BTS oneshot

36. NEHODÍME SE K SOBĚ

Jungkook

„Teď najdeš Taehyunga a splníš mu jeho největší přání."
„Je to tvůj rozkaz?"
„Ano, ale ty to uděláš, protože to udělat chceš."

Pořád si v hlavě opakuju slova Yoongiho, díky kterým jsem se na Taeho vrhl jako nějaké zvíře. Ještě teď cítím jeho doteky na těle a to už je to několik měsíců, co jsme si to málem rozdali v Yoongiho pracovně. Kdyby nás nevyrušili, na té podlaze bych ho ojel.

Jenže na druhou stranu, je dobře, že tam vtrhl Sehun i s tím kokotem. S Taem by to pak byl jen sex. A s těmi city, které k němu chovám, stejně tak velkou úctu k Yoongi-hyungovi, ošukat na podlaze by si skutečně nezasloužil.

„Kookie."

Rukou si vjedu do vlasů a silně zatahám. Vstanu ze své postele a vejdu do koupelny. Obličej si opláchnu studenou vodou, abych se trochu sebral.

Na Taem mi záleží odjakživa. Záleží mi na něm víc, než na Yoongim, což vidím jako velký problém. Jsem šéfem ochranky Yoongiho rodiny. Celé jeho rodiny. Teď i Jimina, když si ho k sobě takto přivázal. Nemůžu jednoho člena upřednostnit před jiným.

Proto si stojím za tím, co jsem mu řekl, když se později objevil před mým pokojem.

„My dva se k sobě nehodíme."

Bylo mu to ukradené. Chtěl se začít hádat a když měl v očích slzy, málem jsem ustoupil, jenže Tae je to, co každý nazývá světlem života. Má temnota by ho akorát utlumila a stáhla ke dnu.

Musel jsem ho nechat jít. A nejspíš už to konečně pochopil, protože mě od té doby ignoruje. Přestal mě provokovat, škádlit a když mě zahlédne, předstírá, že neexistuju.

A tak je to správně. Musí si najít někoho, kdo bude stejně perfektní a úžasný, jako on. Někoho, kdo bude zářit na celou místnost a udělá ho šťastným.

Já nesplňuji ani jednu z těchto podmínek.

S hlubokým výdechem vyjdu ze svého pokoje v přízemí a vydám se na obhlídku. Co má Yoongi Jimina, je trochu víc paranoidní a přiměl mě najmout dalších osm lidí, pro ochranu jeho a taky domu.

Ale taky to může být těmi výhružkami, které mu v posledních týdnech chodí.

Bohužel, svými obchody konkuruje jednomu velice nebezpečnému muži, panu Hiroto. Dostaly se k nám zprávy, že díky Yoongimu, přišel o slušný kontrakt, kdy se zákazník obrátil raději na nás. Pravděpodobně nevyzařujeme tolik nebezpečí, jako Japonci.

Zkontroluju Sehuna ve velínu, kde má pro dnešní noc na starost kamery. Jsou nainstalované po celém domě. I v ložnicích, ale tam jsou hlavně v oknech.

Nespí, což je dobré znamení, proto na něj jen mávnu a nechám ho relaxovat u nudného sledování. Dneska by mu měl ještě pomoc Nico, ale ten nejspíš taky pochoduje po domě.

Pozdravím několik mužů, kteří mají hlídku a svou obchůzku zakončím v kuchyni. Z lednice vytáhnu mléko a naliju ho do hrnce. Ohřeju si ho na plotně a povede se mi najít i med, který do mléka přidám.

„No nazdar," ozve se ode dveří rozespalý Yoongi, když míchám mléko, aby se nepřipálilo. „Nemůžeš spát?"

„Už to tak bude," opáčím. „Ty?"

„Jimin mě skopl z postele," ušklíbne se, když se rozesměju. „Občas to dělá," trhne rameny, ale jen kroutím hlavou a míchám mléko v hrnci.

„Dáš si taky?" pokynu hlavou a Yoongi najde ve skříňce dva hrnky. Chvíli mě mlčky pozoruje. Ten jeho zkoumavý pohled znám na míle daleko. Něco mi chce říct. A pravděpodobně se mi to nebude líbit. „Vyklopíš to teď nebo si dáme půlnoční svačinku zase příště?" pobídnu ho, aniž bych se na něj podíval.