? Vážně už tak brzy? Ani jsem si neuvědomila že uběhlo tolik času. “Na Vánoce už budeš vzhůru a budeme spolu.” šeptal Draco dál. Cítila jsem jak mě jeho horký dech stále škádlil na mé kůži. "Počkej jen pár dnů. Za pár dnů všechno bude za námi." pokračoval Draco. Něco se ve mně zlomilo když jsem zaslechla jak se mu třásl hlas. "Za pár dnů už budeme v bezpečí." pokračoval dál. "Probudíš se za pár dnů miláčku uvidíš." Zase mě jemně políbil na čelo. "A pak spolu začneme nový život." pokračoval Draco dál. Cítila jsem jak jeho prsty v mých vlasech na chvíli zaváhaly.

Pak mě naposledy políbil do vlasů a odešel. Zase jsem byla osamělá se svými myšlenkami. Jen já a ty hloupé myšlenky a otázky. Draco mě sice dal do bezvědomí ale to asi nevěděl že někdy dána osoba může dál vnímat okolí a myslet. A to byl naštěstí i můj případ. Aspoň můžu slyšet všechno co mi říká. Zajímalo by mě co má za lubem. Snad se to brzy dozvím...