Proč zrovna já?

- 19 -

Od samého rána jsou kluci velmi soustředění, jako vždy když hrajeme zápas. Ráno na snídani radši nic neříkám jen si sednu a nechám aby oni něco začali kdyby chtěli.
„Veru moc děkuji moc mi to pomohlo, mohla bys se tím živit.” řekne mi Jirka, který sedí naproti mně.
„V pohodě Jirko, asi si to nechám jako svůj skrytý talent. Kdyby něco klidně se zastav. Moc ráda ti dám další motivační řeč.”
Židle vedle mě se odsune a posadí se na ni Kuba.
„Jo Verča umí dávat motivační řeč v tom je dobrá.” řekne Kuba
Podívám se na něho a naznačím mu "jsi v pohodě?". Kuba si položí ruku na moje stehno a stiskne ho, pak kývne hlavou.
Z toho usoudím že je v pohodě.

Po snídani jsem s trenérem a fyzioterapeutem domlouváme se kdo co dnes bude dělat. Dnes jsem hlavní fyzioterapet já. Teď jsem víc ve stresu než jsem byla do snídaně. Skvělý.

Na pokoji se převleču a už rovnou jdu do autobusu. Kluci se začnou pomalu sáčkovat do autobusu a za chvíli už jsme všichni a vyrážíme.

V hale jdou kluci do šatny a já už se vydám na střídačku. Dnes to bude náročné, hlavně se nesmějí nechat vyprovokovat jinak bychom měli být v pohodě ohledně přesilovek.

Za sebou slyším, jak sem jdou davy fanoušků aby se podívali na svůj tým.

„Veru kluci tě chcou v šatně.” řekne mi Rulík
Podívám se na něho, že se asi zbláznil.
„Proč?”
„Nevím.”

Když vstoupím do šatny kluci už jsou v dresech, jen někteří se ještě doupravují.
Když si mě všimnou všichni si sednou. Co se to děje?
„Proč tu jsem?”
Slova se ujme Maty
„Jelikož nám Jirka s Kubou řekli že umíš skvělé motivační řeči, tak bys mohla dát nějakou i nám všem.”
Na to se musím usmát.
„Dobře, kluci nenechte se vyprovokovat, to je to co oni chtějí. Důvěřujte si, nehrajte sólo. Taky si dejte pozor na jejich útok. A hlavně prosím buďte sami sebou hrajte pravý hokej ne nějaké kličky a další triky. Jste skvělý hokejisté nepodceňujte se, jinak by jste tu nebyli. Věřte si vy to zvládnete, a i kdyby ne, není to konec vaší účasti na tomto mistrovství.” ukončím svůj proslov.
„Měli pravdu ty se tím můžeš živit.” řekne mi polovina týmu.
„Princezno?”
„No?”
„Drž nám palce” řekne Kuba
„Vždycky” a podívám se každému do obličeje na Kubovi se zastavím o trochu dýl.

Jsem zpět na střídačce když se na mě otočí Rulík
„Jak jsi věděla o jejich útoku?”
„Na hokej se dívám dlouho, znám techniky jejich trenéra.” pak už mě nechá.
Kluci jsou na led a já jsem plná očekávání tohle bude dlouhý a náročný zápas.

První třetina začala.
Kuba chytá skvěle a dokonce jsme i využili našeho oslabení a dávame gól. Kluci se očividně řídí mou radou aby se nenechali vyprovokovat. Američané mění celý plán hry asi jsme je kapku znervóznili.
Po první třetině 1:2 pro nás. 

V šatně jsou kluci plní elánu a jsou šťastní. Jsou v pořádku nikoho nic nebolí, takže můžu jít zpět na střídačku. Přestávku trávím kecaním s fanoušky z Česka. Jsou stejně nadšení jako kluci v šatnách.
„Líbí se vám někdo z reprezentace?” zeptá se mě jedna starší česká fanynka
„Ano líbí, ale to teď není důležité. Užijte si zápas.” řeknu jí když už končí prestávka.

Kluci jdou na led se stejnou náladou jako při první třetině. V desáté minutě se Eda nemůže zvednout z ledu. Kluci ho dovedou na střídačku a já s doktorem a trenérem jdeme do kabiny podívat se, co se mu stalo.
„Edo co tě bolí?” řeknu mu
„Náraz do kolena.” řekne mi místo odpovědi na otázku.
Doktor mu sundá věci a já hned zjistím že má vyhozené koleno a natržený vazy. Není to tak hrozný jak jsem čekala.
„Musíme mu to nahodit zpátky.” řeknu doktorovi
„Jo musíme. Uděláte to nebo to mám udělat já.”
„Udělám to. Edo...”
„Veru dělej”
Rýchle mu to koleno nahodím.
„Hotovo” řeknu a Eda se na mě podívá, že jsem blázen, pak se podívá na svoje koleno a zahýbe nohou.
„Zůstáváš u hokeje, já to ani necítil.”
„Buď rád.” řeknu a jdu mu to zatejpovat.
Doktor trénerovi řekne, že by dnes neměl už hrát.
„Dnes už nebudeš hrát a šetři to koleno. To že jsem ti to nahodila a zajistila neznamená, že se to nestane zase.” řeknu Edovi
„Dobře šéfová.” a nechám Edu v šatně aby se převlékl do normálního oblečení. Jdu na střídačku a zrovna odpískají konec druhé třetiny 2:2.

Po dlouhém vysvětlování co je Edovi a také uklidnění, že bude v pořádku se vracím zpět na střídačku. A začína třetí třetina.
Kluci jsou v pohodě a Eda sedí vedle mě na střídačce. Ve třetí třetině dáme mi i Američané gól takže je to 3:3. Z největší pravděpodobností půjdeme do prodloužení.

Konec základního času a jede se na prodloužení. Kluci se snaží a jsou hodně koordinovaní a spolupracují. To je dobře a.... gól v třetí minutě skončí v americké bráně tečovaný gól.
Všichni na střídačce skáčeme dva metry vysoko a s Edou se obejmeme, tohle je skvělé.
„Jooooo”

V šatně kluci slaví vítězství, které nečekali. Když tam přijdu všichni mě začnou objímat.
„To ty tvoje motivační kecy. Před každým zápasem nám něco musíš říct, možná jsi náš talisman.” řekne Šapi

Stojím uprostřed kabiny a slavím s klukama když za mnou přijde Kuba.
„Promiň Princezno, ale já už kurva nemůžu. Zešílím z toho pokud tě nepolíbím.” vypadá vážně že z toho zešílí.
Kývnu hlavou a dávám mu najevo, že může. Zaslouží si to.
„Kurva díky.” a chytne můj obličej a naléhavě mě políbí.
Okolí úplně ztichne slyším zalapání po dechu a taky
„Konečně” od těch třech blbů (Jirka, Eda, Maty)
„Já vám to říkal” utrhne se Eda, takže to asi tušil.
Když se od sebe odtáhneme většina na nás zírá. Mezi nimi se tři zubí, jak blbci.
”Vy jste spolu?” zeptá se Cibulka.
Kuba kývne hlavou a všichni začnou slavit.
Kuba si mě přitáhne do objetí a políbí mě do vlasů.
Vyhráli jsme zápas a já ještě k tomu vyhrála tohohle super přítele.
Zápasům není konec, ale já věřím že se dostaneme do finále. Kluci na to mají a zasloužili by si to.

---------------------------------------

Přeju Hezké Velikonoce (opožděně)