Proč zrovna já?

- 32 -

Zrovna vycházím z koupelny, někdo zaklepe.

Než tam dojdu, dveře se otevřou, takže hned vím, kdo za nimi stojí.

Zůstanu stát tam, kde jsem a čekám než vejde dovnitř a řekne, co potřebuje.

Porozhlédne se po pokoji, a pak se zastaví na mně.
„Co je Kubo?” zeptám se s klidným hlasem, už na něho nejsem naštvaná.
„Princezno přišel jsem se omluvit,” příjde ke mně.

Nechápavě pozvednu obočí, tohle jsem nečekala.

„Neměl jsem na tvého bratra být takový, hlavně jsem ti měl věřit.” podívá se mi do očí
„Ale když jsem tě viděl jak se tam objímáš s někým koho neznám, byl jsem nasraný.”
„Myslel sis, že tě chci opustit?” zeptám se protože to asi nechápu.
„Nevím,” přizná se.
Jdu k němu až jsem od Kuby na pár centimetrů. Dám mu ruku na hruď, cítím jak mu tluče srdce.

„Nikdy tě neopustím, aspoň ne z mé vůle. Nejsem s tebou kvůli tvému jménu,” podívám se mu znovu do očí.
„Jsem s tebou kvůli tomu jaký jsi, Eliška měla asi pravdu když řekla, že jsem do tebe byla zamilovaná celou dobu.” usměju se, ale pak si uvědomím, co jsem řekla.
„Hlavně jí neříkej, že měla pravdu,” zhrozím se.

Tomu se jen zasměje a přitáhne si mě k sobě až mám obličej na jeho hrudi. Obejmu ho kolem pasu a víc se přitulím.

„Promiň, tohle jsem nechtěl.”
„Já vím, ale s mým bratrem se kvůli tobě nepřestanu bavit.”
„To ani nechci, zmírním své majetnické sklony.”
„To doufám,” ale asi tak jen napůl.

***
Usínám s Kubou, který má ruku přehozenou přes můj pas.

Políbí mě do vlasů a přitáhne si mě blíž k sobě.

Jsem strašně ráda, že jsem se nenechala odradit tím, že jsem Kubu neměla ráda (jen na venek) a jela jsem sem.

Usínám šťastná a milovaná. Poslední noc tady v Kanadě, neumím si ji líp představit.

***
Ucítím něčí rty na svých, ale jsme ještě v polospánku, že si ani neuvědomím, že to není sen.

Jeho rty se přesunou na můj krk. To už rychle otevřu oči a zjistím, že je to realita.

„Kubo nech toho..” snažím se ho odstrčit od mého krku. Vážně nepotřebuju značku na svém krku a ještě takhle, že půjde vidět. Něčím ji nezakryju! Ahhh!

„Ale mě se nechce,” odtáhne se na milimetr a ještě si mě přidrží na místě.

Sedne si a vítězoslavně se podívá na svoje dílo na mém krku.

Majetnicky se usměje a obkročmo si sedne okolo mého pasu. Přišpendlí mi zápěstí nad hlavou a usměje se.
„Jsi moje,” zadívá se mi do očí, ve kterých vidím touhu a štěstí.
„Jsem tvoje,” to jako by přetrhlo jeho kontrolu a začne mě líbat po celém těle.

***
„Ty už máš sbalené všechny věci?” zeptám se Kuby, který leží na posteli.
„Jo už včera jsem si to sbalil,” zatímco já si tu dobaluju věci.

„Hotovo,” povzdechnu si po půl hodině, vše mám zkontrolované a sbalené.
„Tak pojď jdeme na snídani,” vstane z postele a chytne mě za ruku.

Tohle je naše poslední snídaně tady. Všichni společně jako jeden tým.

***
„Trenére?”
„Ano Veru?” otočí se na mě když už jsme na letišti a za chvíli letíme domů.
„Beru to,” usměje se, kývne.
„Číslo na tebe mám, tak ti hned potom zavolám a budu s tebou počítat.”
Pak už jdeme do letadla.

„Co jsi řešila?” zeptá se Kuba, který už sedí na místě a já si právě chci sednout když se na to zeptá.
„Příští mistrovství..” jen pozvedne obočí.
„Budu i příští rok fyzioterapeut na mistrovství,” řeknu s úsměvem. Vím, že musím podepsat nějaké smlouvy, zařídit to vše ve škole a další, ale jsem strašně šťastná.

***
Cesta byla fajn, na chvíli jsem asi usnula, ale jinak jsme se dívali na seriál.

Na letišti nás čekají fotografové, zpravodajové a další. Tohle je asi jediná nevýhoda mít medaily.

Všichni si s vámi chtějí udělat fotku, rozhovor.

No a jelikož vše z mistrovství se vysílalo i u nás, tak všichni ví, že chodím s Kubou.

To jako soukromí neexistuje?!

Další věc je, že v letištní hale čekají fanoušci teda hlavně fanynky.

Některé se na mě dívají s výrazem, že mi to přejí, ale některé mi snad chtějí i oči vyškrábat.

Kurva, co jsem udělala? To, že chodím s Kubou fakt není důvod aby mě nenáviděli.

Nechám to být, na to nemám nervy.

Po všech rozhovorech, focení a všem možném přichází to nejhorší.

ROZLOUČENÍ!

________________________________

Dnes o něco kratší.

Jak myslíte, že to dopadne?

Jak jste si užili prázdniny když už zítra začíná nový školní rok?

S láskou Verča