BTS oneshot

21. NEVRAŽIVOST

Hobi

„No Hoseoku, tohle jsi pěkně podělal," vytkne mi můj manažer Joonhyun, tak jen rozhodím rukama a otevřu pusu na protest, jenže zvedne dlaň před sebe a umlčí mě. Svalím se zády do židle v jeho kanceláři, zatímco on si mne kořen nosu a pokouší se vymyslet, co budeme dělat.

„Nic jsem neudělal," pronesu pevně, ale on se na mě ostře podívá.

„Nic?" pozvedne obočí. „Tobě přijde nic, urazit umělce, jako je Agust D?"

„Je to pravda," trhnu rameny.

„Je mi u zadku, jestli je to pravda," odsekne napruženě. „Nemůžeš o něm říkat, že spolupráci s ním bys shledával za nudnou. Víš vůbec, co jeho jméno v našem světě znamená?"

„Jasně, že to vím," odfrknu. „Taky jsem jeho hudbu neurážel, ale jeho osobu."

„Min Yoongiho nemůžeš urážet, ani kdyby ti do hajzlu ošukal matku!" vykřikne, jenže akorát zakoulím očima. Matku mi možná neošukal, ale někoho jiného ano. „S jeho společností máme uzavřeno spoustu smluv a ty sním taky budeš ještě mnohokrát spolupracovat, tak mi řekni, co s tím teď mám dělat?"

Zarazím se při jeho slovech. Já s ním budu... cože to?

„Budeš muset učinit prohlášení, že tvá slova byla překroucená," povzdechne si a pokračuje dál ve vymýšlení plánu, jak vyzdvihnout toho idiota Yoongiho na piedestal, ale já jsem pořád zaseklý v jeho poslední větě.

„Moment chvíli," zarazím ho. „Jak s ním jako budu pracovat? Jak jako mnohokrát? Dělali jsme jen na tom jednom songu a další už s ním nechci."

„Ty jsi nečetl maily?" přimhouří na mě oči.

„A kdy asi?" rozhodím rukama. „Už několik dní jsem nebyl doma. Jsem pořád ve studiu, protože moje album je na spadnutí. Nemám čas na další kooperace."

„Tak na tohle si čas uděláš," zavrčí naštvaně. „Několik hodin před tím, než sis na krále hip hopu otevřel hubu nám od něj přišel email, že složil jeden song, který je jako na míru složený přímo pro tebe. On se nám ozval sám od sebe. Víš, co to znamená?"

Zamračím se, když mě na několik vteřin polije stud, jenže si pak vzpomenu na to, co udělal a vzdorovitě pozvednu bradu.

„Když se jedná o Min Yoongiho, nikdo nesmí říct ne," odsekne. „Bože! Nikdo by se ani neodvážil říct ne. Spolupráci s ním chce každý umělec v Koreji a ty si tady hraješ na uražené dítě, že ti nesedl povahově? Na to zapomeň. Jeho spolupráce tě vynese do oblak a klidně až do vesmíru. Takže se ani neopovažuj říct, že s ním na tom songu nechceš pracovat, jinak otevřu to okno," máchne rukou a ukáže na něj, „a normálně z něj vyskočím."

„Jsme v prvním patře," namítnu, ale on zatne pevně zuby a rozšíří se mu nozdry, že jen poraženě zvednu ruce před sebe.

„Ty se, Min Yoongimu, omluvíš veřejně a potom i soukromě, až spolu budete spolupracovat," poručí mi nekompromisně. „A ani trochu mě neštvi Hoseoku. Vyjádřil jsem se jasně?"

Prsty si promnu rty a přemýšlím, jak se z toho vykroutit, protože ani náhodou netoužím po dalších dnech a nocích trávených zavřený ve studiu v jeho přítomnosti. Jen sami dva. Ne potom co...

Do hajzlu!

„Ptám se," okřikne mě znovu Joonhyun. „Vyjádřil jsem se jasně?"

„Jo kruci," odseknu. Vstanu z křesla a bez rozloučení se rozejdu ven z jeho kanceláře. Zamířím na konec chodby do zkušebny, kde už na mě čekají ostatní členové štábu.