Čas na lásku

14. Absolutní štěstí

Marie šla s Josefem k žirafám a nevěděla co má čekat. Narozdíl od něj, totiž věděla co se u Anny v rodině děje a teď se bála, že se něco špatného stalo. Včera měla Anna dovolenou, prý jí nebylo dobře, ale ona měla podezření, že to tak není. Když přišli zjistili, že už je tu nejen Eliška s Anežkou, ale i Alena. Nakonec se všichni posadili a slovo si vzala Eliška, na základě přání Anny konečně i Josef zjistil co se děje. Josef seděl u žiraf a byl v šoku, teď najednou dávalo tolik věcí smysl. Hlavně to jak moc špatně teď Anička vypadala, věděl dokonce i to, že se s Adamem pohádali, protože to jediné mu řekl, ale teď už asi věděl i proč. Pokud totiž Adam tohle zjistil tak se naštval a mohl přehnaně reagovat. Trochu doufal, že tím, že je tu Alena tak snad se to nějak celé vyřeší. Ona totiž rozhodně měla na jeho vnuka dobrý vliv. Nakonec se Marie jen zeptala na včerejší Anninu absenci. "Úplně se teď bojím zeptat, proč Anička včera chyběla." "No opravdu si potřebovala odpočinout, bylo to špatné, vlastně pořád je. " Marie Anežku poslouchala a úplně se vyděsila. Nakonec jim s Josefem řekly co se vlastně stalo. O tom jak jí zradila Viky, o útoku její babičky. Taky jim vysvětlily, že tu dokonce Anna spala.

Josef poslouchal vyprávění Anežky a bylo mu hrozně, tolik ošklivých věci se stalo a ona to nechtěla nikomu říct. Snad tedy byla nakonec u Elišky nebo Anežky. "Takže jste jedna z vás vzala Aničku k sobě domů?" "My to nevěděly, nechtěla nám říct co se stalo. Naštěstí předevčírem večer Alena zjistila, že tu Anna ještě je hodně pozdě a tak sem poslala Adama, aby si promluvili. Tomu taky nakonec řekla, že tu je protože nemá kam jít. Víc z ní ten večer nedostal ani on." "Adam jí tedy nechal tady spát, nebo co se stalo?" Marie byla dost zmatená a všimla, že Josef taky. Další slova Anežky jim oběma vyrazila dech. "Ne, Adam jí vzal k sobě a přemluvit jí včera ráno, že tam má zůstat a odpočinout si. Nakonec mu Anna dokázala říct co všechno se stalo a on to pak řekl nám." "Proboha nemůžu uvěřit kam až její babička dokázala zajít a po té informaci o Viky jsem akorát ještě víc naštvaná. Asi předpokládám správně, že to Markovi ani Vojtovi neřekla?" Tady se ozvala Alena, která měla nejpřesnější informace. "Máte pravdu neřekla, nebrala jim ani telefony. Pořád se snaží vyrovnat s tím co se stalo. Myslím si, že taky úplně neví jak se postavit k tomu, že Vaši synové jsou kamarádi Viky."

Josef všechno poslouchal a pořád nemohl uvěřit, že Adam si vzal Annu domů. Měl tendenci chránit slabší, ale u nich dvou bylo všechno mnohem komplikovanější. Snad by to mohlo být dobré znamení, protože pořád se nevzdal naděje, že by mohli být spolu. Jenže teď bude Anička asi potřebovat čas a prostor si srovnat život. Snad bude mít dost sil a pak by třeba mohla dát Adamovi šanci, radši teď ani nechtěl přemýšlet kolikatou už. "Jsem rád, že je v pořádku a v bezpečí. Snad by to všechno mohlo být pak celé i k něčemu dobré." "V to doufáme asi všechny, moc bychom chtěly, aby byli spolu." Marie poslouchala Elišku a doufala, že má pravdu. O tom, že mezi Annou a Adamem něco je se v zoo tak nějak mluvilo, ale spíš jako o možnosti. Ona sama o tom moc nevěděla. Adam stál s Annou u zázemí žiraf a už pár minut poslouchali hovor uvnitř. Bylo mu jasné, že největší radost z nich bude mít děda. Podíval se na usměvavou Annu, ještě si jí přitáhl k polibku a pak se ruku v ruce vypravili ostatní informovat o novinkách.

Anežka nemohla uvěřit vlastním očím, ale usměvavá Anna jdoucí ruku v ruce s Adamem bylo víc než v co doufala. Alena se culila, protože bylo jasné, že si vzal Adam jejich včerejší konverzaci k srdci. Tohle Anne strašně pomůže, protože ona ho milovala a díky tomu, že jsou spolu zvládne rodinnými problémům čelit mnohem lépe. Josef se usmál, byl nadšený a jak si všiml tak ostatní na tom byly stejně, Adama tak šťastného neviděl roky, bylo to absolutní štěstí. Eliška která seděla nejblíž vchodu se zvedla a Anču objala. "No rozhodně vypadáš líp a to je moc dobře, mám z vás dvou radost." Nakonec si k nim ještě seděli a řešili věci co se stali. Anežka byla moc spokojená teď jí zaujalo to co Anna řekla Aleně. "Adam mi říkal co jsi navrhla a moc se mi to líbí, zjistím kdy to půjde. Babičky asistentka je i taťkova a určitě mi ráda pomůže, protože s babičkou zrovna moc nevychází." "Super, bude mi stačit tak minutka a všechno bude v pohodě." "Hele vy dvě co to tu plánujete?" "Řekněme jen Anežko, že chci pomoct Anně dostat zpatky její věci." Tomu se všichni trochu divili, ale nechali to být. Pak se pomalu všichni rozešli po své práci jen Marie měla ještě co říct. "Aničko jsem moc ráda, že jste v rámci možností v pořádku. Chci aby jste něco věděla, byla za mnou vaše maminka." "Máma u vás byla, kdy?" "Než odjížděli, poprosila mě, aby pokud by to nastalo jsem vám zabránila dát výpověď. Měla strach, že by vás babička k tomu mohla donutit." Sid se na paní ředitelku usmála, tak máma si dělala větší starosti než dala na jevo. Nakonec dostala ještě od Adama pusu a pak už si jen sedla s Eliškou a Anežkou ke kávě.