Čas na lásku

10. Tady jsi v bezpečí

Adam sledoval Annu jak se trochu lekla, když vešla. Byla pořád hodně bledá a taky vypadala, že neví co si má myslet. Věděl moc dobře, že je to jeho chyba, kdyby si to nechal vysvětlit nemusela by se teď v jeho přítomnosti cítit takhle špatně. Opatrně jí sledoval jak si dala věci do tašky a pak si sedla ke stolu. Dívala se na svoje propletené prsty a hypnotizovala svoji zraněnou ruku. Takže to rozhodlo, vzal z linky věci co si tam nachystal, aby jí to mohl ošetřit. Sid si nebyla jistá co čekat. Adam byl včera milý, ale prostě měla strach, že zase vyletí. Nevyčítala by mu to, jen byla tak hrozně unavená. Teď si sednul vedle ní a položil na stůl obvaz a pár dalších věcí. Takže k němu vzhlédla. "Ukaž, ostřím ti tu ruku, musí to asi dost bolet." "Děkuju Adame, už to není tak hrozný, ale voda tomu zrovna nepomáhá." "Jo to je mi jasné." Adam jí opatrně vyčistil, natřel a zavázal zraněnou ruku. Bylo vidět jak jí to bolí, nebylo divu, protože modřiny se vybarvily a škrábance byli taky mnohem jasnější. "Chci se ti omluvit, promiň Aničko, opravdu mě mrzí všechno co jsem ti řekl. Měl jsem si to nechat vysvětlit." Sid se na něj zmateně dívala a nevěděla co dál.

Adam viděl jak je Anna strašně nejistá a vyděšená, jako by čekala na další ránu osudu. Takže to nechal být a posunul před ní talíř se snídaní a v tichosti se najedli. Upřímně se bál si s ní i promluvit, byla tak smutná a vypadalo to, že se opravdu něčeho bojí. Sid seděla v Adamově bytě a nevěděla co dělat. On se jí omluvil a myslel to upřímně, ale měla už strach někomu věřit. Nakonec se rozhodla, že to bude muset risknout. "Děkuju za všechno Adame, já chápu proč jsi se zlobil. Vím že to není omluva pro tu lež, ale já jen opravdu chtěla žít svij život. Víš je to celé tak moc složité." Adam věděl, že tohle je asi ta pravá chvíle, kdyby jí měl říct, že mluvil s Eliškou a slyšel i jejich rozhovor. Vypadala na chvíli zmateně, ale nakonec uznala, že to vlastně bylo dobře. "Asi jsem ráda, že to od Eli víš, já bych to teď znovu celé vyprávět nezvládla." "Eliška se bála, že se děje něco o čem jsi jí ani Anežce neřekla a bohužel měla rozhodně pravdu." "Nedokázala jsem jim to říct, tak moc to bolí. Víš já se pořád nedokážu smířit se zradou." "Anni, to zranění na ruce to máš od babičky?"

Sid viděla jaký má o ní Adam opravdový strach a tak se nakonec odvážila mu říct celou pravdu. Viděla jak je v absolutním šoku a nakonec mu ukázala zprávy co měla v mobilu, tu od Viky i ty od babičky. Adam šokovaně poslouchal vyprávění Anny o tom jak jí Viky vlastně prodala a její věci jsou v rodinné vile a ona k nim nemůže. Zprávy od její babičky ho doslova rozzuřily. Proto měla v noci tu noční můru, bála se, co dalšího se jí stane. "Anni tak moc mě to mrzí, ale tady jsi v bezpečí. Víš v noci jsi měla noční můru, upřímně jsi mě vyděsila." "To jsem nechtěla jen je toho na mě teď prostě moc." "Proč to vlastně nechceš říct rodičům?" Sid pochopila, že pokud má mít šanci na záchranu a možná i na něco víc s Adamem musí vyložit na stůl všechny karty. Takže mu pověděla všechno o rodičích, o jejich cestě do Slovinska a práci ve sklárnách. Pak nevynechala ani detektiva a proto se prostě bála jet ke strejdovi. Vlastně bylo moc fajn to někomu říct, protože se jí tím strašně ulevilo. Adam poslouchal vyprávění Anny a doslova nechápal jak to vůbec mohla v posledních týdnech vydržet. Ohledně Alberta mu taky řekla, že věděl kdo je a to ho vážně štvalo. Poslední dny, tak ty pro ni byli doslova utrpení i kvůli němu. Byla tak zranitelná jak tu u něj seděla s rukama v klíně a rozpuštěné vlasy jí částečně padaly do obličeje.

Měl nutkání si jí přitáhnout do náruče a utěšit jí, ale věděl moc dobře, že tím by teď asi spíš všechno zhoršil. Anna teď potřebovala klid a hlavně pocit bezpečí. To jak to budou mít dál oni dva teď muselo jít stranou. "Nechceš radši zůstat dneska tady? Eliška by to určitě pochopila." Sid nevěděla co na to říct, ale zároveň mít možnost si odpočinout a všechno si v klidu rozmyslet jí lákala. "Nechci v tom Eli nechávat samotnou a asi holkám dlužím vysvětlení." "Pokud tu chceš zůstat tak můžeš a holkám to můžu říct dneska já, nebo až se na to budeš cítit zítra, tak jim to povíš sama." "Asi bych si potřebovala odpočinout, ale není to fér ti tady zaclánět, ani jsi kvůli mě nespal v posteli." Adam si uvědomil, že ona se i teď stará o něj místo, aby jen trochu sobecky myslela na sebe. "Takže ty tu zůstaň a já holkám řeknu co se stalo, mimochodem nevadilo by ti kdybych to řekl i Aleně ona toho stejně dost ví." "Ona se se mnou před pár dny snažila mluvit, ale neměla jsem na to sílu." "No stačilo to, aby do mě hustila další přednášky, proto jsem slyšel ten tvůj rozhovor s Eliškou. Šel jsem se ti omluvit." Sid se musela usmát, vážně měla Alenu čím dál tím radši. Nakonec opravdu zůstala u Adama a on odešel do práce s tím, že holkám vysvětlí co se děje.