BTS oneshot

42. RODINNÝ PŘÍTEL

Jungkook

S úsměvem na tváři pozoruju oslavu, která se koná na zahradě za domem rodiny Parků. Napiju se šampaňského a pohled mi padne na Jimina, jak pobíhá od jednoho hosta ke druhému. Neustále se ujišťuje, jestli mají všichni všechno anebo náhodou něco nepotřebují. Přijde mi to úsměvné.

Na oslavě svatby jeho komorníka Taeho a jeho ženy se předvedl. I já uznávám, že se je to skvělá oslava, kdyby ovšem Jimin každého neotravoval. Jenže jak ho znám, chce pro Taeho jen to nejlepší. Vím, jak přemlouval svého otce, aby Taemu a Jennie uspořádal velkolepou oslavu u nich doma. Je to taky taková forma rozloučení, protože tímto i Taehyung končí na pozici jeho komorníka a Jimin se teď musí postavit na vlastní nohy. Jeho otec sám prohlásil, že v jeho věku je to potřeba, obzvlášť, když nemá žádnou práci.

Což o to, Jiminovi ani nikdo pracovat nedovolí. Byl vychován tak, aby se dokázal bez problému postarat o domácnost svého otce a případně i svého budoucího manžela. Bez Taeho si s tím bude muset poradit sám.

Jimin proběhne kolem mě, tak ho rychle chytím za rameno a přitáhnu si ho k boku, protože takhle brzo omdlí na vyčerpání.

„Mohl by ses na pět minut zastavit?" řeknu mu trochu přísně, ale na tváři mám úsměv.

„Jungkook-shi!" vyjekne s rukou na srdci a zhluboka vydechne. „Jak se máš? Máš vše? Nic ti nechybí? Nenechal jsem připravit tvé oblíbené sushi," vyhrkne najednou. „A sakryš," zakleje a přikryje si rty rukou. „Napravím to. Hned teď skočím do kuchyně a-"

„Jimine!" okřiknu ho jemně a položím ruku na rameno. „Co kdyby ses zastavil a připil si se mnou šampaňským?" pobídnu ho znovu a s úsměvem zakroutím hlavu. „Jídla je tady víc než dost. Sushi si můžu dát někdy jindy."

Natáhnu se ke stolu a podám mu jednu plnou šampusku. Šampaňské má rád.

„Takže, teď když ses konečně rozhodl každého hosta neobtěžovat svou starostlivostí, jak si užíváš oslavu?" zeptám se ho, že se Jimin pousměje a konečně povolí ramena.

„Jsem šťastný," řekne mi přímo a zahledí se mi do očí. „Jennie je krásná nevěsta, že ano? Moc jim to společně sluší."

„To máš pravdu," pousměju se a společně si přiťukneme. Rád bych dodal, že i jemu to sluší, ale svá slova taktně polknu. Nehodí se, abych je vyslovil.

„Páni, co já teď budu bez Taeho dělat?" posteskne si najednou. „Nejspíš se unudím. Nebyl to jen můj komorník, ale i nejlepší kamarád. A teď má ženu a taky brzo rozjede podnikání. Už na mě nebude mít čas."

„Nevěřím, že by si ho na tebe nenašel," odvětím. „Jen už ho nebudeš vídat každý den."

Jimina se mi povede zabavit natolik, že už nikoho nestihne oslovit, jestli mu něco nechybí. Sám se uvrhne do nostalgie a rozpovídá se o zážitcích, které má s Taem společné, jako je například jejich společný výlet na Jeju anebo jen návštěva příbuzných v Busanu. Dokonce najde i několik výletů, které podnikli společně s Jennie, když byli s Taem na začátku jejich vztahu.

Sám pro sebe se usmívám a kroutím hlavou. Jimin je rozhodně číslo, ale naštěstí nikdy neudělal nic, co by v jeho postavení nebylo vhodné. Jako syn nejúspěšnějšího podnikatele v zemi je to i na místě. I když je taky pravda, že mě by Jimin nikdy nic netolerantního neřekl, když vezmeme v potaz, že jsem obchodním partnerem jeho otce.

„Tak tady jste," promluví pan Park, když se k nám připojí u okraje velkého stanu pod kterým probíhá oslava. „Hledal jsem tě, Jungkooku. Přijel ten majitel podniku, který s námi chce spolupracovat na další zakázce. Představím tě."