BTS oneshot

44. NEZLETILÝ

Jungkook

„Proč jsem nevěděl už dřív, co se v tom klubu děje?" zeptám se naštvaně Namjoona, který sedí vedle mě v autě a raději hledí z okna, aby mi nemusel čelit.

Bere si to za vinu, to je mi jasné, ale potřebuju, aby mi to obhájil. Když to řekne nahlas, třeba mu dojde, že to není hlavně jeho chyba, ale naše. Měli jsme si toho idiota víc pohlídat.

Namjoon si zhluboka povzdechne a rukou si prohrábne vlasy.

„Omlouvám se, můžu za to," řekne nakonec, že zakoulím očima. „Posílal nám tržby a veškeré dokumentace z účetnictví, všechno bylo v pořádku, až na malý pokles, nijak významný, ale... nevšiml jsem si těch špinavých peněz. Vážně mě to mrzí Jungkooku."

Odfrknu a zakroutím hlavou. „Jak dlouho nás ojebával?" zeptám se na rovinu a Namjoon napjatě polkne.

„Několik měsíců," vydechne, že pevně sevřu ruce v pěst. Jin na předním sedadle se na nás starostlivě ohlédne, jako by chtěl něco říct, ale můj naštvaný výraz ho donutí mlčet.

„Kolik?" ptám se dál.

„Několik miliard," odvětí Namjoon. „Ještě jsem nedokázal dát dohromady přesné číslo, ale budou to nejspíš desítky."

„Na prachy jsem se neptal," zavrčím znovu a Namjoon zbledne v obličeji a odvrátí se na stranu.

„Asi sedm žen a tři muži," řekne. „Hoseok u něj byl před týdnem na přátelské návštěvě a dostal z něj podrobnosti."

„Kurva!" odseknu tiše. Vře to ve mně natolik, že mám chuť někomu rozbít hubu. „Yoongi, zaparkuj za rohem u zadního vchodu," poručím mu a on o chvíli později odbočí. Nechá stát auto u krajnice a já vystřelím z auta.

Zhluboka se nadechnu, abych se trochu uklidnil. Zakroužím rameny a protáhnu si krk, zatímco se ostatní postaví vedle mě.

Rozejdu se první a vím, že mě všichni tři následují. Vyjdeme z boční uličky a dojdeme až k hlavnímu vchodu do klubu, který mi už několik let patří. Jako desítky dalších ve městě, je i tohle klub plný polonahých lidí, tancující u tyče anebo roznášející pití.

Ale nikdy, opravdu nikdy, bych neprovozoval bordel.

Vejdeme do klubu, kde je spousta lidí. Kolem mě projde slečna jen ve spodním prádle a potutelně na mě mrkne. O Yoongiho se dokonce otře prsty na jeho hrudi, než zase pokračuje v cestě.

„Pane Jeone," vyhrkne jeden z uvaděčů a hluboce se ukloní. „Co vás sem přivádí?"

„Tento klub mi patří, pokud se nemýlím," řeknu nepříjemně, že muž přede mnou ztuhne. „Chci skleničku ginu a zaveďte nás někam, kde se můžeme posadit."

„Jistě pane," znovu se ukloní. „Hned to bude."

Chvíli nás nechá čekat, že se ohlídnu na Namjoona a šklebícího se Jina, ale muž nakonec dorazí a s hlubokou úklonou nás doprovodí do vyššího patra pro VIP zákazníky.

Usadím se na pohodlnou pohovku a jedna z polonahých slečen přede mě postaví skleničku s ginem. Yoongi s Jinem a Namjoonem se postaví vedle mě.

Skrz okno mám dokonalý výhled na to, co se děje na pódiu. Přehodím si nohu přes nohu a paži odložím na opěrku pohovky.

„Budete chtít společnost, pane Jeone?" zeptá se mě zaujatě uvaděč.

„Teď ne. Nech nás," houknu a máchnu rukou.

Jen co zůstaneme sami, ostatní se uvolní a přejdou k oknu, ze kterého jde vidět celý klub.

„Takže?" ohlídne se na mě Yoongi. „Co hledáme?"