BTS oneshot

10. KAMARÁD

Jimin

Sedíme s Taehyungem v kině a já, jako vždy, se mu snažím ukrást pozornost. Hladím ho po stehně či po paži a doufám, že si konečně mé gesto vyloží správně. Ale jen se na mě ohlídne, přátelsky se usměje a dál hledí na film.

Frustrovaně si povzdechnu, bez ohledu na to, jestli mě slyší. Už vážně netuším, co jiného mám dělat. Otevřeně mu vyjadřuji svou náklonost, jenže on mě pořád bere jen jako kamaráda.

S Taem jsme přátelé od střední. Vždycky jsme byli jen kamarádi, ale nedávno, na jednom večírku, mě sám od sebe políbil. Byli jsme opilí a nedával bych tomu tak velkou váhu, kdyby ovšem ten polibek nevytesal do mého srdce jeho jméno.

Zamiloval jsem se. Hluboce a oddaně. Jsem jím uchvácený. Najednou se mi nejevil, jako můj nejlepší kamarád, který za mnou přiběhl pokaždé, když se jeho rodiče pohádali a on potřeboval utěšit. Vidím ho jako objekt mé sexuální touhy. Zvláštní, co se mnou jeden polibek udělal, ale zkrátka si nedokážu pomoct. Tae je úžasný, vášnivý, vtipný, máme spoustu společného...

A je to můj nejlepší kamarád.

Raději se začnu soustředit na film a nacpu do sebe velkou hrst popkornu. Nemělo by mě to překvapovat. On to tak zkrátka nevidí. Ani si náš polibek nepamatuje, jak byl opilý. To jen já se můžu ukousat zoufalstvím, jak moc po něm toužím.

„Nezajdeme si někam na večeři?" zeptá se mě po skončení filmu. Nejistě se podívám na prázdný kelímek od popkornu, který jsem do sebe celý naházel. Trochu jsem se jím přejedl, takže hlad nemám, ale stejně souhlasím. Dám si nějaký salát, aby mi trochu slehlo.

Vyjdeme z kina a Tae mě vede do své oblíbené japonské restaurace. Sushi mám rád, tak ani náhodou neprotestuju.

„Není ti něco?" zeptá se mě zničehonic, když sedíme u stolu a kolem nás, na pultu, jezdí zabalené rolky. „Jsi nějak nezvykle potichu," usměje se. Donutí mě, usmát se taky a hlavně dělat, jakože nic.

Předstírat, jak moc netoužím po jeho dotecích a aby tohle bylo jedno z našich rande.

„Jen přemýšlím nad tím filmem," ohradím se a mávnu rukou. Celkem výstižná lež, protože jsem mu nevěnoval ždibec pozornosti. Akorát jsem neverbálně povzbuzoval Taehyunga, aby se mě dotkl. Třeba mě jen chytil za ruku. To by mi rozhodně stačilo.

„Já myslel, že tě nebaví," uchechtne se. „Pořád jsi do mě rýpal, abych tě nějak zabavil, jak jsi trpěl nudou."

Zčervenám ve tvářích a ostře se mu podívám do obličeje. Jasně, že nejsem nenápadný a on si mých pobídek všiml. Jenže taky je naprosto a jednoznačně ignoroval. Nebo to bere jen jako přátelské pošťuchování.

Když si to vezmu zpětně, v podstatě tohle jsme dělali vždycky. Není divu, že Taemu nedochází, že se mé city změnily. Nedělám nic, co bych nedělal vždycky.

„Taky to byla příšerná nuda," zasténám s odfrknutím. „Kdyby mu ta holka řekla přímo, že ho miluje, celé ty dvě hodiny bychom se tím nemuseli prokousávat."

Tae se na mě významně zahledí, stejně jako já na něj. Nevím, ale mám dojem, že je to jiný pohled než který mi obvykle věnuje. Je zamyšlený a taky má v očích takovou jiskru. Naposledy jsem ji viděl, když byl v krátkém vztahu s Yoongim, který díky bohu skončil dřív, než pořádně vůbec začal. Ti dva se k sobě nikdy moc nehodili.

„Máš pravdu," zakření se a uvolní celý svůj postoj. „K-dramata už nejsou co bývaly. Občas mi přijde, že zbytečně moc přehrávají."

„Seriály jsou lepší," povím přímo a dostaneme se k jednomu z našich oblíbených témat.