Slytherin girl

Krutá pravda

"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se ostře. "Dej mi aspoň nějakou nápovědu Draco. N-nechci tě ztratit..." Oči se mi začaly zalévat slzami. Draco mě jemně vzal za obličej a jemně mě políbil na čelo. "Stacy prosím, rozuměj mi. Já tě taky nechci ztratit ale toto je něco co musím udělat."
Sotva jsem ho schopná slyšet přes bušící srdce. "Ale proč? Proč musíš něco dělat? A proč to musí být tajné?" začala jsem ho bombardovat otázkami. Cítila jsem jak se ve mně hromadí frustrace. "Draco prosím řekni mi co to je. Nemůžeš mě nechat aniž bys mi něco řekl. Je to nebezpečné? Budeš v nebezpečí?" ptala jsem se dál zatímco mi slzy začaly téct po tváři. "Stacy slibuju že ti to pak všechno řeknu ale teď si potřebuju zajistit jistou věc," odvětil Draco a jemně utřel mé slzy palcem. "Jistou věc? Jakou jistou věc? Draco prosím řekni mi co to je!" naléhala jsem na něj. Srdce mi bilo až to bolelo. Draco se na mě dlouze zadíval očima plnýma bolesti a smutku. "Stacy prosím důvěřuj mi. Můžeš mi věřit že všechno udělám pro to abych byl s tebou ale nejprve si musím udělat jedno maličké záruční opatření."

Zmateně jsem se na něj dívala až mi to došlo. ,,Draco nejdeš doufám udělat něco souvisejícího s naším úkolem že ne?“ zeptala jsem se a podívala jsem se na něj s nadějí v očích. Draco potichu přikývl oči upřené na mě. "Vím že se ti to nebude líbit ale nemám na vybranou," odpověděl tiše. Cítila jsem jak se ve mně všechno svírá. Nebyla jsem si jistá jak mám reagovat. Byly tam takové množství emocí a myšlenek které se mi honili hlavou stále dokola. "Co to má být za záruční opatření?" zeptala jsem se stále zmatená. "Jak to souvisí s naším úkolem?" Draco si povzdechl a pak mi to sdělil. "Musím tě... odložit do bezvědomí na určitou dobu... pro případ kdyby se něco zvrtlo." "Cože?!" vyhrkla jsem zděšeně. "Draco nemůžeš mě odložit do bezvědomí!“ Draco mě dál opatrně hladil po tváři aby mě dokázal uklidnit. "Stacy nebude to dlouho a všechno bude v pohodě. Vždyť mi důvěřuješ ne?" "Ale tohle jsme si nedomluvili Draco. Měli jsme na tom pracovat spolu. Už jsme měli i plán.“ Draco se na mě zadíval smutně. "Vím že to nepochopíš ale já to musím udělat. Půjde to mnohem snadněji a já budu mít jistotu že nepoškodím někoho koho miluju." Chtěla jsem protestovat dál ale Draco mi položil ruku na rty čímž mě umlčel. "Stacy prosím," šeptl mi do ucha, "důvěřuj mi. Nemám žádnou jinou alternativu."

"Draco prosím... Najdeme i jinou cestu..." žadonila jsem ho jako malé dítě. Opravdu jsem o něj měla strach. Draco mě zvedl k sobě na klín a něžně mě objal. "Promiň lásko... ale nemám na vybranou. Musím to udělat. Pro tebe i pro mě."

Draco mě dál pevně držel v náručí a jemně mě hladil po vlasech. "Uklidni se miláčku. Bude to jenom pár sekund a pak už si na to nebudeš pamatovat." Přitiskl mě ještě blíže k sobě jednu ruku si položil na můj obličej a prstem přejížděl po mém spánku. Cítila jsem jak všechno kolem mě začíná ztrácet ostrost a zmateně na něj zamrkala. "Miluju tě Draco..." Draco se usmál nad mými slovy, stále mě něžně hladil po tváři a vlasech zatímco se mé oči pomalu zavíraly. "Miluju tě taky lásko. Uvidíme se za chvíli."

Všechno kolem mě začalo ztrácet jas a po chvíli už jsem jen stěží rozeznala Dracovu tvář před sebou. Pak přišla temnota...