BTS oneshot

40. J & J

Jungkook

Štětcem naposledy přejedu po již dokončeném obraze a jsem rád, že se mi ten západ slunce povedl zachytit s přesností. Povedlo se mi dokonale namíchat barvy, takže ta změť žluté, oranžové a červené, vypadá, jako by to bylo reálné. Nebo vyfocené.

Z dolní haly zaslechnu smích svých přátel a rodiny, že zakoulím očima. Oni snad jen žijí pro to, aby se chodili bavit, žít a užívat si života. K čemu to je, když jsme v něm beztak samotní?

„Jungkooku!" vykřikne Yoongi-hyung a prudce mě obejme kolem ramen, že sebou trhnu. Naštěstí už nemířím štětcem na plátno, jinak bych tam udělal nesprávný tah a pokazil celý obraz. „O hodně jsi přišel. Kdybys viděl ten jejich výraz," zakroutí hlavou a rozesměje se, společně s Jinem a Namjoonem, kteří stojí za mnou.

„O co jsem přišel?" nechápu, tak na něj pozvednu obočí a odstoupím od něj, abych mohl paletu s barvami odložit na stolek vedle stojanu s plátnem.

„Před chvílí jsme narazili na kluky z rodiny Parků," vysvětlí mi, tak se ušklíbnu, protože ano, někteří z rodiny Parků jsou skutečně kreténi. Ale ne všichni.

Takový Taehyung je roztomilý. A Hoseok je taky docela v pohodě, tedy dokud nenarazí na Yoongiho. Ti dva, když jsou poblíž tomu druhému, lítají kulky a skřípají nože. Společně vystavují nebezpečí jejich okolí.

Nechápu, co Yoongimu vadí. Hoseok, ačkoli pochází z rodiny Parků, je opravdu skvělý. Na několika benefičních akcích jsem s ním mluvil a je s ním zábava. Když se usměje, dokáže rozzářit místnost. Ale v přítomnosti Yoongiho se nikdy neusmívá.

A Tae... on a jeho vzhled mluví sám za sebe. Nikdy jsem nikoho krásnějšího nepotkal. Je jasné, že si získal mou pozornost, i když...

Kdyby se někdy otec dozvěděl, že jsem si začal něco s někým z rodiny Parků, vykastruje mě. I když je Tae jejich vzdálený bratranec.

„A?" nadhodím, když Jin se smíchem zakroutí hlavou. „Co se stalo?"

„Trochu jsme se nepohodli s Hobim," vysvětlí mi Yoongi zvesela. „Kdybys ho teď viděl. Má moc krásnou fialovou ozdobu pod levým okem."

„Ty jsi fakt idiot," tentokrát zakroutím hlavou já a dojdu se k umyvadlu opláchnout od barev, které mi zůstali na prstech. Jednu šmouhu mám i na předloktí. „Co vám udělal?"

„Měl kecy," opáčí Jin.

„A ránu jsem mu dal já," pochlubí se Namjoon, že se na něj překvapeně ohlídnu, protože on většinou nebývá ten násilný. Pokaždé se snaží řešit problémy slovy a hlavně v klidu. „Dotíral na Jina," hájí se s rozhozenýma rukama. „To jsem to měl nechat být?"

„Takže jste se poprali, protože o vás nemluvil... hezky?" ušklíbnu se.

„Ne, poprali jsme se, protože si před nás schválně upliv," odfrkne Yoongi. „Taková urážka. Může být rád, že jsem ten kohoutek nezmáčkl."

„Nezmáčkl jsi ho, protože tam vletěla policie," opáčí Jin a zakoulí očima.

„Ztrácím se," zmateně nakrčím čelo.

„Tak jo," vydechne Jin. „Šli jsme do toho bistra naproti. Dali jsme si oběd a v klidu si povídali. Když jsme vyšli ven, tak tam stál Hoseok s Taehyungem a dalšími chlapy z té jejich rodiny. Chtěli jsme jen pokračovat v cestě, když si Hoseok uplivl na chodník, přímo před naše nohy. Začal mlít něco o tom, že to bistro je na jejich území a abychom se k němu už nikdy nepřibližovali. Když mu Namjoon..."