BTS oneshot

34. BEZ SRDCE

Jimin

„Oh, Yoongi," vzdychnu, když mnou projde další příval slasti a pevně ho obejmu kolem krku, zatímco vyvrcholím mezi naše těla. Přiměje mě, abych se ještě párkrát nadzvedl a ucítím, jak dospěje svého vrcholu i on.

Oba se vyčerpaně svalíme do jeho postele a zhluboka oddechujeme. Nejraději bych nikam neodcházel, ale zase u něj nemůžu zůstat. Dneska potřebuju domů, protože očekávám důležitý konferenční hovor. Ani sprchu si s ním nestihnu dát a to ve většině případů, dojde na další číslo ještě tam.

Ucítím, jak mě Yoongi pohladí po tváři až ke rtům, tak se zakřením a ruku mu odstrčím. Převalím se na břicho a zvednu na loktech, abych na něj viděl.

„To bylo skvělé, brouku," kmitnu na něj obočím a dám mu pusu na rameno.

„Sprcha?" nadhodí a nakloní se ke mně pro polibek, ale zakroutím hlavou.

„Nemůžu. Dneska spěchám," povzdechnu si a dám mu rychlou pusu na čelo, než vstanu z postele a pustím se do oblékání. „Šéf si usmyslel konferenční hovor takhle na večer, chápeš to? Jako bych v nemocnici nebyl každý den. A zrovna v jeden z mála večerů, kdy mám volno."

Přetáhnu si napůl rozepnutou košili přes hlavu a Yoongi se ode mě odvrátí. Nevím, co mu poslední dobou přelítlo přes nos, ale najednou nevypadá, jako by prožil parádní sex. A ten my máme vždycky.

„Snad nežárlíš?" vysměju se mu a dám košili do kalhot, když si ji zapnu, až na dva vrchní knoflíčky. „Neboj. Dohodli jsme se. Mám jen tebe."

Ohnu se pro sako na podlaze, když konečně promluví.

„To bychom spolu museli chodit, abych na tebe žárlil," odfrkne uštěpačně, že zakoulím očima. Copak nedokáže pochopit vtip?

„Jasně brouku, jak chceš," povzdechnu si. Navléknu si sako a prohrábnu si vlasy. „Uvidíme se v práci a... zkus být víc příjemný. Ty tvá bouřková mračna, které v poslední době předvádíš, mě unavují."

Vyjdu ze dveří jeho ložnice a rovnou zamířím po schodech k východu, kde přede dveřmi stojí mé auto. Normálně parkuju u něj v garáži, ale jak jsem říkal, potřebuju co nejdřív domů.

Mám byt jen kousek od jeho domu, který zdědil po babičce. Velice slavná a úspěšná lékařka v oboru neurochirurgie a Yoongi zdědil talent po ní. Na rozdíl od něj, já musel dřít od rána do noci, abych se dostal tam, kde teď jsem a tedy úspěšný kardiochirurg, za kterým dojíždí každá osoba se srdečními problémy. Můj diář je narvaný pacienty na rok dopředu.

Ale Yoongi ne. Tomu šlo vždycky všechno snadno. Namjoon-hyung, primář nemocnice a můj učitel, mi vždycky vyprávěl, že byl školní premiant. Každý chtěl být jako on.

Já sice nechci být jako on, ale taky chci něco znamenat.

Zaparkuju v podzemním parkovišti a vyjdu k výtahovým dveřím. Můj byt se nachází v nejvyšším patře a jeho hodnota tomu značně odpovídá.

Zadám kód už ve výtahu, aby ke mně nikdo jiný nenastoupil a nechám se vyvést nahoru.

Při každém kroku mě bolí pozadí, jako důkaz, že ve mně Yoongi před chvílí byl. Sex s ním je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Vzhledem k naší práci je nesmysl, abychom spolu chodili nebo tvořili jakýkoli jiný druh vztahu, ale sex je dokonalý.

Jen se v poslední době chová, jako by ho přejel náklaďák. Vím, že dokáže být i mrzutý, ale ke mně se takto nikdy nechoval. Pokaždé, když ho taková nálada přepadla, vyšukal mi mozek z hlavy a potom jsme si povídali. Svěřil se mi s problémy se svým pacientem nebo dokonce jednou i s jeho rodinou, ale nikdy nebyl mrzutý na mě. Ani se na mě nikdy nemračil.