BTS oneshot

32. CEO

Jimin

„Nevrť sebou," přikáže mi matka a znovu mě zatlačí do židle před toaletním stolkem. Ona a její posedlost dokonalostí.

Perfektní tvář, perfektní vlasy, perfektní hadry. Zapadnout mezi smetánku, ale hlavně vyčnívat z davu, aby si nás každý všiml.

Mě si všiml.

Znovu mi přejede štětečkem s pudrem po tváři, zatímco mi její komorná upraví mé stříbrně nabarvené vlasy. Z mé strany to byl protest proti dokonalosti, akorát se minul účinkem. Dle matky vypadám ještě lépe než s černými a rozhodně se mi povede zaujmout všechny ty chlápky, které otec pozval na dnešní večírek.

Jeho kolegové z práce, podřízení a dokonce i jeho důležitý obchodní partner. Matka si zavdala, že mě s ním seznámí a případně dohodí.

Jejím slovům, že je to ohromný fešák jen o pár let starší než já, neberu na vědomí. Matka má rozdílný vkus oproti mě a s velkou libostí přehání. Za fešáka bere i otcova kolegu, kterému je padesát. A když řekne, že je mi někdo věkově blízko, počítá do toho i sebe.

Doopravdy nemám chuť se seznamovat s někým, kdo by mi mohl dělat otce. Představa rande mi přijde až povrchní. Muzeum, golf, luxusní restaurace. Konverzace o pohybech na burze, konkurenčních obchodnících, kvalita trhu.

Všechno tohle znám. Otec o tom mluví každý den u společné večeře. Nejnudnější chvíle v mém životě, co si dokážu představit. A matka, i když tomu sama pořádně nerozumí, mu žere každé slovo. Cokoli otec řekne je posvátné.

„Určitě se mu budeš líbit," pronese matka, když se na mě zahledí skrz zrcadlo. Odolám nutkání se zašklebit, tak na sebe jen koukám. Na ten dokonale bezchybný make-up i upravené vlasy. Už mi jen chybí korunka na hlavě, abychom to mohli podtrhnout. Jako chovná klisna k prodeji.

„Proč mě s ním chcete seznámit?" zeptám se ji a snažím se znít zaujatě. Pochybuju, že se s ní někdy shodnu při výběru partnera.

„Pan Jeon je velice úspěšný mladý muž," poví mi skoro až zasněně. „Je to skvělá partie pro každého svobodného muže. Můžeme být rádi, že má stejnou orientaci, jako ty."

Zakoulím očima, čehož si matka všimne a přísně se na mě zadívá. Alespoň už znám jeho jméno. Vlastně bych ho znát měl, vzhledem k tomu, že je to otcův zaměstnavatel. Určitě o něm už několikrát mluvil. Myslím. Jenže jsem ho nevnímal.

„Pokud si tě dnes všimne, Yangovi se můžou jít zahrabat s jejich Jungwonem," zasměje se matka a já jen pevně semknu čelisti k sobě.

Jungwon je svým způsobem idiot. Věřím, že nebýt té rivality mezi našimi rodinami, mohli bychom být přátele, ale on to záškodnictví, vůči mně i mé rodině, převzal po svých rodičích. Nesnáší mě, aniž by k tomu měl důvod.

Nebo ho možná má, jen netuším jaký. Já proti němu osobně nic nemám.

„Jungwon je taky atraktivní," namítnu.

„Prosím tě," plácne mě matka hravě po rameni. „Všiml sis někdy, že má tetování? Jak nevkusné. Pan Jeon určitě netouží po takovém rebelovi, jako je on. Ne, bude chtít muže spořádaného, milého, okouzlujícího a hlavně se slušným a správným vychováním. Ještěže my tě vychovali dobře."

Kdybys jen věděla.

Zavrtím se na místě, když si vybavím své malé tetování na zadních stranách paží, kterých si naši nikdy nevšimli. To byl jeden z mých dalších vzdorů, ale nikdy jsem neměl odvahu, se s ním předvádět.