Proč zrovna já?

- 23 -

Další den další zápas. Dnes proti Německu což je podle mě jasné.

Po včerejší noci je Kuba klidný a vypadá soustředěný. Za to zbytek týmu vypadá docela roztěkaně.

***

Takže v jídelně už jsou asi všichni. Většina jsme si dali vajíčka, ale někteří si dali jen pečivo. Kluci by měli nabrat síly, aby byli připraveni. Doufám, že se jejich roztěkanost nepodepíše na jejich dnešní hře. Pokud ano, tak je klidně seřvu a takovým stylem, že mě ještě nepoznali.

Po snídani jsme všichni zůstali, aby nám tréner řekl nějaké informace.

Kluci mají hned teď poradu, a pak trénink před zápasem. Zatímco já jdu řešit zdravotní stav hráčů, a pak případně budu řešit zdravotní problémy kluků po tréninku.

Zjišťuji, že kluci jsou v pořádku, žádná jiná zranění až na Edu, ale už je v pohodě. Strávíme asi hodinu na poradě, když je vše vyřešené jdu za klukama na led. Podívat se jestli se dali dohromady nebo ne.

***

Vejdu do haly, kde kluci trénují. Všichni jsou na ledě, brankáři v bránách a ostatní dělají nájezdy.

Postavím se vedle Rulíka.
„Taky sis všimla, že byli na snídani, jak malý děcka? Roztěkaní?"
„Jo všimla jsem si toho, proto jsem sem přišla, podívat se jestli se dali dohromady." otočím se na trenéra, ten kývne hlavou, a pak mi málem prasknou bubínky.
„Co to bylo?! Znovu!" začnu si masírovat spánky. Trenér se na mě podívá a až teď si uvědomí, že stojím hned vedle něho. Zatváří se docela i provinile.
„Promiň"
„Dobrý"
„Jinak gratuluju, že jste s Vondrašem spolu." prudce se na něho otočím.
„Kluci jsou takový slepičí prdele," tomu se jenom zasmějeme.

Trenér šel za týmem na led, a tak jsem zůstala na střídačce sama. Strávím tady celý jejich trénink, docela by mě zajímalo, co se s nimi stalo, že byli tak roztěkaní. Nicméně teď vypadají normálně.

***

Jakmile začnou vycházet z ledu všichni se na mě usmějí a začnou se vyptávat.
„Tak co jací jsme?"
„Přímo skvělý! Prosím vás co to bylo ráno?" všichni se chytnou za zátylky.
„No, jsme udělali menší průser a ...." to je zastavím rukou.
„Asi to nechci vědět, nikdo nejste ve vězení, jste v pohodě. Takže se radši neptám," to už se začnou smát.
Kuba si stopne vedle mě a dá mi pusu na čelo.
„Nechceš to vědět, věř mi."
„Já ti věřím" i když moje zvědavá část asi zvítězí, ale ne teď.

Tým jde do šaten a já jdu na pokoj. Zastaví se za mnou pár hráčů, aby jim pro jistotu něco promasírovala.

***

Za dvě hodiny nás čeká zápas, takže už všichni sedíme v autobuse a jedeme do arény, kde se bude zápas konat.

Před tím než zápas začne si zase povídám s fanoušky. Stal se z toho takový můj zvyk, rituál. Vždy se na to teším a jsem ráda, že si můžu takto promluvit s někým, kdo miluje hokej a není to chlap.

Řekněme si to upřímně už skoro měsíc trávím čas jen s klukama a začínám být na prášky. Tak dlouho mezi chlapy, nemít tu žádnou holku, s kterou bych mohla řešit „holčičí věci" je docela divný.
Časem si zvyknete, ale pokud za chvíli nezavolám buď mamce nebo kamarádce, bojím se, že začnu přemýšlet jako chlap. A to, oklepu se při tom pomyšlení, nechci.

„Tak co už jste spolu s tím člověkem z týmu, kterého máte ráda?” zeptá se mě ta stejná paní, co minule.
Usměju se na ni a z toho to hned pochopí.
„No vidíte, a pak že to nedopadne. Ať vám to vydrží.” popřeje mi
„Děkuju”

Kecám s dalšími fanoušky, podle mého zjištění nás tu jako Čechů není málo. Máme skvělou fanouškovskou komunitu.

***

Hráči vjíždí na led!

Začne mi pískat v hlavě až se chytnu za spánky. Co to sakra je? Nechci se tím zaobírat, nic to není.

Všichni se rozehřejí před zápasem a za pár minut ten pravý souboj začne. Nemyslím, že to bude pro naše kluky těžké, ale můžou Němci překvapit.

Těsně před začátkem hry se vedle mě objeví Rulík.
„Veru vím, že je to brzo a vše okolo, ale chtěl bych se tě zeptat jestli bys s námi podepsala smlouvu na další mistrovství. Kluci si tě chválí a i doktoři tady, si nápomocná a to jak si Edovi nahodila koleno bylo prý jak od profesionála.” nemůžu tomu uvěřit to...to je neuvěřitelné.
„Myslíte to vážně?” musím se zeptat
„Jinak bych ti to ani nenavrhoval.” strašně moc bych řekla ano, ale potřebuju si to promyslet a hlavně to vyřešit se školou.
„Můžu si to promyslet?”
„Samozřejmě” odpoví mi a jde za klukama. To je můj splněný sen stát se fyzioterapeutem na mistrovství a teď by to bylo i víckrát. Ahh!

***

První třetina začíná. Naši využívají hned prvních minut a dávají první gól. Němci, ale potom vyrovnávají.
Po první třetině skóre 2:1 pro nás.

O přestávce jdu do šatny, jestli někdo něco nepotřebuje. Nikdo nic.

Jakmile si jdu pro pití zase mi začne pískat v hlavě a teď už vidím i černé kolečka před očima. Skvělý.
Hned se napiju a na chvíli se sednu.

***

Ve druhé třetině jsme navýšili skóre na 4:1 a už se ani nebojím, že by to Němci dohnali.

***

Ve třetí třetině je to docela dost vyhrocené. Němci jdou do rvaček a vyvolají zbytečné problémy.
Naši si to samozřejmě nenechají ujít a nechají se vyprovokovat. Jak jinak! Jak mi, tak i Němci hrajeme několikrát přesilovku. Němci jednu využili, ale to mi také.

Skóre 5:2 pět minut před koncem zápasu.

Deset vteřin před koncem začnu odpočítávat konec zápasu.
„9”
„8,7,6...” před očima uvidím černo a začne si mi strašne motat hlava.

Co se to se mnou stalo? Proč zrovna já?

Uslyším sirény, a pak už jen ticho a tma.

____________________________

Dnes trochu kratší.

Co myslíte, že se stalo?

Dnes nás na MS čeká Velká Británie, jak to dopadne?

Moc děkuji s láskou Verča