Čas na lásku

7. Co se ti stalo

Adam se ráno vzbudil a nějak mu nebylo nejlíp, takže se rozhodl si jít před prací zaběhat. Pořád myslel na Annu a to ho rozčilovalo, protože on na ní myslet nechtěl. Sakra všem přeci lhala, ale zároveň si vzpomněl na slova Anežky, že i oni musí v práci lhát kvůli němu a jeho malárii. Zastavil se uprostřed parku, už začínalo svítat a on si nebyl jistý co má dělat. Nakonec se rozhodl, že zkusí hodit řeč s Alenou. Pokud mohl s někým mluvit otevřeně, tak to bylo s ní. Doběhl tedy domů a napsal jí zprávu, jestli může přijít a ona odepsala, že koupí snídani a dorazí. Teď seděli u stolu a Adam se konečně odhodlal jí přiznat k tomu jak to s Annou celé bylo. Alena poslouchala co jí Adam říká a měla nutkání ho praštit. Takhle zbytečně té holce ubližovat, co si od toho sakra sliboval. "Tak hele to, že se stalo víc, než jsi mi původně řekl mi bylo jasné, ale tohle? Adame ta holka do teby byla blázen, snažila se tak moc a ty jsi jí několikrát odmítl a přesto ti pořád pomáhá. Mohla ty letáky nechat být a ne je opravit, protože přesně to by jsi si zasloužil, za to jak jsi jí zbytečně nechal trpět kvůli tomu co si myslela o nás."

Adam poslouchal Alenu a musel uznat, že má asi pravdu. Jenže co teď s tím Anna se teď všem stranila a po tom jak na ní byl hnusný s ním možná už ani nebude chtít mluvit. "Jenže co jí můžu nabídnout, navíc teď, když vím z jaké je rodiny." "Sakra Hrušáku, netahej sem její rodinu, mimochodem to, že pracuje a sakra tvrdě pracuje sama za sebe je hodno obdivu a ne urážek. Koukej se vzpamatovat, protože ta holka je tvoje poslední šance na život. Pořád jen živoříš a neříkej, že to tak není, protože oba víme, že je to pravda. Je z tebe poustevník posedlý prací, takže vezmi rozum do hrsti a koukej to všechno napravit." Adam se po odchodu Aleny jen tupě koukal do hrnku s kávou. Co když měla pravdu a on má opravdu poslední šanci na normální život. Nejhorší na tom bylo, že Anně opravdu ubližoval už dlouho. Jeho odmítání jí dlouho neodradilo, dokonce i to s Alenou mu odppustila i když se tím dlouho trápila. Možná by mu pomohla Eliška, ta je jí nejblíž a pravdu zná. Rozhodl se tedy, že si nejdřív zkusí si promluvit s ní, než půjde za Annou.

Sid se probudila trochu rozlámaná, ale alespoň jí nebyla moc velká zima. Dala si sprchu a převlékla se do pracovního. Teď se snažila si ošetřit ruku, do rána se objevili nejen stroupky, ale hlavně malé modřiny. Natřela si to nakonec mastí co tu měli na drobné rány a ruku si zavázala, prostě jen řekne, že se zranila doma. Rozhodla se, že zatím ani holkám neřekne co se stalo. Musela mít sama nějaký čas, aby si to všechno srovnala v hlavě. Možná to nebylo dobré rozhodnutí, ale ona se pořád sama nedokázala srovnat s tím co Viky udělala. Jak jen mohla zahodit ty měsíce přátelství, ale ona se prostě měnila a byla jiná. Daleko víc si všechno vztahovala na sebe a jakmile ona nebo kluci v baru neskákali kolem ní a jejích problémů, bylo zle. Uvažovala, že by možná poprosila Marka, ten měl nad barem malý nevyužívaný byt, ten kde údajně bydlela Alex. To by mu ovšem musela říct co se stalo, ale aktuálně si nebyla jistá na čí stranu by se postavil. Takže teď si došla do infocentra pro kávu pro sebe i pro Elišku. Zahlédla taky Alberta jak jde do práce, ten už tu bude jen chvíli a pak odjede do Německa. Upřímně se jí vlastně ulevilo, protože dneska si už byla absolutně jistá, že on to celou dobu o ní věděl a opravdu to byl jediný důvod, proč s ní byl.

Eliška si všimla, že Anča je dneska mnohem víc mimo než předchozí dny a nevěděla proč, taky měla závaznou ruku. "Ančo opravdu je všechno v pořádku? Mimochodem co se ti stalo na ruce?" "Byla jsem doma nepatrná, nic vážného, za pár dní to bude v pohodě." "Jak to teď máš vlastně s babičkou už je to lepší?" Eliška si všimla jak se Anně zaleskly v očích slzy a tak jí objala. "Co se stalo, prosím řekni mi to." "Já teď nemůžu, promiň, pořád se to snažím sama pochopit. Prostě se rozhodla, že mě na tu mizernou školu dostane stůj co stůj." "Sakra, to je úplně pitomá, ty chceš být tady a ona skoro vyhodí tvoje rodiče z domu, tátu z firmy a to jen aby jsi se ty podvolila." "Obávám se, že to bude už jen horší, promiň Eli dneska se mnou asi nebude moc zábava." "Dobře, ale až si budeš chtít promluvit jsme tu s mámou pro tebe." Adam stál u zázemí žiraf a došlo mu, že většinu toho ohledně Anny pochopil úplně špatně. Ona tu byla zřejmě doslova na zapřenou a teď bojovala s rodinou. Její babičku si z jednání pamatoval rázná a netolerující jiný názor, sakra tak tohle opravdu pokazil. Zároveň v tom co Anna říkala bylo něco co nevyslovila, taková skrytá bolest. Taková jakou on měl v sobě ohledně smrti rodičů, nebo zážitků z Afghánistánu. Jenže co teď, po tom jak se k ní poslední dny choval mu asi hned tak nedá šanci to napravit, takže teď radši potichu odešel.