BTS oneshot

3. ASISTENT

Jungkook

„Nemůžeš jít na tu akci bez doprovodu!" křičí na mě můj bratr Jin. Ležérně si přehodí nohu přes nohu a ruku pohodlně odloží na opěradlo koženého gauče v mé kanceláři. „Budou tam novináři. Všichni, kdo něco znamenají. Tu tvoji image kurevníka musíme odstranit ze světa."

„A co mám asi dělat?!" naštvu se taky a rozhodím rukama. „Nemám nikoho, s kým bych se chtěl ukazovat na veřejnosti. Ani s kým bych chtěl trávit čas, který ani nemám. Od rána do večera jsem zavřený v této kanceláři, tak mi řekni, jak se mám asi s někým seznámit?"

„To není můj problém, JK," odsekne Jin. „Pro mě za mě, pozvi první osobu na ulici, která tě zaujme, ale sám tam rozhodně nepůjdeš!" pohrozí mi prstem.

„Co ti na tom záleží?" odfrknu. „Do teď jsi s tím neměl problém. Můj osobní život se tě netýká."

„Vždycky mi na tom záleželo, ty blbečku," zakoulí očima. „Ale tuto akci pořádá Namjoon. Znáš ho. Víš, jak si potrpí na závazky a..."

„Jistě," ušklíbnu se a zády se pohodlně opřu do křesla. „Tvůj přítel zavelí a ty skočíš, jak píská."

„Přeháníš," odsekne Jin. „Nelíbí se mu, že tě každý týden vyfotí s jinou holkou nebo i klukem. Střídáš to častěji jak ponožky, Jungkooku. Seber se konečně. Taehyung není jediný mužský na světě a ty nejsi první, komu kdy někdo zlomil srdce."

Poklepu prsty o stůl a pokusím se spolknout knedlík, který se mi usadil v krku. Nejsem jediný, kdo koho kdy podvedl, ale ani po roce to nepřestalo tak zatraceně bolet.

„Vídáš se teď v poslední době s někým?" vypálí na mě Jin otázku a já nakrčím čelo. „Ta charitativní akce je dneska. Bylo by lepší, kdyby to byl někdo, kdo už s tebou byl vyfocený víc než jednou."

„To asi neprojde..." pokusím se zatvářit kajícně, ale už je to dlouho, kdy se má tvář z roztomilosti proměnila do mužnějšího. Mé štěněcí oči už na nikoho dávno neplatí.

„Jungkooku?" vejde do kanceláře můj asistent. „Nesu ti ty papíry z účtárny."

„Díky, Jimine," pokynu mu, aby mi je podal. Ten kluk je hotový poklad. Už i Jin mi ho chtěl sebrat a zaměstnat ho pod sebou, ale setkal se s hodně tvrdým protivníkem. Navíc, Jimin mi jednou řekl, že je se svou prací spokojený. Ještě aby ne, je to nejlépe placený zaměstnanec společnosti, ale taky mi dokáže přinést spodní prádlo i ve tři hodiny ráno do hotelu, který je na druhém konci města. Raději ani nechci vzpomínat na to, proč to musel udělat.

„Co kdybys tam vzal Jimina?" zeptá se mě Jin z ničeho nic a Jimin se k němu překvapeně otočí. Postrčí si velké kulaté brýle blíž ke kořeni nosu a trochu zčervená v obličeji. „Je na tebe prakticky přilepený. Mohl by to být tvůj falešný partner. Alespoň na pár týdnů, než se vrátí akcie zase do normy."

„Chceš říct, že když neskončím s nezávazným sexem, tak nám klesnou akcie?" odseknu nevrle, protože vím, že má pravdu. Každý týden vídám statistiky. V poslední době pro jistotu každý den a... není to dobré.

„Nikdo nechce mít nic společného s promiskuitním podnikatelem, Jungkooku," upozorní mě Jin. „A kdybychom to uhráli, že jste svůj vztah tajili, protože spolu i pracujete... to by mohlo vyjít."

„Jine, laskavě hoď zpátečku," pokusím se Jimina zachránit. „Jimin je můj asistent. Nejlepší v celé budově. Nebudu ho využívat k něčemu, co je mu očividně nepříjemné," zhrozím se.

Jimina mám rád, je to moc milý kluk. Roztomilý, abych pravdu řekl, ale není to můj typ. Spíš ho vidím jako svého kamaráda a bratra. Vzájemně si pomáháme. On mě naučil, jak to tady chodí, po smrti táty, když jsem firmu musel převzít v tak mladém věku a já mu vybudoval respekt v této budově. Jsme dokonalá dvojka, ale předstírat s ním vztah na veřejnosti... to je šílené.