Čas na lásku

15. Život ve dvou

Eliška se dívala na usměvavou Annu a pořád nemohla uvěřit, že jsou s Adamem spolu. "S mámou jsme se bály, že možná už mu nebudeš chtít dát další šanci. Mimochodem to je Adamovo tričko?" "Spíš šlo o to, že Adam se bál o mě, chtěl mi dát čas abych se vzpamatovala a všechno se uklidnilo. Nakonec to nebylo potřeba a ano je jeho. Já už prostě nemám vrchní oblečení, musím si dneska vyprat." "Zlatíčko to nás s mámou moc mrzí a nepotřebuješ něco?" "Vlastně ne, ale děkuju, mám teď úplně všechno co potřebuju." Anežka sledovala jak se Anča trochu začervenala a bylo jí jasné, že si asi včerejší večer opravdu užili. "Anežkou, teď to asi úplně řešit nechci, ale udělala by jsi si pak na mě čas kvůli té malárii. Víš chtěla bych vědět co přesně mám čekat.?" "To víš, že ano. Neboj se, kdyby bylo cokoliv tak ti já nebo Josef pomůžeme. Jsem moc ráda, že jste spolu pořád jsem doufala, ale poslední dobou jsem tu naději trochu ztrácela." Sid se usmála bylo jí to jasné, moc problémů a Adamovo chování jí mohlo definitivně odradit. "Já ho miluju a teď jsem prostě moc šťastná, problémy nezmizely, zrada je tu pořád, ale najednou mě to mnohem míň trápí." "To je dobře, měla jsem stejné pocity jako máma. Mimochodem jak to chceš řešit s rodiči?" "Teď ráno jsem napsala mámě, že jsem s Adamem, ví co k němu cítím, ale nic víc jsem jí neřekla." Nakonec se s Eliškou pustily do práce a Anežka šla najít Petru.

Adam šel s dědou k sobě do pavilonů. "Adame jsem moc šťastný, nejen kvůli tobě, ale hlavně kvůli Aničce." "Já vím dědo, bylo mi to jasné, prostě jsem se jen musel přestat bát, že jí ublíží. Což jsem stejně udělal, ale naštěstí už je to pryč." Josef poslouchal jak mu vnuk popravdě vypráví co všechno se mezi nimi stalo za poslední dny a musel uznat, že má Adam opravdu štěstí, že mu Anna zase odpustila. "Ta holka by zasloužila metál jen za to, jak ti pořád odpouští." "Je to tak a opravdu si to uvědomuju, takže jí to teď hodlám všechno vynahradit." "Předpokládám, že Anna zůstane teď u tebe, ale na stálo, nebo jak to chcete vyřešit." "Nemluvili jsme o tom a upřímně teď chci mít Annu u sebe, nejen ze sobeckych důvodu, ale cítí se u mě v bezpečí a to je rozhodující. Víš ta její noční můra, strašně mě to vyděsilo." "Dobře Adame, takhle mi to stačí, protože možná zjistíš, že život ve dvou je skvělý a už u tebe zůstane nastálo. Pokud ano možná by jsi měl uvažovat o úpravě bytu." Adam se zasmál, bylo mu úplně jasné, že to děda vytáhne. Nakonec šel pracovat, ale ještě napsal Anně, prostě chtěl mít jistotu, že je v pořádku.

Během dne neměla Sid moc času na přemýšlení a taky se tak nějak všichni dohodli, že informaci o jejím vztahu s Adamem nebudou nikde rozhlašovat. Byla za to ráda, nechtěla teď nikomu nic vysvětlovat a i oběd si teď dávali u Adama v pavilonu. Bob měl pár dní volno a tak tam měli klid. "Opravdu jsi v pořádku?" "Jsem neboj se, když jsem s tebou jsem v bezpečí." Adam si jí přitáhl na klín a objal jí. Musel jí ochránit za každou cenu, protože pro něj byla vším. Tak dlouho se tomu vyhýbal, odháněl jí, ale zpětně věděl, že jí celou dobu miloval. Ona byla úžasná a to co se jí teď stalo bylo strašné. Během dopoledne se tu stavila ředitelka a zatím se domluvili, že jejím synům neřekne co ví. Rozhodně byla, ale na Viky taky strašně naštvaná, znala jí dlouhé roky a tohle jí opravdu strašně zklamalo. "Anni, mluvil jsem paní ředitelkou, byla tu kvůli dovozu krokodýla a ptala se jak to řešit okolo Marka a Vojty." Sid se na Adama podívala a pochopila, že jí asi trápí to co zjistila o Viky. "Možná jsem za ní měla zajít, asi nechci do toho kluky zatím zatahovat." "Ja vím zlato, ona jim to zatím neřekne, ale jak jsem pochopil tak Marek i Vojta si dělají starosti, že jste si vy dvě něco udělaly."

Sid uvažovala, jak to řešit, ale neměla moc tušení. "Vojta by se asi hned postavil na mojí stranu, ale u Marka si nejsem jistá. Znají se tak dlouho, že fakt nevím jak zereaguje. Možná je dobře to teď nechat být." "Pokud to budeš chtít řešit tak dobře, pokud ne tak taky. Aničko tohle záleží na tobě, my tu pro tebe jsme, stačí říct co by jsi potřebovala." Adam pozoroval jak se Anička usmála a pak ho políbila. Mohl o tohle všechno přijít, musí jíbochránit a hlavně jí vynahradit poslední týdny. "Zatím to nechám být, teď to řešit nechci, protože Viky se teď očividně vaří ve vlastní šťávě a to mi zatím stačí. Babička je větší problém, ale nic víc teď taky nedokáže. Psala jsem Ingrid kdy má babička nějaké jednání a ona slíbila, že mi dá vědět." "To je dobře, neboj dostaneš svoje věci a teď bych moc rád takhle zůstal, ale obávám se, že musím jít pracovat." "Já taky, poslední dny jsem Elišce zrovna moc nepomáhala. Miluju tě a jsem teď šťastná." "Taky tě miluju a uvidíme se k večeru." Adam po jejím odchodu šel zkontrolovat expozici a opravdu doufal, že Viky teď trpí. Taky trochu přemýšlel o tom co řekl děda o jeho bydlení. Teď to nechtěl s Annou řešit, ale nová postel a možná ještě jedna skříň by se hodila.