BTS oneshot

15. RANDE NASLEPO

Jungkook

Naštvaně si vjedu rukou do vlasů a silně zatahám.

Neuvěřitelné, že na světě už neexistuje žádný normální kluk, se kterým by si člověk mohl popovídat. Všichni jsou to idioti. A ani ten, od kterého zrovna odcházím není výjimka.

Omotám si pevněji šálu kolem krku a strčím ruce naštvaně do kabátu. Kopnu po cestě do malého kamínku na chodníku, abych si trochu ulevil od frustrace, ale stejně k ničemu.

To vypadám jako zoufalec, že se o mě musejí zajímat ti největší kreténi pod sluncem? No vážně!

V kapse mi zabrní telefon s příchozím hovorem.

„Jungkookie, velká krize! Yoongi si rozřezal nohu a potřebuju, abys nás odvezl do nemocnice!" vykřikne dramaticky Jimin do sluchátka a já akorát převrátím oči.

„Trochu pozdě, Jimine," povzdechnu si. „Poslal jsem ho do háje sám."

„Promiň," dodá klidněji a u toho zasténá. „Všiml jsem si tvé zprávy s voláním o pomoc až teď."

„No jo," odvětím a přehodím telefon k druhému uchu, protože mi mrzne ruka.

„Fakt to bylo tak hrozný?"

„Jimine, když opomenu vzhled, kterým mě ani náhodou nezaujal a taky vynechám jeho vkus v oblékání, tak to byla naprostá katastrofa!" vyštěknu a mezi prsty sevřu kořen nosu.

„Nechceš přijít na panáka? Yoongi ještě..."

„Už to nalívej, jsem u tebe do pár minut," vyhrknu. Otočím se na patě a rychlým krokem se vydám k Jiminovi a Yoongimu domů. Bydlí v podstatě kousek od kavárny, kam jsem šel s tím klukem. Zvoním u něj do pěti minut.

Jen co mě pustí dovnitř, skopnu boty, pověsím kabát na věšák, protože Jimin nesnáší, když něco není na svém místě a rozvalím se u něj na pohovce, kde už mě čeká láhev otevřeného soju.

Vrhnu se na ni jako hladový tygr, že ani Jimin nerozumí, co to do mě vjelo.

„Tak povídej," promluví, když se usadí do křesla s polštářem v klíně.

„Měl na sobě světle fialovou mikinu s jednorožcem," vydechnu útrpně.

„Roztomilý."

„Je mu přes třicet."

„Fuj," ušklíbne se.

„Bylo by mi to fuk, kdyby se choval na svůj věk," zakoulím očima. „Malý, trochu širší v pase, ale to by mi zase tolik nevadilo, kdyby byl alespoň normální."

„Hádám, že nebyl."

„Pozval mě, což bylo milé, bavili jsme se o práci a koníčcích, což taky nebylo zlé, jenže pak z něj vypadlo, že nedávno absolvoval kolonoskopii a začal mi ji dopodrobna vyprávět."

„Bože," zděsí se a přikryje si ústa dlaní.

„Mám silný žaludek, ale když spustil o výplachu střev... to prostě nešlo!" rozhodím rukama a Jimin...

Jimin vyprskne smíchy.

Zamračím se a syknu. Vyklopím do sebe pořádný doušek soju, zatímco on se chechtá.

„Když jsi mi pořád nevolal po mé sos zprávě, raději jsem to vzdal a řekl mu, že tohle není zrovna téma na první rande, ale spíš tak po prvním roce manželství a raději se rozloučil se slovy, aby si smazal mé číslo."

Jimin se nepřestává smát a já se hlavou opřu o opěrku gauče.

„Tohle je snad ještě lepší než ten z minule," vyprskne a dlaní se plácne po stehně. Taky bych se tomu zasmál a věřím, že jednoho dne to bude vtipná historka, kdybych ovšem neměl na kontě už desáté nevydařené rande.