Čas na lásku

9. Útočiště

Adam držel Annu v objetí dokud se neuklidnila. Proboha jak to myslela, že nemá kde bydlet, vždyť bydlela u Viky. Proč mu najednou došlo, že tohle všechno souvisí s její babičkou? Teď nebyl čas na otázky, hlavní bylo dopřát Anně čas a bezpečné místo. Teď se Anna odtáhla a zoufale se na něj dívala, jako by nevěděla co dál. "Asi radši teď nebudu zjišťovat jak jsi to myslela ohledně bydlení, ale tady přeci spát nemůžeš je tu zima." "Není to tak hrozné, u tebe v zázemí je sice větší teplo, ale i tady to jde." Adamovi okamžitě došlo, že už tu musela spát včera. "Anni, ty jsi tu už včera spala?" Sid se na Adama dívala a nevěděla co si má myslet. Proč za ní vůbec šel a jak věděl, že tu je, proč jí objal. Měla moc otázek a zároveň byla tak moc unavená. Nakonec se zmohla jen na přikývnutí. Adam byl v šoku, ale taky se definitivně rozhodl. "Tak si vezmi věci a jdeme ke mě domů, protože tady vážně spát nemůžeš." "Proč to děláš? Nesnášíš mě, nevěříš mi, je mi to tak líto Adame." Adam si uvědomil, že je Anna dost mimo. Nakonec jí pomohl zabalit věci. Všechno co aktuálně měla byla jedna malá taška věcí. Potom jí pomohl k sobě do auta a odvezl jí k sobě domů.

Sid pořád nechápala co tu dělá. Adam jí vzal k sobě domů a uložil do postele. Sám si na zem ke stolku hodil věci na spaní. Měla by mu to celé vysvětlit, ale on to nechtěl, jen jí řekl, že si má odpočinout. Podívala se na mobil, kde se jen objevily další zprávy a hovory od babičky. Pořád jí psala, že si má rozmyslet odlet do států. Sid si uvědomila, že dostat se ke svým večerem bude taky oříšek, neměla jak se tam dostat, když babička vyměnila zámky. Nakonec prostě vším tím vyčerpáním usnula. Adam dovezl Annu k sobě domů, nechal jí svoji postel a sám si šel dát ještě sprchu. Teď se vrátil a všiml si, že Anna už usnula. Byla tak vyčerpaná, měla kruhy pod očima a bylo vidět, že i v poslední době zhubla. Obvaz na její levé ruce taky byla další záhada. Rozložil si nakonec karimatku a spacák a taky si lehl. Možná to neměl dělat, ale zároveň mu konečně došlo, že si musí přestat šlapat po štěstí. Pokud mu dá Anna poslední šanci tentokrát jí nepromarní. Ještě napsal Aleně, že to s Annou zkusí vyřešit, ale celé je to nějaké moc špatné. Napsala mu, že pokud by potřeboval on nebo Anna pomoct ať dá vědět. Teď se ještě díval jak Anna spí, tak moc ho to vrátilo o mnoho týdnů zpátky do doby kdy se políbili. Spala tehdy u něj v zázemí a byla tak klidná i po tom všem co se stalo. Možná kdyby se tehdy odvážil jim dát šanci nic z toho čím teď procházela se nemuselo stát.

Kolem půlnoci Adama vzbudil pláč. Anna pořád spala, ale měla zlý sen, který ho doslova vyděsil. Prosila potichu babičku ať jí nechá a Viky jak to mohla udělat. Sedl si k ní na postel a jemně s ní zatřásl, aby se probudila. "Aničko nic se neděje, vzbuď se." Nakonec se mu jí podařilo probudit, ale vzápětí zase hned usnula. Otřáslo to sním do morku kostí, navíc jak se jí snažil vzbudit, se uvolnil obvaz co měla na ruce. Teď se šokovaně díval na modřiny na její ruce a opatrně jí sundal zbytek obvazu. Kolem dokola měla podlitiny jak jí někdo zaryl nehty do kůže a zároveň tam měla spoustu drobných škrábanců. Vzpomněl si na jedno jednání s Novotnou, měla takový zlatý náramek s přívěsky, přesně by to odpovídalo ranám na ruce Anny. Sakra tohle bylo ještě mnohem horší než si uměl představit. Co všechno si musela za poslední dva dny zažít si snad teď radši ani nechtěl představit. Taky ho trápilo to jak mluvila o Viky, nějak si začal myslet, že její babička zařídila, že jí Viky vyhodila z bytu. Ve své podstatě měla jen pár věcí, které by tak odpovídaly tomu co měla jako rezervu v práci ve skříňce. Nakonec si šel taky ještě lehnout.

Sid se vzbudila ráno a postupně si uvědomila, co všechno se včera stalo. Taky si všimla, že nemá obvaz a matně si pamatovala, že měla noční můru a Adam byl u ní. Ten tu teď nebyl, protože místo kde si večer rozložil spaní bylo prázdné a spacák a karimatka byli úhledně srovnané v nohou postele. Pořád nemohla uvěřit, že jí sem vzal a poskytl jí útočiště. Byla mu tak moc vděčná, ale zároveň věděla, že to vlastně nemusí vůbec nic znamenat. Pak si všimla, že vedle jejího telefonu leží lístek. Anni, šel jsem nám pro snídani, dej si klidně sprchu, vrátím se co nejdřív. Adam. Pohladila prsty ten lísteček a pak se rozhodla si jít tu sprchu dát. Vzala si oblečení sebou a uvědomila si, že nejpozději zítra si budete muset vyprat, aby měla v čem chodit. Adam se vrátil se snídaní a slyšel sprchu. Postel byla úhledně srovnaná a jemu to přišlo zvláštní. Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že by tu s ním někdy mohla být Anna. Jenže teď se asi všechno změnilo. On se jí hlavně musí omluvit, že jí nechtěl poslouchat a za to jak se k ní choval. Nandal jim obložené housky na talíř a uvařil kávu, akorát pokládal hrnky na stůl, když přišla Anna z koupelny.