Čas na lásku

6. Zrada bolí

Sid seděla na schodech domu, kde ještě ráno bydlela. S Viky to teď nebylo nejlepší, ale tohle tedy nečekala. Ona jí jen tak vystěhovala a očividně se dala ho paktu s babičkou. Předpokládala, že v tom hráli roli peníze, to byl jazyk kterým babička vládla a Viky se asi zdálo jako fajn nápad zradit za peníze kamarádku. Nezbylo jí teď nic jiného, než si vzít taxi a jet do vily, aby zjistila co se děje. Bylo jí jasné, že babička bude trvat na tom, aby tam zůstala a zřejmě jí pak chtěla donutit odjet pryč. Pořád se jen nedokázala smířit s tím co Viky udělala, ještě jí zkoušela volat, ale očividně si zablokovala její číslo. Teď stála u vily a viděla, že se svítí, takže se vydala nahoru po schodech, aby si s babičkou promluvila. Jediné co teď věděla bylo, že to nesmí dát vědět rodičům, protože oni by se chtěli okamžitě vrátit. To se teď, ale nesmělo stát, protože jen díky té smlouvě snad táta zůstane ve firmě a tím by se všechno mohlo vyřešit. Zjistila taky, že babička vyměnila zámky, což bylo jediné co mohla, protože se zabezpečením přes alarm se do teď nenaučila a když byli všichni pryč tak ho nezapínala. Musela tedy zazvonit a čekala až se babička objeví.

Sidonie měla zprávu od Viky, že Sid už všechno ví a tak jí čekala, zámky měla už nové a tak nehrozilo, že by se sem Sid dostala a věci si vzala. Teď jí šla otevřít a byla odhodlána vyhrát za každou cenu. Nechala Sid stát venku a ona zůstala ve dveřích. "Hezký večer Sid copak tě přivádí." "Víš to moc dobře, jak jsi to mohla udělat? Ty jsi jí prostě zaplatila, aby mě zradila a ty jsi dosáhla svého, že mám pravdu?" "Samozřejmě, protože nehodlám akceptovat to tvoje dětinské rozhodnutí pracovat v zoo, je mi jedno jak dosáhnu svého a donutím tě odletět do států." "Nemůžeš mi nařizovat co mám dělat jsem dospělá a chci, aby jsi mi dala moje věci." "Tak to máš smůlu ty nedostaneš, dokud nebudeš souhlasit s tím, že odletíš do školy a hlavně okamžitě skončíš s tou hloupou prací. Najala jsem si detektiva a vím teď o všem co děláš." Sid se dívala na babičku a bylo jí do pláče, jak jen mohla. Nehodlala se, ale vzdát, protože už přišla o Adama a nepřijde o práci co miluje. "Nikdy se té práce nevzdám i kdybych měla jít pracovat do jiné zoo. Je to můj život a ty mě nedonutíš změnit moje rozhodnutí." "Tak v tom případě jsi teď bez věcí i bez peněz a jsem zvědavá co chceš teď dělat."

Sid sledovala babičku jak se jí vysmívá a to jí opravdu bolelo. Chtěla se otočit a odejít, ale ona jí bolestivě chytila za zápěstí a nehty jí zaryla do kůže. "Au babi to bolí, prosím pusť mě." Chtěla se jí vytrhnout, ale tím by jí ublížila a nechtěla klesnout na její úroveň. Bohužel babička měla na ruce svůj náramek s mnoha zlatými přívěsky a většina z nich byla dost ostrá. Cítila tak, jak jí začíná ruka bolet čím dál víc. "Ty nevděčný spratku já tě prostě donutím se řídit mými rozkazy." Sidonie zuřila a držela Sid v sevření teď už i druhou rukou, věděla, že se nepokusil jí ublížit a hodlala toho využít. "Nikdy mě k tomu nedonutíš na to jsem za tenhle život bojovala příliš dlouho." Sid nakonec škubla rukou a osvobodila se, pak se otočila a utíkala pryč od rodinné vily. Zastavila se až o mnoho domů dál a zadívala se na svojí ruku. Měla tam otlaky od nehtů a krvavé škrábance od náramku, hrozně to pálilo. Nevěděla co má teď dělat, byla úplně zoufalá. Mohla by jet k Raulovi, ale tím by to taky mohla všechno zhoršit, pokud si na ní najala detektiva nesmí prozradit, že se s ním rodina vídá. Nakonec si zavolala taxi a zamířila na jediné místo, kde se teď mohla cítit v bezpečí. Sidonie zatím seděla v obýváku a zuřila, co si sakra ta holka myslí, kam jako půjde, vždyť nemá kam jít a Eduardovi nebo Alici určitě volat nebude. No musí prostě jen počkat a ona nakonec přileze po kolenou.

Bylo po jedenácté večer a Sid seděla v zázemí u žiraf, nebylo tu moc teplo, ale mohla tu zatím zůstat. Vzpomínala jaké to bylo spát u plazů, tehdy po tom útoku, tam bylo teplo a hlavně tehdy začala doufat v možnost být s Adamem. Tolik se od té noci stalo, rozešla se s Albertem, Adam jí odmítl a to ne jednou a teď zrada Viky a útok babičky. Zrada bolí a je jedno od koho se jí člověk dočká. Naštěstí měla alespoň nějaké věci, protože tady ve skříňce měla vždy nějakou rezervu civilního oblečení. Taky tu měla věci denní potřeby, protože všichni se tu většinou sprchovali než šli domů, holt jejich práce byla občas hodně špinavá. S oblečením pár dní vydrží a pak si je přepere v ruce. Na účtu měla naspořených asi dvanáct tisíc a naštěstí se jí ještě podařilo zastavit platbu za nájem na tenhle měsíc, byla si jistá, že by jí to Viky nevrátila. Musela ještě vymyslet jak dál, kam půjde a jestli se má někomu svěřit. Tak moc se trápila tím, že se ocitla v téhle situaci, věděla sice, že to není její chyba, ale to teď bylo jedno. Nakonec si na zem položila deky a převlékla se do teplákové soupravy co tu měla, kdyby chtěla jít po práci běhat.