BTS oneshot

1. IDOL

Taehyung

Nejspíš jsem se zamiloval. Možná jsem se zamiloval. Pravděpodobně jsem se zamiloval? Jak člověk pozná, že se zamiloval? Je možné se zamilovat platonicky? Třeba... já nevím, do korejského idola? Jde to? Protože mě se to stalo! Neexistuje nikdo dokonalejší, nádhernější, úchvatnější a laskavější, než je Jeon Jungkook.

Je to naprosto jednoduché. Je krásný. Tečka. Víc k tomu netřeba dodávat. A pokud to někdo náhodou skutečně potřebuje... Prostě není možné, aby na světě byl někdo, kdo nemiluje JK. Odmítám si tuto možnost vůbec připustit. Sice mě i trochu irituje, že ho miluje spousta lidí, jenže kdyby nebyl k-idolem, ani bych neměl ponětí, že někdo tak úchvatný existuje.

Začalo to před dvěma lety. Fotil jsem pro jednu značku a všichni ti modelové a modelky se před objektivem nakrucovali a neustále se smáli.

„Tohle by udělal JK!"

„A přesně stejná sexy póza jako JK."

„Pohled jako Jungkook!"

Nerozuměl jsem, co tím sledují. Kdo je JK nebo Jungkook. Tak jsem je pěkně seřval, že se nechovají profesionálně a ať se laskavě pustí do práce, jinak je vyměním za někoho, kdo to bude brát vážně.

Možná mi to bylo trochu líto, protože se zatvářili ublíženě, ale ve finále odvedli moc dobrou práci a jejich zastupitelé si je nemohou vynachválit. Taky jsem je za to pochválil a trochu najel na přátelštější vlnu, aby si o mě zase nemysleli, že jsem idiot, co umí jen štěkat po ostatních.

A konečně zjistil, kdo je JK alias Jungkook.

Je tváří Calvina Kleina a jeho obličej vypadá, jako by ho vytesali andělé. Nebo ho vytvořili vědci v laboratoři. To, jak umí pracovat s fotoaparátem, a i s kamerou mi hlava nebere. Klidně bych mohl postavit foťák do stojanu, nechat spuštěnou samospoušť každých pět sekund a v klídečku si zajít na kávu. Věřím, že po půlhodině, co bych se vrátil, by ty fotky byly ještě lepší, než na které se dívám teď.

Od té doby neuplyne den, abych se na jeho tvář nepodíval. Mám ji nastavenou jako tapetu v telefonu. Jenže jen pár dní potom, co jsem zjistil, že je to model, velice úspěšný a atraktivní model, na mě vyskočil jeho hudební videoklip.

Málem se mnou byl amen.

Tancuje, má hlas jako anděl a ke všemu dobře vypadá. Pokud není dokonalý boyfriend materiál, tak už na tomto světě nemám co pohledávat.

„Chime, tohle mi nemůžeš udělat!" zakřičím do telefonu na svého nejlepšího kamaráda, protože mě teď totálně vytočil. „Na lístky na ten koncert jsem stál několik hodin v předprodeji. Mám je už kolik měsíců! Slíbil jsi, že půjdeš se mnou a užijeme si to, ne že mi v den koncertu řekneš, že se ti to vlastně nehodí."

„Taehyungu, omlouvám se, jasný?" řekne mi Jimin skoro plačtivě. „Yoongiho bratr si zlomil klíční kost, tak co mám asi dělat?"

Frustrací si promnu čelo, protože i když mě to teď neskutečně vytáčí, nejsem bezohledné monstrum.

„Takže jedete do Daegu," povzdechnu si smířlivě. „A... jak je tedy na tom? Je v pořádku?"

„Myslíš kromě jeho zlomené kosti?" řekne s ironií v hlase. „Jo, nejspíš jo. Jedeme tam na celý víkend. Od pondělí bude mít doma ošetřovatelku, ale do té doby..."

„To chápu," přikývnu i přestože vím, že mě nemůže vidět. V hlavě už zvažuju veškeré své možnosti, jak to udělám s tím koncertem. Protože neexistuje nic na světě, co mi zabrání tam jít.