BTS oneshot

11. DRBY A PŘEDSUDKY

Jungkook

„Přestaň už konečně fňukat," odsekne Yoongi a zakoulí u toho očima. Už se nadechuju, že spustím znovu svou litanii nadávek, jenže mě předběhne. „Prostě se smiř s tím, že si tu knihu musíš půjčit v knihovně, Kooku. Já ti s tím tentokrát nepomůžu."

„Hyung," zaskuhrám a zatahám ho za paži. „Nikdy jsem tam nemusel. Ani netuším, kde bych tu... tu..."

„Knihu o ideách sociálních věd a vztahu k filozofii," dokončí za mě, že nemám šanci si to zapamatovat.

„To studuju?" nakrčím čelo a Yoongi mě praští do ramene.

„Kdybys v hlavě neměl jen videohry, věděl bys to," znovu zakoulí očima. „S mou pomocí tentokrát nepočítej. Neměl sis ten předmět brát jako volitelný, protože na něm studovala Yeunji."

„Kdo?"

„Přece ta holka, kterou jsi... víš co, nech to být," odmávne mě a zmateného nechá stát uprostřed kampusu.

„Ale hyung," zakřičím k jeho zádům. „Já nevím, kde je knihovna."

„Použij hlavu," houkne nazpět.

„Skvělý," vydechnu a z kapsy kalhot vytáhnu telefon. Kdo by řekl, že na umělecké akademii bude tolik předmětů s teorií. Chtěl jsem jen malovat a tančit, jenže namísto toho se musím mořit historií tance, malby a teď té proklaté idey o sociálních vědách a dál nevím, jak to pokračuje.

V mapách najdu cestu ke knihovně, která je, k mému překvapení, jen dvě minuty ode mě. V podstatě přímo přede mnou. Velká kamenná budova s pilíři podél dveří a velkým nápisem knihovna.

To dává smysl.

Vejdu dovnitř a překvapí mě vůně papíru, a hlavně to útulné prostředí. Je to tady příjemné. Za přepážkou sedí starší paní, která má na nose brýle a zrovna na někoho syčí, aby byl zticha.

Podám jí svou studentskou kartu a požádám ji, aby mi našla knihu o sociálních vědách, jenže těch je tady hromada, tak bych měl být konkrétnější.

„No," zaseknu se. Nafouknu tváře a nejistě se podrbu na zátylku, než trhnu rameny ve výmluvném gestu.

Potřese hlavou s pozvednutým obočím. „Sociální vědy jsou v uličce třicet jedna." Ukáže prstem a pustí se do ignorování mé osoby.

To není ani trochu dobré.

Chvilku mi trvá, než danou uličku najdu, jenže ohledně sociálních věd je tady celá stěna knih.

Dvě stěny.

Znovu napíšu hyungovi, aby mi alespoň napsal název té knihy, jenže mi akorát pošle emotikon se zdviženým prostředníčkem.

„Fakt paráda," zamumlám a nezbývá mi nic jiného, než vytáhnout laptop s poznámkami a podívat se, o čem přesně potřebuju napsat svou esej, abych ten předmět mohl alespoň dokončit. V příštím semestru si ho rozhodně neberu. To už se raději přihlásím do grafického designu. Tam to alespoň bude záživné.

Další hodinu se prohrabávám knihami, které mi ani náhodou nedokážou pomoct. Mám chuť třískat hlavou o jednu z poliček, jak jsem z toho frustrovaný.

Zaklapnu další knihu, kterou nepotřebuju a vztekle ji zaklidím zpátky na místo, jenže až moc vztekle. Shodím několik knih v druhé uličce, které se vysypou na zem.

„Jau!" ozve se odtamtud. Tak se vysypaly na někoho.

Rychle oběhnu regál s knihami a druhou uličkou se dostanu ke klukovi, na kterém přistály knihy.