Slytherin girl

Nebe

Probudila jsem se v mudlovském domě kde jsem vyrůstala. Že by to byl jen sen? Že bych nikdy nepotkala Draca a neprožila s ním ty krásné chvíle? Tohle všechno byl jen pouhý sen který se nikdy nestane skutečností a já o tom můžu jen snít? Jestli ano tak to bylo hodně realistické. Všechny ty emoce ale i zranění.

Zvedla jsem se z postele a šla jsem prozkoumat jestli to tu je pořád stejné. A hlavně jestli rodiče i když jen adoptivní pořád žijí.

Po prozkoumání vrchního patra kde nikdo nebyl jsem se vydala dolů do kuchyně. Linula se odtud úžasná vůně a i když bych měla zavázané oči a zacpaný nos bych byla schopná říct že to je jídlo od mojí maminky. Její výborné lívance do kterých dávala úplně všechnu lásku kterou ke mně a k tátovi chovala.

Opatrně jsem nahlédla do kuchyně a skoro jsem se rozbrečela radostí. Opravdu tam oba dva byli. Maminka stála u plotny a tatínek stál za ní a objímal ji okolo pasu.

Vyšla jsem z pozarohu a pořád jsem tomu nevěřila. Sice to byl jen sen ale oni byli živý. A možná mi tak trochu chyběl Draco ale v tu chvíli ne. V tu chvíli jsem zapomněla co jsem s ním zažila a jak se o mě Cissa starala. Ale vlastně to byl jen sen takže se to nestalo. Ale moji rodiče žijí!

,,Stacy jsi to ty?“ vyrušil mě z myšlenek tatínek který měl společně s maminkou slzy na krajíčku. Pokývala jsem hlavou na souhlas a hned jsem je běžela obejmout. ,,Moc jsi nám chyběla.“ ,,Vy mě taky. Jak dlouho jsem spala?“ ,,Ty jsi byla celou dobu v pokoji? Vždycky když jsme se tam byli podívat byl prázdný.“ vysvětlila maminka. V tomhle bude háček. ,,Ale teď jsem se tam probudila. Všechno to co se stalo musel být jen sen nebo ne?“ oba si vyměnili starostlivé pohledy a pak se zase podívali na mě. ,,Víš Stacy to co jsi zažila nebyl sen. Byl to opravdový život a ty jsi... Mrtvá.“ sedla jsem si na židli která byla za mnou a těžce jsem dýchala. ,,Takže Draco a Cissa jsou živý a už pro mě chystají pohřeb?“ horké slzy mi pomalu začali stékat po tvářích. To nemůže být pravda. ,,Ne zatím tě ještě lékouzeoníci snaží oživit. Máš ještě asi čtyři minuty dokud to nevzdají.“ zase jsem se postavila a oba jsem je objala. ,,Moc se vám omlouvám. Oba jste umřeli kvůli mě.“ ,,To nevadí sluníčko naše. Sice nás oba bolí vidět jak ti Bellatrix ubližuje ale snažíme se tě chránit. Třeba Dracovi jsme museli poradit aby se šel podívat do toho salonku ve kterém jsi byla jinak by tě tam našel už mrtvou. Máš ještě minutu tak utíkej na zahradu a skoč do bazénu. Máme tě moc rádi holčičko.“ ,,Já vás taky.“ usmála jsem se na ně a utíkala jsem na zahradu.

Když už jsem stála před bazénem viděla jsem všechno co se děje na zemi. Jak se lékouzelníci snažili oživit mé nehybné a mrtvolné tělo a taky to jak se Draco hroutil před pokojem na kterém jsem byla. Jdeme ukončit to trápení.

Skočila jsem do bazénu a moje tělo zase začalo upadat do temnoty která mi byla v poslední době dost známá.

Na přání KaterinaKalinova6 je tu dnes už druhá kapitola.