BTS oneshot

20. PROFESOR

Jimin

„Nazdar kámo," dloubne do mě Jungkook a obejme mě kolem ramen. „Další hodina u toho krasavce. Těšíš se?"

„Kochání se jeho zadkem mě nikdy neomrzí," uchechtnu se a potřesu hlavou. „Až je mi líto, že mě nebude učit i v příštím semestru."

„Ty sis nevzal jeho předmět?" podiví se. „Proč, prosím tě."

„K čemu by mi byla historie umění v praxi?" pozvednu obočí. Jungkook moc dobře ví, že jsem na škole jen kvůli tanci. Zbytek předmětů je pro mě nutné zlo. Proplouvám jimi už několik let, zatím úspěšně. Pokaždé nasbírám kredity a pak svou pozornost přesunu zase na jiný předmět.

Historie umění teď byla na pořadí. Není to zase tak špatný předmět, jen mě ta teorie nudí. Ale...

Profesor Kim to náramně vyváží. Ten jeho zadek...

„Plátěné kalhoty, nebo džíny?" houkne mi Jungkook do ucha, když stojíme před učebnou.

„Už jsi někdy viděl Kima v džínech?" uchechtnu se. Vejdu do učebny přímo na své místo v prostřední řadě s Jungkookem v patách.

„Ne," odvětí frustrovaně. „Nechápu, proč je nenosí? Akorát nám zahaluje ten skvost v podobě jeho pozadí."

„Ty plátěné kalhoty taky odhalují dost," mrknu na něj jedním okem. „Už jsi ho viděl zepředu?" šeptnu tiše, že se Jungkook rozesměje.

„Jako jestli jsem si prohlížel jeho nádobíčko?" zakmitá obočím, tak ho zlehka plácnu do obličeje, protože ten jeho úchylný úšklebek mě dostává. „Jasně, že jo," zakření se. „A upřímně? Lituji každého, komu se kdy povede být pod ním."

Rozesměju se, až se hrudí rozplácnu na lavici před sebou. Dlaněmi si skryju tvář, protože cítím, jak se mi do nich nahrnuje krev. Profesor Kim musí mít vážně slušné vybavení. Že je dobře obdařen jde vidět i přes látku kalhot. Stačí se jen správně dívat a my s Jungkookem se díváme vždy velice pozorně. Dvakrát týdně po dobu jedné hodiny na jeho přednášce.

Profesor vejde do učebny, aby začal hodinu a já s Jungkookem přejdeme do obdivování jeho osoby na dálku. Občas si udělám poznámku k jeho výkladu, hlavně data a jména umělců, které v danou hodinu rozebírá, ale jinak jsou mé uši hluché, protože slyším své srdce, které se pokaždé divoce rozbuší, když mi věnuje jeden z mála pohledů.

Profesor Kim Taehyung. Už jsem slyšel, že je z jeho krásy na větvi spousta studentů a několik z nich chodí na jeho přednášky jen proto, aby ho mohli sledovat.

Má husté hnědé vlasy. Nádherné hnědé oči, u kterých mám pocit, že mi jimi vidí až do duše a kompletně odhalil, na co myslím v jeho přítomnosti. A že jsou mé myšlenky opravdu akční.

Líbilo by se mi, kdyby si tu bílou košili s límečkem vytáhl z kalhot a já mu ji serval. Obdivoval bych jeho štíhlou postavu se širokými rameny. Taky bych nepohrdnul, kdyby mě chytil do náruče a vysadil na stůl. Bože, sex na stole, mezi tou hromadou papírů s esejemi. Moje nohy na jeho ramenech, jeho obrovské přirození ve mně...

Olíznu si rty, protože mi vyschlo v ústech a zaměřím na jeho pusu, jak podává všem výklad. Jaké by to bylo, kdyby ji měl kolem mého ptáka?

Zavrtím se na místě a tiše si odkašlu, protože se ve mně vaří krev. Dám si nohu přes nohu a Jungkook se potichu zasměje, když si toho všimne. Už jsme několikrát vedli debatu o tom, jaký na mě má profesor vliv a pokaždé se mi v jeho přítomnosti postaví. Nedokážu to ovlivnit.