Čas na lásku

29. Rodina je tu pro Vás

Alice odvezla Adama domů a už po cestě bylo jasné, že mu stoupla teplota. Nakonec se nechal přemluvit, že s ním zůstane než přijde Sid domů. Pomohla mu vzít si léky a se studeným obkladem ho uložila do postele. Usnul během pár minut a ona jen zavolala Sid, aby byla v obraze. Sedla si do křesla u postele a měla možnost si prohlédnout byt. Nebylo to tady velké, ale bylo to útulné a hlavní bylo, že tu byli šťastní. Přemýšlela o tom jak moc musí být pro Adama těžké přijmout pomoc. Mluvila s jeho dědou a ten jí řekl, že Adam u sebe většinou nikoho nechce. Jenže to bylo před tím než byli se Sid spolu, všichni říkali jak moc se Adam díky ní změnil. Rozhodně to byl muž jakého by si pro dceru přála každá matka. Byl čestný, spravedlivý a byl odhodlaný se jí vzdát, aby se netrápila jeho minulostí a touhle nemocí. Po tom co jim o svojí malárii řekl, bylo vidět jak se bojí jejich reakce. Jenže ona i Eduard to vzali jen jako informaci a nebylo to pro ně důležité. Nemohl za to, byl to následek toho co prožil. Za těch pár posledních týdnů si ho hodně oblíbila a samotnou jí překvapilo jak moc. Prostě stejně jako Eduard ho přijala do rodiny a byl teď on i Josef její součástí.

Sid dodělávala práci a chystala se domů, byla ráda, že Adam souhlasil, že tam s ním máma zůstane. Byla teď mnohem klidnější a zároveň vděčná za to, že Adam není sám. Teď ještě přišla Anežka se zeptat jak to vypadá. "Ančo, jen jsem se chtěla zeptat jak mu je?" "Má zvýšenou teplotu, ale zatím nic víc, je s ním moje máma." Anežka se na Annu nedůvěřivě podívala, to se snad musela přeslechnout. "Počkej Adam souhlasil, že tam s ním zůstane? Jako sám od sebe?" "Jo sám od sebe a chápu, že tě to šokuje po všem co vím. Vezla ho domů a teplota mu skočila hodně rychle, takže se ho zeptala jestli s ním nemá zůstat a on souhlasil. Bude u něj dokud já nepřijdu domů." "Jsem moc ráda hlavně kvůli němu, vždycky mě trápilo, že býval sám a trpěl bez podpory. Hlavně kdyby cokoliv tak volej, klidně i o půlnoci." "Neboj vím to a budu se tím řídit, pořád doufám, že to snad bude slabý atak." Anežka nechala Annu dokončit práci a šla k sobě. Po cestě přemýšlela o Adamovi a tom co se teď dozvěděla. Bylo skvělé, že si u sebe nechal Alici a pak se o něj postará Anna. Tolik let trpíval sám a jen když to bylo hodně vážné řekl si s naprostým sebezapřením o pomoc. Sama si teď uvědomovala, že život se má žít a ona to teď zkoušela. Takže se šla převléknout a zamířila na večeři s Raulem.

Alice poklidila nádobí, které před tím potichu umyla a zaslechla kroky na schodech vedoucích k bytu. Sid už byla doma a přinesla jim večeři. "Ahoj mami, jak je na tom?" Sid přinesla večeři pro sebe a mámu a pro Adama vzala vydatný vývar. Podívala se směrem k posteli, Adam spal klidně. "Má pořád teplotu, ale žádná zimnice ani vysoká horečka. Jsem ráda, jak jsi mi popslala co mám když tak čekat a jak popřípadě reagovat." "Anežka byla v tomhle hodně nápomocná, přeci jen se o něj stará už roky." Sid jim nandala jídlo a společně se pustili do jídla. "Naštěstí si Anežka myslí, že to bude dobré, když si šel hned domů lehnout a vzal si léky. Mám o něj strach a tak moc mě mrzí čím si musí procházet." "Holčičko tohle neovlivníš ty ani on, jen s tím musíte umět žít. Teď už na to Adam nikdy nebude sám." Sid se na mámu usmála měla pravdu teď už na to vždycky budou dva a mají i další, kteří jim rádi pomůžou. V klidu se s mámou najedly a ona se chystala odejít. "Pozdravuj tátu a děkuju." "Opatrujte te se vy oba. Nezapomeň, že rodina je tu pro vás."

Adam se pomalu probral a slyšel jak se Anička loučí s Alicí. Měl teplotu, ale zatím to nebylo nijak zlé. Poslední slova Alice ho opravdu potěšila. Sid za mámou zavřela opatrně dveře a všimla si, že je Adam vzhůru, takže si k němu šla na postel sednout. "Jak ti je lásko?" "Nic moc, ale mohlo by to být i mnohem horší." "Máš hlad? Přinesla jsem ti polévku, nebo můžeš mít rizoto." "Trochu té polévky bych si dal. Mrzí mě, že jsem tvojí máme nepoděkoval." "Ona to udělala ráda a měla pravdu jsme tu všichni pro tebe, jsi teď součástí rodiny." Adam se na ní usmál a nechal si dát pusu. Sledoval jak mu odešla ohřát polévku a přemýšlel, že si musí zvyknout být zase součástí velké rodiny. Tolik let byl jen on a děda a teď najednou tu byla Anna a její rodina. Taky si teď mnohem víc pouštěl k tělu i ostatní kolegy a i Alena říkala, že mu to svědčí. Život teď nabral nový směr a on konečně po mnoha letech zase začal pořádně žít. Sid ohřála polévku a přinesla jí k Adamovi. Pomohla mu se posadit a sledovala jak jí. Pak uklidila nádobí a šla si taky lehnout k Adamovi do postele. Ten vyčerpáním zase za chvilku usnul, ale její ruku, kterou držel nepustil. Milovala ho snad ještě víc než dřív a už jim nic v jejich štěstí a lásce nemohlo zabránit.