Čas na lásku

8. Nech mě být

Adam měl dopoledne napilno, ale zároveň pořád myslel na to co slyšel ráno. Jak měl, ale teď zjistit celou pravdu? Nakonec se rozhodl riskovat a jít za jediným člověkem, který mu snad může pomoct. Anna byla teď s Anežkou u vodušek, pomáhala s očkováním a tak věděl, že Eliška je u sebe sama. Eliška krájela zeleninu a jablka na odpolední krmení a nevěděla co dál s Annou. Od rána byla ještě v horším stavu než poslední dny a jí i mámu to trápilo. Taky jim nechtěla říct co se včera stalo, protože něco se stát muselo a jediné co z ní dostaly, bylo to, že za to nemůže Adam. To zranění na ruce bylo taky zvláštní, bylo vidět, že jí to opravdu bolí, ale nechtěla nechat mámu se na to podívat. Prý jen spadla na hranu linky a má to odřené, nějak tomu obě nevěřily. Teď přišel do zázemí Adam a vypadal sklesle, takže si s ním sedla ke stolu a poslouchala co jí říká. Ráno je slyšel a teď se styděl za to jak byl na Annu hnusný. Možná by to sním řešit neměla, ale opravdu se o Anču bála.

Adam byl zoufalý, Eliška mu nakonec řekla úplně všechno o Annině rodině, tak tohle opravdu nechtěl, byl k ní tak strašně nespravedlivý. "Vím moc dobře, že si další šanci nezasloužím, ale chtěl bych se jí alespoň omluvit." "Adame včera bych ti řekla, že to půjde, ale dneska nevím. Něco se stalo po jejím odchodu z práce, nevím co, ale ani mě ani mámě to neřekla. Taky má zraněnou ruku a to už se nám nelíbí vůbec." "Myslíš si, že se jí mohlo něco stát, nebo dokonce, že jí někdo ublížil?" "Nevím to, jediné co vím jistě je, že teď je na tom opravdu bledě a ty jí vážně nepomáháš." "To už jsem pochopil a teď nevím jak z toho ven. Dopoledne jsem jí viděl, ale ona radši změnila směr, aby mě nemusela potkat." Adam si byl jistý, že má Eliška pravdu a dělo se tu něco o čem oni zatím neměli ani tušení. "Adame podívej ta holka bojovala celou dobu za možnost tu pracovat. Teď dokonce chtěla opravdu odletět jen, aby chránila rodiče, peníze proto zo a skleněné figurky. Místo podpory nebo pochopení jsi jí jen urazil a vyčetl jí všechno možné." "Eliško já vím a je mi to tak strašně líto, tak moc mě to naštvalo. Jenže co teď mám dělat, když se mnou nechce mluvit." "Prostě teď budeš muset čekat ty, až se ona rozhodne, že s tebou mluvit chce. Vím, že tohle jsi slyšet nechtěl, ale jiná možnost, teď asi opravdu není." Adam sklesle odešel a Eliška si umínila, že si Annou zítra promluví, aby mu dala šanci.

Anežka šla k večeru s Eliškou z práce a mluvily o tom co se Eliška od Adama dozvěděla. "Tak snad je to na dobré cestě, podle toho co říkáš tak on si uvědomil svoji chybu a chce to napravit." "To je sice pravda, ale bude ho Anna vůbec chtít poslouchat, pořád nevíme co se včera stalo a to mě opravdu trápí." "To mě taky, nic jsem z ní nedostala, ale byla taková nesvá. To zranění na ruce já ti nevím, jakoby nám o něm taky neřekla pravdu." "No právě a to je ten problém musíme asi nejdřív zjistit co se stalo a hlavně proč nám to nechce říct." Eliška byla ráda, že na to mají s mámou obě stejný názor a oběma vrtalá hlavou co se s Annou od včerejška dělo. Alena měla noční a ještě kontrolovala kamery, díky tomu si všimla že Anna je pořád v pavilonu a to bylo divné. Adam tu taky ještě byl kvůli příjmu dvou hadů do karentény, které policie zabavila při zátahu u nelegálního chovatele, takže šla za ním mu o Anne říct.
Adam poslouchal Alenu a nechápal, proč by tu Anna ještě v deset večer byla. "Nikdy tu ani kvůli práci nezůstává, navíc je tam večer dost zima, netopí se tam" "No takže ti doporučuju to jít zjistit a možná začni s tím omlouváním." Adam se usmál, řekl Aleně pravdu o rozhovoru co slyšel i o schůzce s Eliškou. Alena taky zastávala názor, že to asi teď bude chtít čas.

Nakonec dokončil všechno potřebné a vzal si věci, potom zamířil k žirafám. Ála mu potvrdila, že tam Anna pořád ještě je. Když přišel potichu k přípravně zahlédl Annu. Seděla na židli v teplákové soupravě a plakala. Sakra tohle už bylo vážně všechno špatně, takže bylo na čase si zkusit promluvit. Sid byla v zázemí a už tu měla připravené spaní, nebylo to pohodlné, ale jí už to bylo jedno. Nic nemohlo změnit to co se stalo, najednou jí vyděsil pohled na Adama. "Co tady děláš?" Adam věděl, že s ním asi nebude chtít mluvit, ale ona byla doslova vyděšená. Pak zahlédl deky na zemi. "Proboha ty tady chceš spát, proč nejdeš spát domů?" "Nech mě být, nechci s tebou mluvit. Prosím běž pryč." Sid doufala, že jí tu nikdo nenajde, tím spíš zrovna Adam, ale najednou už toho bylo na ní moc a ona se ještě víc rozbrečela. Adam si k ní klekl a vzal její tvář do dlaní. "Aničko co se stalo, proč jsi tady. Vím, že si to nezasloužím, ale prosím mluv se mnou." "Protože já nemám kam jít, nemám kde bydlet, nemám ani žádné svoje věci." Sid to vzdala už jí bylo jedno co si o ní bude myslet a proto jí tak šokovalo, když si jí přitáhnul do náručí a konejšivě objal.