Slytherin girl

Nepovedený pokus

Věnováno: Nikola-Niki

DRACO:

Cítil jsem jak se moje srdce svírá bolestí. Nechtěl jsem to udělat. Nechtěl jsem ji způsobit bolest ani útrapy. Ale prostě to jinak nešlo. Vzpomněl jsem si na všechny ty okamžiky kdy jsme spolu zažili celé naše dobrodružství veškeré naše vzájemné souznění a přísahám bylo to všechno tak krásné. A teď jsem si musel vzít zpět to,
co jsme si navzájem tak často dávali.
Dávala mi lásku a já jí vzal všechen její klid.

Zatlačil jsem bolest z opuštění Stacy kamsi do hlubin mého srdce a snažil se soustředit na svůj úkol. Musel jsem ho dokončit za každou cenu.Vstal jsem ze židle a naposledy se otočil k místu kde teď spala. "Promiň lásko..." zašeptal jsem k ní.

Pak jsem se odvrátil a vyšel z ošetřovny. Z hlubokých zákoutí chodby se okamžitě vynořili Crabbe a Goyle."Tak co? Je hotová?“ zeptal se mě Crabbe. Pomalu jsem přikývl. "Ano. Bude spát pár týdnů,“ odpověděl jsem.
Crabbe a Goyle se na sebe chvíli zadívali než se podívali na mě. "Kde je?“ zeptal se mě pro změnu Goyle. "Schoval jsem ji na bezpečné místo,“ odpověděl jsem. "Nikdo ji nenajde. Jenom já vím kde je.“ Crabbe a Goyle na mě pořád hleděli tak nějak nepřesvědčivě. "Opravdu ji nikdo nenajde?“ zeptal se znovu Goyle. Poprvé jsem v jeho hlase zaregistroval mírné rozhořčení. "Ano!“ vyštěkl jsem. „Nikdo ji nenajde. Na mě se můžeš spolehnout.“ Crabbe a Goyle si vyměnili pohled než se na mě jednoduše šklebili. "V pohodě.“ řekl Crabbe.

Poprvé jsem pocítil úlevu. Přinejmenším nevypadali že mi nevěří a nebudou mě celou dobu přezírat. "Kam teď jdeme?“ zeptal se Goyle. Vrátil jsem se k chladnému vážnému výrazu jaký jsem měl předtím. „Musíme ho najít... musíme najít Brumbála,“ odpověděl jsem.

Přešel jsem k jedněm dveřím které se ocitly vedle nás. „Tudy.“ pravil jsem a ukázal jim otevřenými dveřmi do prázdného kabinetu. Crabbeho a Goyla vůbec neudivilo že jsem ve vteřině odemkl prázdný kabinet. Moje schopnosti jim už byly dost známé. Oba hned vešli dovnitř do kabinetu následováni mnou.

Těsně za sebou jsme za sebou zavřeli dveře a pak jsem kouzlem vzplanul všechny pochodně na zdech.Všude se okamžitě rozhostilo jasné světlo a já se usmál. Už jsme skoro měli hotovo. Už jen jedna věc chyběla. Crabbe s Goylem se rozhlédli po prázdném kabinetu dokud se neobrátili zpět na mě. "Takže co teď?“ ujal se slova Crabbe.

Přešel jsem pár kroků do kabinetu než jsem se k něčemu předklonil a chytl to do ruky.
"Teď to uděláme.“ odpověděl jsem s úsměvem na tváři. Crabbe a Goyle na mě pořád hleděli, neposlouchajíce, vůbec co to vlastně držím v ruce. Poprvé jsem se pořádně a spokojeně usmál a otočil jsem se čelem k nim a zvedl ruku. Crabbe s Goylem zamrkali a přiblížili se o něco k tomu co jsem držel. Pak se jejich oči rozšířili v naprostém šoku když si všimli co to vlastně držím. V ruce jsem držel náhrdelník. Nádherný náhrdelník který jsem právě vyčaroval z mé hůlky. Černý drát s malými perličkami který jsem pak povytáhl až k jejich obličeji.

Crabbe s Goylem na mě zírali nechápajíce vůbec co to dělám. Však to vypadalo jako normální náhrdelník co má být?