BTS oneshot

28. JIN A JANG (RM?)

Jin

Nějak překousnu, že mi dveře od mého nového domova otevřelo dítě, kterému ještě nebylo ani třináct. Taky zvládnu rozdýchat, že na sobě má jen lehký nátělník a spodní prádlo. Ale co doopravdy nedávám, je ten obrovský nepořádek všude kam se podívám.

Když mi Jungkook, třináctiletý kluk, ukázal postel, bál jsem se, že je plná štěnic. Dokonce jsem se i štítil si na ni sednou, nebo jen odhodit tašku s věcmi, ale nakonec jsem to udělal, protože nejsem citlivka.

Možná trochu.

Jungkook mi naznačil, že na jednotné posteli se střídají, jinak na palandách spí všichni tam, kde si zrovna v danou chvíli lehnou.

Nechápu, jak takhle můžou žít. Tohle musím nějak napravit a zdá se, že jsem přišel právě včas.

Asi po týdnu mi dojde, proč žijí tak, jak žijí. Ono se to naprosto nedá zvládnout a všichni do toho navíc mají školu, krom mě a Yoongiho.

Stala se ze mě matka s otcem dohromady. Pokoušel jsem se spojit síly s Yoongim, ale toho po většinu času chytne inspirace, takže se zavře ve studiu a vyleze odtamtud po třech dnech.

Náš rozvrh je naprosto šílený. Ráno vypravit všechny do školy. Během toho máme s Yoongim rozdělené úkoly, kdy on skládá hudbu a já uklízím. Po obědě sraz ve studiu a trénink choreografie. Během dne dorazí ostatní ze školy a trénujeme na plno. Několikrát se stane, že tam zůstaneme i do dvou do rána. Potom zpátky do dormu nebo do nahrávacího studia, abychom natočili demo, co složil Yoongi.

Do postele se dostaneme ve tři ráno. Někdy i ve čtyři, ale jinak se snažím nás usměrňovat a končit taneční nácvik okolo půlnoci.

Než je všechny vychovám k obrazu svému, trvá mi to, ale konečně jsem s výsledkem spokojený a my si nastolíme nějaký řád, kdy se alespoň vyspíme pět hodin denně.

Jenže potom se k nám přidá nováček a já můžu začít kompletně od znova!

Jimin je absolutně nepoučitelný a na mé rady, aby se nepřepínal vůbec nebere ohled.

„Ale hyung, jsem u vás nový, potřebuju vás dohnat. Vy už to děláte několik let a já jen pár týdnů," skuhrá mi pokaždé do ucha, když ho pomalu vláčím do postele.

Naštěstí brzo pochopil, že se mnou se nevyjednává a konečně mě začal poslouchat. Odchází s námi ze studia bez remcání.

Omyl! Ten idiot si ráno přivstane o celé tři hodiny dřív a jde před školou do studia, aby mohl trénovat sám.

Když jsme na to konečně přišli, museli mě držet, abych toho usmrkance neuškrtil.

Na chvíli jsem rezignoval a nechal je, aby si dělali co chtějí. Je to jejich život a já nejsem jejich matka. Tu mají svou vlastní.

A taky mi pomohl Namjoon. Sice by byl raději, abych ho oslovoval Rap Monster, ale málem jsem se nad tím uměleckým jménem rozesmál, proto mu raději říkám jen Namjoon.

Byli jsme se projít po městě a trávili nějakou chvíli jen sami dva. Bez dětí. Sice je jeden z těch mladších, ale oprávněně se hodí do pozice leadera skupiny. Moc se mi líbí, jak mluví. Celkem si rozumíme.

A to se ani nezmiňuju o jeho roztomilém úsměvu. Tím fakt dokáže ohromit naprosto každého.

Jenže když jsme se vrátili do dormu, byla tam spoušť jako na jarmarku. Jungkook, Jimin, Taehyung a dokonce i Hobi poskakovali po celém dormu a zpívali lomeno rapovali jednu z písniček, kterou nám pouštěl Namjoon.