BTS oneshot

27. OSOBNÍ STRÁŽCE

Taehyung

„Přestaň už kolem toho tak trojčit, ty blbečku," zakoulí Jimin očima, když se znovu nadechuju, že spustím proud nadávek. „Ať už je ten fanoušek kdokoli, je to jasný stalker. Tu osobní stráž potřebuješ."

„Umím se o sebe postarat!" trvám si na svém.

„To ti nikdo nebere, ale tady končí legrace!" vyštěkne už opravdu naštvaně a dokonce dupne nohou. „Byl ve tvém bytě, Tae. Spal ve tvé posteli! Ten dopis ti nechal na nočním stolku i s tou použitou hračkou! Proč tě to ksakru neděsí?!"

„Jasně, že mě to děsí," odvětím prudce. „Ale s nějakým úchylem si dokážu poradit. Nepotřebuju chůvu."

Do kanceláře konečně vejde můj manažer a usadí se za svůj stůl. Oba s Jiminem mlčíme, zatímco si nás Namjoon prohlíží ostrým pohledem. Já na něj koukám v očekávání, s jakým návrhem přijde, když jsem osobní ochranku odmítl a Jimin se tváří jako uražené dítě.

„Víš, že jsem s tebou nepřišel vyjednávat, že ano?" zeptá se mě Namjoon a mě ztvrdne výraz. „Za dveřmi čeká můj dobrý přítel," odvětí s povzdechem. „Je to mladší bratr Jina a nedávno se vrátil z Ameriky, kde operoval v taktických jednotkách. Svolil, že ti bude dělat ochranku jen proto, že jsi můj dobrý přítel Tae a záleží mi na tobě."

„Já ho nepotřebuju," odseknu znovu. „Nikdo mě nemusí hlídat. Můj dům je-"

„Do tvého domu už se jednou dostal," zavrčí naštvaně Namjoon a postřehnu, že Jimin se najednou tváří nadmíru povzneseně. „Od teď budeš bydlet v bytě Jungkooka, dokud policie toho stalkera nedopadne."

„Ale to snad-"

„Řekl jsem, že o tom s tebou nebudu vyjednávat!" zavrčí Namjoon varovně.

„Cítím se jako ve filmu s Whitney Houston," odfrknu a svezu se víc po křesle naproti jeho stolu.

„Tady ti nikdo nelže," opáčí pohotově Namjoon, že se musím ušklíbnout. „O to je to snad horší. Uvědomuješ si závažnost situace a tobě je snad ukradené, nebo co!"

„Jasně, že mi to není jedno," povzdechnu si, protože oni tomu nerozumí. „Jen mi přijde, že kolem toho děláte zbytečné divadlo. Vždyť se nic nestalo."

„Ne, jen se nějaký úchyl vloupal k tobě domů, onanoval ve tvé posteli, použil k tomu vibrátor a nechal ti ho jako dárek na nočním stolku i s milostným dopisem," řekne ironicky Jimin, celý rudý vzteky. „Kurva drát, Taehyungu vzpamatuj se už! Co kdybys byl doma? Co kdybys nespal u mě, protože jsme vypili soustu vína? Jel bys do svého domu, kde bys na něj narazil a mohlo to dopadnou tvým zneužitím. Nebo hůř! Takový psychopat by tě mohl klidně i zabít a tvou mrtvolu pohodit do řeky!"

„Klid Chime," houkne Namjoon s pozvednutou dlaní. „Takový scénář si nikdo z nás představovat nechce, ale... v podstatě má pravdu Tae. Takového člověka není dobré podceňovat. Smiř se prostě s tím, že dokud ho nedopadne policie, budeš mít spolubydlícího."

„Nechci nikoho-"

„Bože, zachraň mě," zasténá Jimin.

„-otravovat," dořeknu a alespoň Namjoon mi trochu porozumí, protože se mu uvolní mimické svaly a konečně na mě nezírá, jako bych mu pil krev, ale jako starostlivý a chápající kamarád.

Nerad někomu komplikuji život. Na natáčení vždy chodím včas a dělám to nejlepší, co dokážu, abych nemusel všechen personál zdržovat na place déle, než je nezbytně nutné. Na veřejnost moc nechodím, aby mi nemuseli obstarávat ochranku a pokud ano, nikdo mě v mém převleku nepozná. Nemám uklízečku. Nemám ani osobního řidiče. O všechno se starám sám. Nerad někoho využívám pro své osobní potřeby.