Proč zrovna já?

- 2 -

Na židli sedí trenér české hokejové reprezentace Radim Rulík. Asi se tvářím, jako bych viděla ducha, protože se na mě rektor Hladík začne usmívat. No jasně ten si ze všeho musí dělat srandu, tohle je poprvé za 3 roky na této fakultě, co se mu podařilo mě vykolejit až tak, že nejsem schopna slova. Verča 0 x 1 Hladík

Když se vzpamatuju Hladík mi pokyne, abych si sedla na druhou židli (čekám nějakou hovadinu).

,,Veru, Radim za mnou přišel s prosbou, vypadl jim fyzioterapeut a chtěli by tebe." Můžete mi vysvětlit co je tohle za vtip, tohle není možný, já abych jela na mistrovství!

,,A jelikož jsi velmi nadaná, souhlasil jsem, že to není problém. Všechny podrobnosti už nechám na tobě Radime." Otočí se Hladík na Rulíka, a ten kývne hlavou. 

,,Dobrý den, slečno Eliášová, jak už asi víte jsem trenér české hokejové reprezentace. Jak již bylo zmíněno vypadl nám fyzioterapeut, a takhle narychlo moc lidí neseženu. Byla jste nám doporučena od jednoho z našich hráčů, a tak jsem hned zavolal panu Hladíkovi, jestli by to bylo možné. Protože to není z jeho strany žádný problém chci se vás zeptat, jestli byste byla naší záchranou a byla naší pomocnou fyzioterapeutkou."

První otázka, která mi přijde na mysl je ,,od, kterého z hráčů?" 

,,Od brankáře Jakuba Vondraše", sdělí mi Rulík. Jakmile svou odpověď vypustí z pusy uvědomím si, že tohle není sen tohle je noční můra, to co se stalo je už dávno, ale pořád na to nezapomenu. Kvůli Jakubovi se však nechci vzdát svého snu. 

,,Dáte mi 15 minut, něco si potřebuji zařídit potom vám dám svou odpověď." Oba se usmějí a kývnou. Jakmile vyjdu z kanceláře, beru mobil a volám rodičům. 

Z druhé strany se ozve ,,Ahoj zlato" odpoví mi mamka. ,,Ahoj mami je tam i taťka, musím vám něco říct." ,,Jo je, dám tě nahlas." ,,Ahoj tati" ,,Ahoj" odpoví mi taťka 

,,Mám otázku vadilo by kdybych byla za pár dní na měsíc pryč? Například v Ottawě?"

,,Proč?" zeptají se rodiče. 

,,Radim Rulík mi právě nabídl místo fyzioterapeutky na mistrovství."

,,Zlato to je skvělé, to si nemůžeš nechat ujít je to skvělá zkušenost ." 

,,Taky si myslím, večer vám zavolám. Ahoj" řeknu a típnu hovor.

Když vejdu zpět do kanceláře, Rulík se na mě dívá s otázkou v očích. ,,Beru to, ale pod jednou podmínkou." ,,Vše je již předem splněno" odpoví Rulík

Dobře, tohle je věc, kterou musím udělat jinak bych to tam nedala je to jen malá prevence, ale aspoň něco než nic. ,,Pokud to bude možné chci pokoj, co nejdál od Jakuba Vondraše." Rulík se na mě podívá, že to asi nechápe, ale potom se usměje, podá mi ruku. ,,Všechny podklady a informace vám pošlu. Vaši podmínku se pokusím splnit, i když to nechápu, ale to není moje věc, pokusím se udělat co je v mých silách." 

,,Děkuji" 

,,To já děkuji, jste můj zachránce" a odejde z kanceláře 

Sednu si na židli a na rektora Hladíka se podívám stylem "zkuste to udělat ještě jednou". Hladík se začne smát a řekne ,,Měla jsi se vidět, vypadala jsi jako bys viděla ducha a nechtěla nám věřit." HAHA moc vtipné, chováme se k sobě jako k rodině, protože hraje s mým taťkou hokej.

,,Jste normální, málem jsem dostala infarkt, tohle mi už nikdy nedělejte! Já myslela, že mám nějaký problém nebo zase budu reprezentovat školu, ale vy ne, vy na mě vytáhnete Rulíka a mistrovství!" 

,,Veru jsem na tebe pyšný, moc ti to přeji."

,,Děkuju" usměju se na něho, je pro mě něco jako strýc. 

,,Se školou si nedělej starosti, příští týden skončíš ve středu, aby jsi jela domů a vše si zabalila. Celé ty týdny budeš mít zahrnuté jako praxi, profesoři proti tomu nic nemají, protože ty bys prošla i kdybys byla půl roku pryč." 

,,Dobře, moc děkuji" a odejdu.

Toto je můj splněný sen, obešla bych se bez Jakuba, ale co už, nenechám si kvůli němu zničit svůj sen. Hlavně doufám, že to přežiju na psychické úrovni u hokeje nikdy nevíš. 

Zbylé hodiny utekly ještě rychleji než ty předchozí.