BTS oneshot

12. DOVOLENÁ ZA VŠECHNY PRACHY

Jin

Uvařím slavnostní večeři, zapálím svíčky na stole a do zadní kapsy schovám letenky první třídou na Bali. Můj přítel mi neustále opakuje, že už na něj nemám čas a tímhle mu to chci vynahradit. Užijeme si tři týdny na pláži, pod slunečníkem, s koktejlem v ruce, a hlavně v posteli.

Ani na sex nemám čas a samotného mě to štve, jenže být úspěšný šéfkuchař ve vlastní restauraci mě natolik vyčerpává, že na dovádění v posteli nemám myšlenky.

Ale napravím to. Mám schopný personál, který to měsíc zvládne beze mě a taky zástup, který mi v případě potřeby zavolá, kdyby bylo nejhůř. Ale volat mi nebude.

Snad.

Jenže je skoro devět hodin a Minjae ještě nepřišel. V práci končí v šest. Třeba ho zdrželi, nebo si ještě zašel s kolegy na drink. Neříkal jsem mu, že budu dneska celý den doma. Obvykle z práce dorazím okolo půlnoci. Někdy až ve dvě ráno. Nikdy bych ho nenutil, aby na mě čekal, připravený na můj příchod. Bylo by to sobecké, vzhledem k tomu, jak jsem na tom časově. Jen mě to mrzí.

Pomalu se čas chýlí k půlnoci a já začínám být zklamaný. Moje chyba. Měl jsem mu říct, že budu doma a uděláme si romantický večer.

Pár minut po půlnoci konečně klapnou dveře od bytu a Minjae vejde do kuchyně. Překvapeně vytřeští oči na celou scénu v jídelně. Kouká na mě, studenou večeři a vyhaslé svíčky.

„Jine," vydechne ztuhle a nevěřícně se rozhlíží kolem sebe. „Co děláš doma? V pátek obvykle končíš až ve dvě."

„Chtěl jsem tě překvapit večeří," odvětím klidně. „Vím, jak to mám s prací a taky, že už na tebe nemám tolik času, jako před rokem, ale mělo to být překvapení a nenapadlo mě, že nepřijdeš po práci domů," usměju se nervózně. „Měl jsem ti to napsat."

„T-to... to nevadí," usměje se křečovitě.

„Kde jsi byl?" zeptám se zvědavě, pořád s úsměvem.

„S kolegy v baru," mávne rukou a zatahá se za lem svetru.

„Nevypadáš opile," zakřením se. „To je dobře. Tak... co kdybych nám to ohřál a my si dáme tu večeři? Mám celkem hlad," uchechtnu se. „Můžeš mi říct o práci. Popovídáme si, jako dřív."

„To zní fajn," přikývne, tak se rozejdu k němu, abych ho objal.

„Můžu ti slíbit, že už to nebude tak-" zarazím se při pohledu na jeho krk. Zahledím se mu do tváře a všimnu si popraskaných rtů. Více růžových, než běžně mívá.

Spustím ruce z jeho paží a o krok ustoupím. Znovu se zaměřím na ten cucflek, který rozhodně nemá ode mě. Píchne mě u srdce, jak mě to zabolí. Měl jsem pocit, že je Minjae ten pravý. Věděl, že se snažím rozjet restauraci, a že na tom budu pracovat od rána do večera, sedm dní v týdnu, a přesto mě ujistil, že to spolu zvládneme. Dokonce mě podporoval, abych byl v práci déle a zajistil dokonalý chod, protože výdělek restaurace nám platí účty.

„Jine?" pozvedne tázavě obočí a vytrhne mě tak z té bolesti, která se mi ozývá v hrudi.

„Pokud tvůj milenec ví, že máš dlouholetý vztah, měl bys ho upozornit, aby ti nedělal značky na krku," pronesu uštěpačně a otočím se zády k němu. Jeho talíř s večeří odnesu na kuchyně, kam ho naštvaně odhodím a ten svůj strčím do mikrovlnky. Normálně mi to vadí, ale teď mám skutečně velký hlad.