Čas na lásku

32. Plány na budoucnost

Adam byl naprosto šťastný, protože dnes byl Boží hod a oni ho trávili ve vile. Už tu byli i včera a to i s dědou, ale dnes tu bude i Raul s Anežkou a Eliška s rodinou. Byl to čas naplněný rodinnou pohodou a hlavně láskou. Nakonec se s Aničkou domluvili, že o tom, že čekají miminko řeknou všem až dneska, prostě byl čas na novinky. Chtěli totiž, aby to slyšeli všichni najednou. Naštěstí Anna snášela těhotenství skvěle a neměla žádné problémy, což ho opravdu těšilo. Zároveň si chtěl taky promluvit s Eduardem ohledně možnosti koupě nového většího bytu. S Annou se domluvili, že chtějí něco poblíž jeho dědy. Děda přeci jen stárnul a jeho byt ve třetím patře v domě bez výtahu taky nebyl zrovna ideální. Všechno to budou muset nějak probrat a vymyslet co a jak. Teď pozoroval jak Alice připravuje poslední věci na stůl a Eliška jí pomáhá. Eduard k němu přišel a ptal se na to kam po novém roce poletí za prací. "Sid říkala, že máš v lednu nějakou konferenci a taky, že výjimečně nepoletí s tebou." "Je to tak, budu v Londýně na čtyři dny a opravdu tentokrát poletím sám. Dost se na tuhle cestu těším, máme možnost na rozšíření chovu o dva nové druhy ke mě do pavilonu a doufám, že to klapne."

Eduard byl moc spokojený jak šťastní teď všichni v rodině byli. Trochu ho zarazilo, že Sid s Adamem opravdu nejede to bylo zvláštní, ale asi se nemůže na tolik dní uvolnit z práce. Raul byl teď opravdu spokojený a to ho moc těšilo, pořád chodil do skláren pomáhat. Vzal si na starosti výrobu a hlavně kontakt se zaměstnanci, jemu to dost pomáhalo, měl tak čas se soustředit na jednání a i trávit víc času s Alicí. Ta teď zrovna začala pobízet ostatní, že ať se už nikam neztrácí, to platilo hlavně na Eda, že oběd bude za patnáct minut. Jenže v tom si všiml, že Sid a Adam si něco špitají a pak je všechny poprosili, že jim chtějí něco říct. Alice nechápala co tak důležitého teď Sid s Adamem mají, co nemůže počkat po obědě. Teď pozorovala jak ti dva stojí v objetí a chystají se jim něco říct. Sid stála s Adamem v rodinné vile a chystali se všem říct, že jich brzo bude o jednoho víc. Bylo jasné, že nikdo nechápe co se děje a o to to bylo lepší. "Promiň mami, ale bude to jen chvilka. Chtěli bychom vám něco říct a nechávali jsme si to záměrně na dnešek." "Anička má pravdu a tak tohle je pro všechny poslední dárek k vánocům".

Josef sledoval jak Adam položil před Alici větší ozdobně závaznou krabičku. Všichni byli trochu zmatení, ale jen do momentu než jí Alice otevřela. V krabici byla zarámovaná fotka z ultrazvuku a několik malých dětských věcí. Pak už jen sledoval vřavu, která se po tom strhla jak všichni začali Aničku objímat. On sám jí objal taky a teď objal i vnuka, splnilo se mu ten nejtajnější přání. "Adame mám strašnou radost, nemůžu uvěřit, že se vám to podařilo utajit." "Chtěli jsme, aby to byl krásný vánoční dárek pro všechny." Alice objímala dceru po tom co prošla náručí všech včetně Elišky, která hned hlásila, že se bude muset v práci šetřit. "Holčičko já jsem tak šťastná, mám obrovskou radost." "Já vím mami, hrozně se těším a nejvíc šťastná jsem, protože Adam je z toho tak moc nadšený." Nakonec si všichni sedli ke stolu a vánoční oběd byl najednou ještě víc slavnostní než měl být původně. Hodně se mluvilo o všem kolem miminka a Anežka to všechno poslouchala s vděčností. Měla Adama vždycky ráda a vztah s Annou byl to nejlepší co ho kdy potkalo. Ona sama si užívala vztah a lásku Raula a možnost patřit k jeho rodině. Tolik se toho za poslední měsíce stalo a ona za to byl vděčná. Eliška a Robert byli šťastní, kluci se zlepšili ve škole a přestali dělat lumpárny. Ona sama byla šťastná s Raulem a teď bude v rodině miminko a to byl úžasný zázrak.

Později odpoledne už ve vile zůstali jen Alice, Eduard, Josef a Sid s Adamem. Adam využil možnosti si stranou promluvit s Eduardem. "Víš rád bych tě o něco poprosil, je načase začít řešit bydlení. Mám peníze z pojistky po rodičích a něco bude i z prodeje mého bytu. Chtěli bychom s Aničkou něco většího a hlavně blízko dědy, tam pořád nevím jestli by nebylo lepší mu taky pořídit něco jiného." "Chápu jak to myslíš ten dům bez výtahu pro něj časem bude obtížný i v souvislosti s tím, když za ním budete chtít jít s miminkem." Adam byl rád, že Eduard přesně chápe jak to myslí. "No právě, zatím je zdravotně v pořádku, ale stárne a možná bych to celé rád nějak vyřešil najednou." Sid stála s mámou stranou a teď zaslechla o čem se Adam s tátou baví a děda k tomu měl taky svoje. "Adame na mě se, ale neohlížejte já jsem zatím spokojený a možná to vyřeším nějak sám časem." "Dědo, Adam má pravdu proč to nevyřešit rovnou, už jen, protože tě prostě chceme mít na blízku." Alice se usmála na dceru a kývla na Eduarda, že teď je asi ten správný čas. Byl čas odhalit plány na budoucnost.