BTS oneshot

26. NAROZENINY

2013

Hobi

Mám dojem, že ostatní na moje narozeniny zapomněli. Je mi to líto, ale nic s tím nenadělám a stěžovat si, že se na mě vykašlali, nebudu. Jen jim to pak připomenu, až přijde vhodná doba. Zítra. Nebo za týden. Nebo až se všichni budou motat kolem pana Yoongiho, který má narozeniny ani ne měsíc po mě.

Jsem zvyklý, že jsem ten, kdo nikoho nezajímá. Debut je na spadnutí a všichni už dostali hromadu zpráv a dopisů od fanoušků, kteří nás sledují na sociálních sítích. Jen já a Taehyung jsme na nule. Ale na jeho obranu, on je náš tajný člen, který se nikde neprezentuje. Nikdo z veřejnosti netuší, že BTS se bude skládat ze sedmi členů, ne šesti.

A já? Dle fanoušků jsem absolutně neatraktivní. Ten, kdo se nehodí na post korejského idola, protože vypadá jako kůň.

Před ostatními to nedávám nijak najevo, protože nechci, aby naše fanoušky začali nenávidět hned ze začátku. Stačí, když mi neustále tvrdí, jak to není pravda a ti lidi jen přehánějí.

Usmívám se, ale vnitřně tím trpím. Nemůžu nikomu říct, jak moc mě to bolí, protože jsem ten hlavní nárazník dobré nálady a optimismu. A to jsem při tom jen chtěl dělat hudbu, ale najednou je ze mě střed naší skupiny. Už jen kvůli nim bych nikdy nekývl na nabídky od jiných společností, které se mi nahrnuli díky mému nadání v tanci.

A proto mě tak mrzí, že zapomněli na mé narozeniny.

Celý den trávíme ve studiu, jako vždy, a všichni jsou stejní. Veselí, unavení, usměvaví, ospalí. Jedeme v tom společně, ale i jednotlivě je to komplikované. A Jimin, i když je úžasný, je s námi jen pár měsíců. Snaží se držet krok, ale občas mu to uteče, takže kvůli němu musíme opakovat celou choreografii, protože u toho i natáčíme.

Večer se jako mrtvoly doplahočíme do sprchy. Normálně bychom tady trávili čas až do půlnoci, ale Namjoon sám vidí, že dneska potřebujeme odpočinek.

Na kolej jdu společně s Jiminem. Docela se obává, že ho vyřadí ze skupiny a odloží jeho debut. Je pravda, že on je velká výjimka z pravidla. My ostatní na debut čekáme i několik let a on nebude trainee ani jeden rok.

Dojdeme do dormu a já už se těším, až si užiju vytoužený prodloužený spánek, jenže namísto toho mě čeká překvapení.

Všichni vyskočí zpoza rohu s narozeninovými čepičkami na hlavě. Jin v rukou drží dort a Jimin mě zezadu obejme kolem ramen.

„Vážně sis myslel, že bychom na tebe zapomněli?" houkne mi do ucha, zatímco se usmívám od ucha k uchu se slzami v očích.

Všichni začnou zpívat narozeninovou píseň a já sfouknu svíčky. Taky mě všichni obejmou a předají mi dárky, ale to není všechno. Usadíme se k malému stolku a kluci zapnou laptop s videem od mých rodičů.

Totálně mě to rozseká, protože jsem je už přes dva roky neviděl. Maximálně si voláme a ani to není nijak časté, protože to v rámci tréninků a nahrávání nestíhám.

Všichni se smějí, usmívají nebo Kookie dokonce brečí společně se mnou. Jimin vedle mě, mě přestane objímat, ale mávnu na něj, aby se znovu přitulil, protože to teď potřebuju.

Smějeme se, ale zároveň jsme dojatí. Já teda extrémně. Nejspíš jsem nikdy nezažil lepší narozeniny.

2014

Znovu všichni hrají na to, jak zapomínají na mé narozeniny, ale tentokrát by mě to ani nepřekvapilo, kdyby to tak skutečně bylo. Samotnému mi ani nedošlo, že narozeniny mám, až zpráva od mámy hned ráno mi to připomněla.