Čas na lásku

28. Bolest z minulosti

Alice se procházela po cestě kolem výběhu žiraf. Teď byla na schůzce ohledně nových druhů skleněných figurek. Musela uznat, že nový marketingový manažer byl faj. Pracoval pár let v zoo ve Vídni a teď se vrátil do Čech, takže měl zkušenosti a po Polákovi to byla vítaná změna. Jak jí řekla Marie Roklová tak s ním všichni, během toho prvního týdne co už tu byl, dobře vycházeli. Jí hlavně dělala radost rodina, protože po odchodu Sidonie se za ten měsíc mnohé změnilo. Raul u nich pravidelně zůstával a Sid byla s Adamem moc šťastná. Ed se teď zlepšil ve škole a jezdil pravidelně domů. Možná měl Eduard pravdu v tom, že odchod Sidonie dal jim všem šanci na nový začátek. Jediné co si ona i Eduard vyčítali bylo to, jak moc to podcenili. Pořád si vyčítala to čím si musela Sid projít. Rodiče mají děti chránit a oni selhali i když Sid tvrdila, že to tak není. Naštěstí tu byl Adam a postaral se o ní a tak teď měli šanci na svojí lásku. Bylo to vidět kdykoliv byli spolu, ta láska byla hluboká a oboustranná. Josef byl moc spokojený, že je jeho vnuk právě se Sid. Taky teď přemýšlela, že možná ti dva už u Adama v bytě zůstanou pořád. Sid to zatím nechtěla přiznat, ale jí bylo jasné, že se nikam stěhovat nechce.

Mířila teď k jejímu pavilonu a uvažovala kolik věcí z minulosti mohli udělat jinak. Dokonce slyšela před pár dny Eduarda jak mluvil s Edem. Chtěl vědět jestli opravdu chce na téhle škole zůstat, ten ho naštěstí ujistil, že ano, protože ho to prostě baví. Taky Raul se teď pravidelně objevoval ve firmě a občas vypomohl ve výrobně. Jak sám řekl tohle se nezapomíná a on v tom měl praxi než ho Sidonie odstřihla od firmy i rodiny, pomáhal ve sklárně pravidelně. Teď zahlédla Elišku jak míří k výběhu a mávly na sebe. Sid krájela krmení na další dávku a čekala na mámu, která akorát přišla a tak si sedli je stolu. "Jsem ráda, že máš chvilku čas, nechci tě zbytečně zdržovat." "V pohodě mami máme s Eli náskok takže mám čas. Ona si teď taky skočí na kávu s Robertem." "Víš chtěla jsem s tebou o něčem mluvit. Vlastně nevím jestli jste to s Adamem řešili, ale ty u něj už zůstaneš, nebo jak to plánujete?" "Mami já Adama miluju a jediné co chci je být s ním. Už jsme o tom mluvili, nechtěla jsem ho do ničeho nutit, víš jak to měl v minulých letech. On sám mi to navrhl a já si nic nepřeju víc než být už jen s ním."

Adam se dnes necítil dobře, prostě věděl, že se malárie zase ozve. Prostě měl teď klid hodně dlouho a musí se smířit s tím, že se toho asi nikdy úplně nezbaví, tuhle bolest z minulosti si ponese asi napořád. Navíc by to bylo poprvé, kdy s ním bude Anna. Sice už ho jednou viděla, ale to jí jen vyhodil, když k němu tehdy přišla. Tak hrozně toho litoval, bylo to krátce po jejich polibku a ona se o něj bála. Jenže tehdy se zachoval jako idiot, naštěstí teď dostal druhou šanci a tu už nepromarní. Chtěl Annu vidět a říct jí, že půjde dřív domů a tak šel k ní do pavilonu. Když přišel slyšel, že mluví s Alicí a chvilku je poslouchal. Byl rád, že mámě řekla, že zůstane bydlet u něj. Teď ho potěšila i odpověď Alice. "Dobře holčičko, s tátou jsme s tím stejně už počítali, ale k nám budete jezdit dál?" "Neboj mami určitě budeme, nechci jen na Adama tlačit." "To chápu a opravdu vám jeho byt stačí? Předpokládám, že je malý podle toho co jsi říkala." "Nám to stačí, klidně by mi stačila i matrace na zemi jen kdyby jsme mohli být spolu." Adama to opravdu těšilo, možná časem nějak bydlení vyřeší. Teď kousek couvnul a na Annu zavolal.

Sid byla ráda, že jí máma chápe. Teď slyšela jak jí volá Adam z chodby. Když přišel všimla si, že vypadá unaveně. "Lásko jsi v pořádku?" "Ahoj miláčku, ahoj Alice, ne Anni nejsem, není mi dobře. Jen jsem ti chtěl říct, že půjdu dřív domů." Sid ho automaticky objala, bylo jasné, že se malárie dřív nebo později objeví. "Mám jít taky? Eliška by to tady sama zvládla." "Myslím si, že to bude dobrý, jen si potřebuju lehnout." Alice je poslouchala a došlo jí, že Adam očekává atak malárie. Byla ráda, že jim to celé řekl. Bylo tak nespravedlivé, že po tom čím si prošel po smrti rodičů a při nasazení musí ještě trpět tím co mu z války zůstalo. "Adame a nechceš, že bych tě alespoň odvezla domů? Už jsem stejně na odchodu." "Nechci ti přidělávat starosti a zajedeš si." Adam si uvědomil, že na tohle si zatím nezvykl. Na tu mateřskou starostlivost, kterou Alice vůči němu od začátku chovala. "Mě to nic nestojí a ty budeš alespoň dřív doma tak se jdi převléct a já tě vyzvednu." "Dobře, děkuju ti." Sid dostala ještě pusu a sledovala jak Adam odešel. "Mami děkuju, opravdu budu radši, když ho odvezeš." "Sid to je jasné, myslíš si, že bude moc zůstat sám doma?" "Mluvila jsem o tom i s Anežkou a ona říkala, že to tak dělá normálně, jen když je to ošklivý atak potřebuje pomoct. Já stejne dorazím brzo domů a on ví, že mi může zavolat a já hned přijedu. Nikdy už na to nebude sám." Sid byla vděčná, že máma Adama odveze. Byla na tohle všechno připravená, protože od Anežky si zjistila co mohla.