Čas na lásku

13. Miluju Tě

Adam si držel Annu na klíně a vášnivě jí líbal. Taky jí jednou rukou zajel na zádech pod tričko, ale nakonec si z posledních sil uvědomil, že by měl zpomalit, aby se Anna nebála. Pomalu se odtáhl a díval se jí do tváře, tak nádherně se na něj usmívala. "Anni, neměl bych, měla by jsi odpočívat." Dál už to nedořekl. "Adame já jsem v pořádku, víc než to." Sid došlo, že jí Adam chce dát čas se vzpamatovat z toho všeho co se jí stalo a původně asi nezamýšlel se dneska sblížit. Teď to tu bylo a on o ní měl opravdovou starost, musela mu dokázat, že se o ní bát nemusí. Znovu ho políbila a po chvilce cítila jak to vzdal. Adam pochopil, že mu Anna dává svolení pokračovat, že se o ní nemusí bát a tak za chvilku už jejich trička ležela někde na zemi a oni se věnovali jen sami sobě. Adama stálo dost sebeovládání postupovat pomalu, ale Anna si to zasloužila. Uvědomil si, že jí miluje a možná už dlouho. Sid se vznášela na obláčku blaženosti, Adam jí chce opravdu jí chce. Jejich oblečení už dávno leželo někde kolem postele a ona cítila jen vášeň a lásku, která jí byla tak dlouho odpírána. Tohle bylo dokonalé štěstí a vlastně jí bylo úplně jedno co přinesou další dny, teď tu byl jen tenhle úžasný okamžik.

Později v noci ležel Adam na posteli se spící Annou v náručí. Tiskla se k němu a hlavu měla položenou na jeho hrudi. Měla jemně nateklé rty z líbání, ale vypadala tak šťastně a uvolněně. Bál se, aby jí neublížil, ale bylo to tak úžasné. Jejich milování bylo tak krásné, bylo v něm i tolik nevyřčených věcí. Ráno jí musí říct co k ní cítí a pak se společně postaví tomu co jí udělaly. Uvědomil si, že tohle je pro něj opravdu nový začátek. Celé roky se schovával před světem a pak Anna začal bořit jeho zdi, které si kolem sebe tak pečlivě vystavěl. Tu noc po útoku u nosorožců si poprvé uvědomil jaké by to mohlo být, prostě s někým sdílet život. Jenže tehdy jí odehnal a dělal to pak dost pravidelně. Přes to všechno to s ním ona nevzdala a pořád mu dávala další šance. Pak málem o všechno přišel svojí hloupostí, nechtěl jí vyslechnout a ona se kvůli tomu ocitla v nebezpečí. Tohle si teď dost vyčítal, snad bude schopný jí tohle všechno vynahradit. Moc dobře si uvědomoval, že mu nemusela odpustit, nemusela mu nic říct. Mohla se s tím potýkat sama, protože on jí jen ubližoval a tak jí mohl ztratit navždy. Bylo hodně po půlnoci, když i on konečně mohl usnout.

Sid se ráno probudila a ten pocit, že se budí v náručí Adama byl naprosto úžasný. Tak moc si uvědomila, že po tomhle toužila už dlouho. Ještě před tou nocí, kdy se poolíbili jí byl blízký a pak už se změnilo úplně všechno. Nakonec si museli projít jeho váháním a tím, že s ní nechtěl být. Po včerejšku, kdy jí všechno konečně řekl, to už plně chápala. Tu jeho touhou nezatáhnout jí do jeho života, bál se, že kvůli jeho nemoci bude nešťastná. Umínila si, že se pak ještě zeptá Anežky co má od ataku čekat a jak bude moct Adamovi pomoct. Možná teď pro ní bude snazší zvládnout všechno kolem babičky, protože už na to nebude sama. Ucítila jak jí Adam začal jemně hladit rukou po zádech. Byl vzhůru a tak se zvedla na lokti a dívala se jak se na ní usmívá. Adam si užíval držet Annu v náručí a hladit jí. Teď se zvedla na lokti a dívala se na něj. Přitáhl si jí k polibku a místo vstávání si dopřáli další vášnivou chvilku. Nakonec si dali společnou a sprchu a Adam teď se smíchem pozoroval Annu jak brblá, že už nemá skoro co na sebe. Sid měla na dnešek poslední čisté oblečení a teď hlavně přemýšlela co si vzít za tričko, protože měla buď špinavé nebo zmačkané, to totiž skončilo včera večer na zemi. "Jsem ráda, že se bavíš, ale já fakt nemám co na sebe."

Adam si jí přitáhl k sobě, políbil a pak jí půjčil jedno ze svých triček co měl na cvičení, bylo z pružného materiálu a díky tomu bylo menší a padlo jí. "No vidíš je ti dobře, večer vypereme a pak vyřešíme věci co máš u rodičů." Sid se usmála, měl pravdu, tričko měla sice volnější, ale bylo jí dobře a bylo vlastně moc fajn mít na sobě jeho tričko. "Tak dobře, jsi úžasný, doufám, že to víš." "Nejsem, ale dobře se to poslouchá." Sid jim připravila snídani a pak si k ní spolu sedli. Pořád to pro ni byl takový malý zázrak. Adam pozoroval Annu a uvědomil si jak moc se během jednoho dne změnila. Kruhy pod očima zmizely a ona doslova zářila jako sluníčko. Po snídani se chystali do práce a tak napsal dědovi, aby s paní ředitelkou ráno přišli k žirafám. "Myslím si, že to tak bude nejlepší, prostě jim to tak nějak říct dohromady. Aničko, je tu něco co bych ti chtěl říct než půjdeme. Miluju tě." Sid nemohla být šťastnější, nechtěla ho do nějakého vyznání nutit, chtěla mu dát čas. "Adame taky tě miluju, vlastně už hodně dlouho a jsem teď opravdu šťastná." "Kdybych se nebál, že ti ublížím už jsme mohli být spolu." "Prostě to tak mělo být, teď nás asi čeká trochu vysvětlování, protože tvůj děda vlastně neví vůbec nic. Asi napíšu ještě Elišce, aby ho do toho s Anežkou zasvětily než přijdeme." "To zní jako fajn nápad." Nakonec se pomalu vydali do práce.