BTS oneshot

25. VALENTÝN

Jimin

„Hobi-hyung, jako vážně?" zarazím se, když mě dovede k jedné restauraci, která má na svědomí rychlé seznamování. Spřízněná duše do pěti minut, přesně tak se propagují. „Co tady chceš do háje dělat?"

„Promiň Jiminie," zatváří se provinile. „Kdybych ti řekl, kam tě chci vzít na Valentýna, dal bys mi košem."

„To bych rozhodně udělal," zafuním a založím si ruce na hrudi. „Říkal jsi, že na chlapy kašleme a uděláme si romantický večer jen spolu. Vysmějeme se všem zoufalkám a zoufalcům, kteří jsou dneska na ocet, abychom nevypadali stejně a ty mě přesto zatáhneš... na co že to vlastně?" pozvednu ruku dlaní vzhůru a znovu frustrovaně zafuním.

„Rychlá seznamka," zamumlá a pořád vypadá provinile, že mi to zatajil. „Jedná se asi o dvacet lidí, kteří se střídají u stolů. Seznámí se se všemi a mají pár minut na rozhovor. Potom zazvoní zvonek a ty se musíš přesunout k druhému stolu a tím pádem i dalšímu... muži," dodá tišeji, protože otevřu šokovaně ústa, že mě sem zavlekl.

„Proč Hobi?" vykřiknu rozhořčeně. „Proč... proč, proč, proč? Vždyť ty... my!" ukážu i na sebe. „Nic takového přece nepotřebujeme!" rozhodím rukama.

„To ty nic takového nepotřebuješ," opáčí a zakloní frustrovaně hlavu.

„O čem to mluvíš?" zamračím se a hned na to zakoulím očima. „Hobi, jestli začneš zase s těmi kecy, že nejsi dostatečně atraktivní, tak tě nakopnu do..."

„Vždyť je to pravda," odfrkne. „Pokaždé, když spolu jdeme do klubu nebo jen na večeři, všichni chlapi kolem tebe krouží, jako supi na lovu a o mě ani nezavadí pohledem. Jsem pro všechny vzduch, Jimine."

„To není pravda a ty to víš," zavrčím s prstem varovně před sebou. „Copak jsi zapomněl na Jaeho?" vysměju se mu. „A ano, sice to je kretén, ale taky na tobě mohl oči nechat, jak z tebe byl paf. Nebo Niki? Roztomilý Niky, který za tebou neustále běhal jako pejsek?"

„Vždyť je to dítě," odfrkne a zakroutí hlavou.

„Ano, ale taky se do tebe zamiloval," utrousím umanutě a znovu si založím paže na hrudi, protože je to s ním neustále dokola. „Koukni Hobi," dodám klidněji. „Já... půjdu s tebou na tu... rychlou seznamku," ušklíbnu se, když to vyslovím, ale Hobimu se na tváři rozšíří úsměv. „Ale ber na vědomí, že tam budou ještě horší existence, než nechutní týpci v klubu, kteří si jen chtějí užít."

„Já vím," přikývne, ale nepřestává se usmívat. „Taky jsem taková hrozná existence, proto si myslím, že bych ho tady mohl najít."

„Hobi, krucinál," zakroutím hlavou, protože to z něj zkrátka nevytluču.

„No ták," zaskuhrá a spojí ruce v prosícím gestu. Dokonce se pomalými krůčky přisune ke mně, roztomile vyšpulí pusu a taky zamrká. „Když to bude katastrofa, alespoň si z toho můžeme udělat srandu," dodá.

„Vždyť jo," povzdechnu si. „A katastrofa to bude určitě."

Rozejdeme se k restauraci, kde Hobi nahlásí naše jména uvaděčce. Ta nám rozdá čísla s našimi jmény, která si máme přilepit na hruď a popřeje nám hezkou zábavu. Mám číslo dvacet tři. Hobi dvacet dva.

Od dalšího zaměstnance této akce dostaneme letáček s informacemi, jak to všechno vlastně bude probíhat a taky pravidla „rande". Hobi si ho ani neprohlédne. Hádám, že se už informoval předem, když nás sem oba zapsal a zaplatil vstup.

Takže, jako první bod je uvítací proslov. Máme se zkrátka porozhlédnout, seznamovat se, což bych pochopil, jako povolení k flirtování.

Druhý bod, všichni se usadí ke stolkům. Je tady dvacet stolů s židlemi naproti sobě v půlkruhu. Uvnitř kruhu sedí dámy.