BTS oneshot

24. NEPŘÍTEL

Taehyung

„Zásahový tým na místě?" houknu tiše do sluchátka s připravenou zbraní. Ať se mě ani nepokoušejí srát. Znovu už si tuhle velkou mafiánskou rybu utéct nenechám.

„Ano poručíku," slyším v uchu.

„Připravte se," poručím. „Na tři jdeme dovnitř."

Zhluboka se nadechnu a spokojeně se zakřením. Je to tady. Dneska ho konečně dostanu. Napočítám do tří a vtrhneme do skladu, kde má proběhnout nákup drog mezi Lee Sungem a Jeon Jungkookem.

Všechno jde tak neuvěřitelně rychle, že si to ani pořádně nestihnu užít. Jsou překvapení. A to hodně. Cítím se důležitě, když na nás několik ozbrojených mužů v tmavých oblecích šokovaně zírá. Pokoušejí se o útěk. Namíří na nás zbraň, ale jsme v přesile. Přestřelka by skončila jedině jejich smrtí.

Dostanu se až před Jeon Jungkooka, když můj kolega Denim sundá Lee Sunga na podlahu, při pokusu o útěk.

„Jeon Jungkooku, jste zatčen za distribuci nelegálních látek," povím mu a málem ani nedokážu skrýt nadšení. „Dejte ruce za záda."

„Pardon?" zeptá se mě výsměšně, že se zarazím na místě, protože on se výsměch skrýt nepokouší. Je... uvolněný. Má ruce v kapsách, svěšená ramena a jednu nohu pokrčenou v koleni.

A nepokouší se utéct, jako jiní.

Rozhlédnu se kolem sebe a ihned poznám ten velký rozdíl mezi muži, kteří se pokusili utéct a muži, kteří mají ruce nad hlavou a poklidně se nechávají spoutat.

Přimhouřím na Jeon Jungkooka oči, ale pořád se tváří pobaveně.

„Mohl bych se zeptat, poručíku Kime," pronese až nesmírně klidně na to, že jsem ho právě zatkl. „Proč si myslíte, že pašuju drogy?"

„Máme spoustu důkazů, které nám tvrdí, že zde dnes máte schůzku kvůli předávce," ušklíbnu se. Chytím ho za předloktí a spojím mu ruce za zády.

„Hou, hou," uchechtne se, ale nevytrhne se mi. „Pomalu krasavče. Jdeš na to celkem rychle," sykne, když mu dám pouta na zápěstí. Nakloní hlavu na stranu a podívá se na mě koutkem oka. Do nosu mě udeří jeho vůně a já se, kdo ví proč, celý rozechvěju. „Máš to rád tvrdě?" pronese laškovně, tak ho kopnu do jamek pod koleny, že se skácí na podlahu.

„Nezahrávej si se mnou Jeone," zavrčím varovně.

„Poručíku," křikne na mě muž ze zásahovky. „Podívejte, co jsme našli u jednoho z Jeonových mužů."

Otevře kufřík, který má v ruce a v něm se nachází obrovská spousta bankovek.

„Teď jsi pěkně v prdeli, chlapečku," ušklíbnu se a zatahám ho za vlasy, že zakloní hlavu.

„Není nelegální, mít u sebe hotovost," zasměje se a vytrhne se mi.

„Nic tady není!" zakřičí Denim a já se zamračím.

„Jak tady nic není?!" vyštěknu napruženě. „Má tady být celý kamion naplněný drogami!"

„Kamion tady je, ale..." zasekne se a lítostivě si povzdechne. „Je prázdný."

Jeon se zasměje a potřese hlavou. „Nemáte právo na to, mě zadržovat," promluví. „Nechápu, o co tady jde, ale nic jsem neudělal. Ani mí muži."

„Ozbrojení muži," opravím ho.

„Všichni mají povolení, držet u sebe zbraň," opáčí. „Jsou má ochranka. Víte přece, kdo jsem, poručíku. Velice úspěšný podnikatel, jako jsem já, si může dovolit platit za svou ochranu."