Slytherin girl

Ke mně do kabinetu!

Uběhl další týden od doby co jsem se zastala Pottera a zase máme Obranu proti černé magii. Jak moc se na ni těším.

,, Pojď Stacy už máme jenom pět minut.“ popoháněl mě pořád Draco a vší silou mě táhl k učebně. ,,Ale já tam za ní nechci.“ ,,Já taky ne ale přece nechceš propadnout z tohohle předmětu.“ jen jsem zavrčela a Draco mě zase popotáhl dopředu. Vešli jsme do třídy a zrovna zazvonilo. Rychle jsme zapluli do lavice a z kabinetu se zrovna vynořila Umbridgeová.

,, Dobré ráno děti. Otevřete si učebnice na straně devět, přečtěte si článek a sepište slohovou práci o třech pergamenech.“ všichni si začali vytahovat učebnice z tašek ale Draco ne. A tak jsem se k němu přidala. ,,Pane Malfoyi, slečno Lestrangová do práce šup šup.“ ,,Nemáme za potřebí dělat zbytečnou práci paní profesorko.“ ,,Místo toho bysme se mohli učit praxi která je užitečnější než teorie.“ všichni včetně ní se na nás dívali. ,,Okamžitě začněte pracovat nebo uvidíte!“ ,,Ne.“ řekli jsme oba sborově. ,,Dobře jak myslíte. Pane Malfoyi půjdete se mnou. A vy slečno Lestrangová půjdete hned po tady pánovi.“ došla k Dracovi a ten s ní šel do kabinetu. Já jsem si jen dala nohy a stůl a čekala jsem.

°°°°°

Už nějakých dvacet minut a pořád nevyšli ven. Docela se o Draca bojím a možná se tak trochu bojím co mi tam bude dělat.

,,Tak slečno Lestrangová pojďte.“ vykoukla z kabinetu její hlava a já jsem sebe vědomě ska za ní. Ještě než jsem vkročila nastavila dlaň a já jsem pochopila. Z pusy jsem si vydělala žvýkačku a dala jsem ji jí.

Vstoupila jsem a podívala jsem se na Draca který vypadal jakoby měl velké bolesti. ,,Můžete jít pane Malfoyi. Ještě můžete oba dva počítat se školním trestem.“ jedovatě se usměje a propustí Draca. Zavřela dveře a očarovala její kabinet tak aby nás ven nebylo slyšet.

,,Posaďte se slečno. Můžete si dát čaj.“ přisune ke mně šálek s čajem a já už teď vím že je tam Veritasérum. ,,Ne děkuji nemám žízeň.“ usmála jsem se na ni stejně jedovatě jako ona na mě. ,,Jak myslíte.“ čaj posunula zase k sobě ale nenapila se. Kdo by to taky dělal? ,,Tak když jste tak velkolepě minulý týden obhajovala pana Pottera tak byste mohla vědět něco o návratu Víte koho.“ ,,Ale paní profesorko říkala jste že tomu nevěříte. Proč se mě ptáte na takové hlouposti?“ hrála jsem dokonale tu její sladkost která je až jedovatá. Stejně jako ona. ,,Tohle by vám mohlo rozvázat jazyk.“ postavila se, uchopila pevně svoji hůlku a namířila ji na mě. ,,Crucio.“ řekla potichu a já jsem cítila tu bolest ale napříč tomu jsem se na ni ještě usmála. Tak trochu mě to přes léto učili skrývat a teď se to hodí.

,,J-jak? P-proč se t-tady nesvíjíš v bolestech jako on? A p-proč neprosíš o milost a d-další tyhle věci?“ ,,Protože s tím umím pracovat. A už skončila hodina paní profesorko takže musím jít na další hodinu. Uvidíme se za týden.“ odešla jsem a když jsem dveře zavřela z druhé strany tak jsem se sama pro sebe usmála. A úsměv mi z tváře hned zmizel protože jsem viděla zničeného Draca na židli. ,,Draco je ti dobře?“ přiběhla jsem k němu a objala jsem ho. V třídě jsme byli už poslední takže se na nás nikdo divně nedíval. ,,Hrozně to bolí.“ ,,Neboj. Půjdeš na pokoj a ono to přestane slibuju.“ vzala jsem mu tašku a podepřela jsem ho a nějak jsme vyšli směr náš pokoj.