Proč zrovna já?

- 20 -

Víte, co je výhoda výhry v hokeji? To, že si další den kluci pamatují jen to, že vyhráli. Skoro všichni nějak zapomněli, že jsem s Kubou nebo to neřeší. Možné že oboje.

Výhru jsme slavili asi do......do jedné ráno. Hlavně kluci.

Dnes hrajeme další zápas, naštěstí až v sedm večer.

Před snídani si dám sprchu s největší pravděpodobností ji večer nestihnu. Ručník si dám okolo těla a vejdu do ložnice, když někdo zaklepe. Honem na sebe hodím kraťasy a velkou mikinu.
Jakmile otevřu uvidím jistého brankáře.

Pustím ho dovnitř a jdu si vyfénovat vlasy. V zrcadle vidím, jak do koupelny vchází Kuba a obejme mě.

Vypne fén a přitáhne si mě k sobě.
„Kubo...”
„Hmmm” jeho ruce zabloudí pod mou mikinu a zjistí, že pod ní nic nemám. Podívá se na můj odraz v zrcadle a přimhouří oči a ušklíbne se. Co má v plánu?

Jeho ruce si razí cestičku po mém těle a zastaví se na břichu. Zaboří hlavu do mého krku, začne mi vsázet jemné polibky. To už, ale nedokážu udržet sténání.

Cítím, jak se usměje a jeho ruky se pohybují nahoru až se zastaví na mých žebrech.
Prudce mě otočí až stojím čelem k němu. Prudce mě políbí a vyžádá si vstup do mých úst. Jednu ruku má ne mém obličeji a nakloní má hlavu aby se polibek prohloubil. Ztrácím se v tom je to skvělý pocit. Dám si ruky k jeho srdci a přitisknu se k němu.
To už i Kuba neudrží sténání a teď jsem to já, kdo se usměje.

Když se odtáhneme zjistím, že jsme v ložnici a stojím před postelí. Ani jsem nepostřehla, že jsme se posunuli.

Kuba se mi podívá do očí a čeká na souhlas. Než stihnu cokoli udělat nebo říct, někdo zaklepe na dveře.
Kuba zavrčí a jeho oči při tom zčernají. Otočí se a chce něco říct dotyčnému co je za dveřmi. To už se, ale začnu smát a doběhnu jako první ke dveřím.

Stojí tam Eda a Šapi. Když kluci uvidí, že tu nejsem sama zatváří se provinile. Kuba vypadá......no vypadá prostě tak jak vypadá.
„Vyrušili jsme vás?”  zeptá se opatrně Eda a Šapi dělá co může aby se nezačal smát.
„Ne” řeknu a ve stejnou chvíli Kuba řekne „Jo”
„Co potřebujete kluci?” zeptám se jich klidně zatímco mě Kuba obejme kolem pasu.
„Chtěli jsme se zeptat jestli můžeme po snídani přijít” řekne Eda
„Jo klidně” usměju se na ně, to mi ale Kuba sevře pas.

Když kluci odejdou sedím Kubovi na klíně zatímco on je na mé posteli.
„Co to bylo?” zeptám se ho
„Co tím myslíš?” zeptá se nevinně jako by to nevěděl. Podívám se na něho a řeknu mu
„Nehraj si na neviňátko, co proti tomu máš, že by přišli po snídani. Jsem tu fyzioterapeutem a jsou to moji přátelé.”
„To mi nevadí, ale měl jsem s tebou jiné plány. Dokončit to, co jsme začali.” začne mě pokládat na postel to se, ale rychle přetočím a už stojím na nohách.
„Teď máš smůlu je snídaně a já mám hlad.”
„No tak Princezno.” postaví se a dojde ke mně.
„Ne, teď jdeme na snídani.”
„Za co mě trestáš?”
„Budu zlá, ale co už. Vyhrajte dnešní zápas a zítra můžeme strávit celý den spolu. Můžeme jít ven, na kafe nebo co budeš chtít když máte zítra volno.” otočím se na něho
„Platí?” zeptám se
Jde vidět, že přemýšlí
„Krutá krásko. Platí,” na stvrzení mi dá pusu.

Po snídani se za mnou stavili kluci chtěli si promluvit, a taky promasírovat. Přece jen dnes musí být v dobré kondici hrají proti Finsku. Což je asi jeden z favoritů.

Dopoledne jsem si byla zacvičit a zašla jsem si pro čaj do kavárny, kde jsem byla před několika dny.

Když se vrátím zpět na pokoj čeká mě tam delegace kluků před mým pokojem.
„Co se to tu děje?” zeptám se docela vyděšeně
„Chtěli jsme ti pogratulovat, že jste s Kubou spolu. Zasloužíte si to. Jen na tebe máme prosbu.”
„Jakou?”
„Zkus ho nerozhodit když jsme tady na mistrovství, chytá skvěle a chceme, aby to tak zůstalo. Miluje tě a víme, že kdyby jste se pohádali, nedopadlo by to dobře.”
„Nevím jestli si to uvědomujete, ale já ho miluju taky. Tohle bych mu neudělala. Nejsem bezcitná.”
„To jsme taky nemysleli, jen tě prostě neznáme tak moc. Nevíme jak bys se zachovala.”
Už chci něco říct, ale někdo mě předběhne.
„Ona by mi tohle nikdy neudělala, ona je empatická. To já jsem debil. Nechte ji a už běžte.” řekne Kuba a obejme mě. Opřu si hlavu o jeho hruď. Kluci se zatváří docela provinile. Moc se jim nedivím, jak řekli neznají mě, neví jaká jsem, těch pár dní nestačí, aby jste poznali člověka ve všech situacích.
„Kubo mi to tak nemysleli...”
„Já vím, ale Verča taková není.”
„Promiň”
„Kluci já se na vás nezlobím, chápu to máte starost o přítele a spoluhráče. Já bych, ale nic takového neudělala. Každý člověk, kterého mám ráda nebo miluju je pro mě cenný.”

Po obědě mi není moc dobře, doufám, že se mi udělá líp. Když jdu za trenérem, že si na chvíli potřebuju lehnout, že mi není dobře. Nedělá mu to problém, chce abych byla na zápase.

Na pokoji si hned lehnu a usínám.

Když se vzbudím na posteli sedí Kuba a pozoruje mě.
„Kubo, co tu děláš?”
„Trenér mi řekl, že ti není dobře ať se jdu na tebe podívat. To jsi mi nemohla říct, že je ti blbě?”
„Potřebovala jsem si na chvíli odpočinout.” řeknu mu
„Příště mi řekni, bál jsem se když mi to tréner řekl a moc hezky se netvářil.”
„Slibuju” stejně vím, že bych ho s tím neotravovala má dost svých problémů a příprav na mistrovství.

Ležíme v posteli. Slyším tlukot jeho srdce a Kuba jak jinak má ruku okolo mého pasu a přitáhl si mě k sobě.

Usnul, jeho obličej je klidný a uvolněný a přesto je jistým stylem ve stresu.

„Kubo vstávej za dvacet minut máte poradu.” chci ho probudit, nic. Dělám chybu, ale tak co. Dám mu lehkou pusu na rty a to hned jako zázrakem spolupracuje a vzbudí se.
„To se mi líbí, takové probuzení.”
„No, tak teď běž na poradu ať z toho nemám ještě problém.”
„Prosimtě však už jdu mám..” podívá se na mobil
„Osmnáct minut, stíhám všechno.”

O půl sedmé jsem už v aréně. Kluci za chvíli jdou na led. Bude to těžký zápas, jsem docela vynervovaná.

Zápas začal a hned v páté minutě dají Fini gól. A obě strany šli na trestnou lavici. Skvělý
Minutu před koncem první třetiny dáváme gól.
Druhou třetinu moc nevnímám, dávám klukům tejpy a další ošetření. Tohle bude ještě skvělý zápas. Pokud se někdo vážně nezraní budu velmi ráda.

Do třetí třetiny jdeme se skóre 3:1 pro Finy.
Šanci má Šapi a.... dává góóól. Skóre snižujeme a kluci mají novou naději. Během dvou minut dáme gól, jak mi, tak i Fini. Kluci jsou skvělý, ale tohle skóre si udržíme až do konce.

S Finskem prohráváme 4:3 je to skvělé skóre a jsem na kluky hrdá.

V šatně je ponurá nálada.
„Byli jste skvělý.” řeknu jim.
„Ale ne dostatečně.”
„Nechte toho byli jste skvělý, to že jste nevyhráli nic neznamená. Další týmy si z vás udělali respekt. Za naší stříkačkou byli členové dalších týmů a berou vás jako jedny z favoritů. Tak toho už nechte.”

Kluci se uklidní a když jdeme z šatny jdu s Kubou. Obejme mě a do ucha mi zašeptá
„Prohrál jsem.” řekne smutně
„Já jsem to nemyslela, tak že musíte vyhrát abych s tebou zítra trávila celý den. Chtěla jsem aby jste se snažili a to jste udělali.”
„Takže to platí?”
„Jo”

-----------------------------------------

Další kapitola, jak myslíte že stráví zítřejší volný čas?

Děkuju za každé přečtení a hlasy.
Jste úžasní

S láskou Verča