Slytherin girl

Další promarněná šance

DRACO:

Už jsem to nemohl vydržet. Nemohl jsem se pořád dívat na tu její nevinnou tvář netušící o ničem co se děje okolo. Už musím splnit náš úkol. Nemohu ji schovávat déle. Učitelé slídí a mohli by ji najít.

Prudce jsem vstal z postele a vzal jsem láhev s jedem kterou jsem připravil předem. Vypadal jako normální láhev s alkoholem takže by si toho nikdo neměl všimnout.

Láhev jsem si dal do tašky a vydal jsem se na vyučování. Během dne to musím dát Crabbovi a Goylovi aby to nějak podstrčili Brumbálovi. A nebo by to prvně mohli dát nějakému jinému profesorovi a ten by to pak mohl dát Brumbálovi. Jo Draco jsi génius. Pak už konečně budu moct probudit Stacy a všechno bude jako dřív.

Procházel jsem chodbami hradu dokud jsem nedorazil do Velké síně. Skoro všichni studenti tam už byli a tak nebylo překvapení když jsem se přidal také. Sedl jsem si u mojí partičky ale ti si asi ani nevšimli že jsem přišel. Všichni byli totiž až moc zažraní do učebnic ze kterých se učili na testy. Pokud vím tak já žádný psát teď v nejbližší době nemám takže jsem v pohodě.

Po snídani při které si mě nikdo nevšiml jsem si vzal Crabbea a Goyla do chodby kam nikdo nechodí. ,,Poslouchejte vy dva. Tuhle láhev dáte nějakému z profesorů a řeknete že to je Brumbálův nejoblíbenější likér nebo něco takového a že mu to posílá nějaký příbuzný z ciziny. Nepřejte si mě jestli to zkazíte.“ předal jsem jim láhev s jedem a vydal jsem se na moji první hodinu vyučování. Lektvary super.

°°°°°

Když vyučování skončilo ani jsem se neobtěžoval jít na oběd. Nemám hlad. Crabbe a Goyle mi oznámili že láhev už je u Profesora Křiklana a brzy by se měla dostat k Brumbálovi. Už brzy budu konečně moct probudit Stacy. Určitě bude naštvaná ale náš úkol bude splněný a to je hlavní.

Konečně jsem dorazil do pokoje a mrskl jsem s taškou do kouta. Prosím ať už je večer a já vím jestli se můj plán povedl...

STACY:

Pořád jsem ležela v té chladné místnosti. Pořád jsem se nemohla hýbat, mluvit nebo jen otevřít oči. Jen já a moje myšlenky které mě doháněly k šílenství. Co asi dělá Draco? Má už náš úkol splněný? Nezranil se? Je v pořádku? Stará se o Amy? Kdy už mě přijde probudit? Jak dlouho tu vlastně ležím? Přijde pro mě ještě někdy? Nebo už si našel jinou a proto mě odložil sem?

No pořád by to bylo lepší kdybych necítila tu hroznou bolest v podbřišku. Jako by mě tam bodalo milion nožů. Kdybych aspoň na chvíli mohla přestat myslet. Mám pocit že se za chvíli zblázním...

DRACO:

,,Vy tupci! Jak to že jste to zase zkazili?! Co se zase pokazilo?!“ křičel jsem naštvaně na ty dva tupce. Sice předali láhev profesorovi Křiklanovi jenže ten ji nepředal Brumbálovi ale dál napít Weasleymu. Ne že by mi vadilo že skoro umřel ten zrzek ale já jsem promarnil další šanci dokončit náš úkol. ,,Vypadněte! A nelezte mi na oči!“ vyhnal jsem je z pokoje a naštvaně jsem kopl do židle.

Merline proč mě nemáš rád?! Proč mi nepomáháš?!

Naštvaně jsem si sedl na postel a složil jsem hlavu do dlaní. Už jsem úplně bezmocný. Musím Stacy probudit i když jsem neuspěl. Už je v bezvědomí moc dlouho a mohlo by to být moc nebezpečné.

Vstal jsem z postele a vydal jsem se tichými večerními chodbami k místu kde ukrývám Stacy. Cestou jsem se ujistil že mě nikdo nesleduje. To bych teď ještě potřeboval aby mě nějaký slídil nahlásil.

Konečně jsem došel do místnosti kde byla Stacy. Pořád tam ležela. Na tváři měla pořád ten stejný nevinný a nic netušící výraz. Přešel jsem k ní a jemně jsem ji pohladil po tváři. Neboj Stacy už za chvíli budeš zase při vědomí...