Proč zrovna já?

- 31 -

Potřebuju to ze sebe spláchnout. Mám hodinu a něco na to, abych se dala dohromady a šla na večeři. Pro někoho času až moc, pro mě tak akorát.

Obleču se do kraťasů a trička než si vyfoukám vlasy a udělám si jemný make-up.

Já člověk, který make-up skoro nenosí si právě jde udělat make-up. Jak jsem to klesla, jenže okolo očí to vážně potřebuje menší kresbu.

V odrazu zrcadla se skoro ani nepoznám, vypadám dobře.
„Páni,” jemným líčením jsem si zvýraznila oči a rty.

Některé prameny vlasů jsem si sepnula dozadu, pár mi jich rámuje obličej.

Jako celek to vypadá kouzelně, jemné ale i přesto je to kouzelné. Když už make-up a tohle všechno, tak jen jemné.
Nesnáším když má holka na sobě omítku a nejde jí přes to poznat. Každá jsme nádherná taková jaká jsme a když už se chceme nalíčit tak tak aby jsme to byli pořád mi.

Podívám se na hodiny.

Půl hodiny mám na to, abych se oblékla a šla na večeři.
„Dobrý,” času mám tak akorát.

Otevřu dveře a hned vím, že tu někdo byl. Tu vůni bych poznala hned.

Pořádně se porozhlédnu po pokoji a všimnu si položené taštičky na šatech.

Upřímně strašně moc chci být na něho naštvaná, ale vím, že mi to dlouho nevydrží a během pár minut to budu zase já.

„Ahh proč?” dojdu k posteli a prohlížím si taštičku, podle loga poznám, že se bude jednat o nějaký šperk. Neměl za to utrácet!

V taštičce je krásná krabička. Hned když ji vytáhnu, bojím se jí otevřít.

Nádech, výdech.
Nádech, výdech.
Nádech, výdech.

Když už se konečně odhodlám, tak malém dostanu infarkt. V krabičce je nádherný řetízek. Jemný šperk s třemi kytičkami, který se nádherně hodí k šatům.

Orgán, který chrání žebra se právě roztéká a bije jak blbý.

Na první pohled to nejde až tak poznat, ale květiny mají světle ledovou modrou barvu, která ladí s teplou barvou šatů.

Myslela jsem si, že většina kluků a hlavně hokejistů nemá vkus na dámské oblečení a ještě míň na doplňky.

Výjimka potvrzuje pravidlo.

Když se podívám na mobil
„Sakra,” zanadávám, jelikož mi zbývá deset minut.

Když si šaty obleču, zavážu si ramínka, tak aby přesně pasovala. Řetízek si zapnu a upravým, tak aby dominoval celému outfitu.

Vezmu si tenisky, jelikož jsem si podpatky sem vážně nebrala. A taky proč bych si je sem měla brát.

Přesně když jsem hotová, někdo zaklepe na dveře.
„Chvíli prosím,” řeknu nahlas, aby mě člověk na druhé straně dveří slyšel.

Upravím si šaty a vydám se ke dveřím.

Před nimi stojí Eda s Jirkou.
„Páni,” řekne se otevřenou pusou Jirka
„Díky asi.”
„Jsi nádherná,” dodá Eda

„Co tu...” chci něco říct, ale Eda mě přeruší.
„Víme čekala jsi tu někoho jiného, ale Kuba má důležitý hovor, tak nás poprosil abychom pro tebe zašli. Moc se omlouvá a taky si nebyl jistý jestli ho chceš vidět.”
„To, že jsem na něho naštvaná ještě neznamená, že ho nechci vidět.” zavřu za sebou dveře.
„Tak co jdeme?” kluci jen kývnou a oba mi nabídnou rámě.

V jídelně už hraje hudba a většina kluků už je na svých místech. Když vejdeme všichni se na nás otočí a zírají jak blbý.
„No ty vole..” ozve se hned několikrát.
„Jsi krásná, Vondraš má štěstí”
„To já mám štěstí taky,” usměju se.

Když to dořeknu všichni se otočí za nás a usmějí se. Hned poznám, kdo tam stojí. Můžete mi říct proč vždy řeknu něco takového když stojí u mě.

„Takže mě chceš vidět?” zeptá se opatrně.
Otočím se a málem nemám slov. Má tmavě modrý oblek, který jsem na něm nikdy neviděla, vypadá nádherně.
„To, že jsem na tebe naštvaná neznamená, že tě nemiluju,” odpovím mu.

Kuba se podívá na můj krk a když tam uvidí dárek od něj, tak se usměje, ale samolibě.
„Nefandi si, pořád jsem naštvaná!” otočím se a jdu ke stolu. Zrovna když si sednu na židli, tak přijde Kuba a posadí se vedle mě.

***
Takhle šťastná jsem se dlouho necítila. Takové jsou i večery když někdy přijedu domů ze školy a s rodinou se díváme na filmy a povídáme si.

Nemůžu se přestat smát když Maty s Edou zpívají karaoke. Většina hráčů už má něco vypité a oni nejsou výjimka.

Jako další jdou na řadu Jirka a Šapi. Začne hrať písnička Baby od Justina Biebera.

Zase vyprsknu smíchy stejně jako všichni ostatní. Kluci jsou otrávení, ale stejně začnou zpívat.

„Oni to dokonce umí nazpaměť,” řeknu ostatním. Jelikož kluci se ani nedívají na text, já upřímně písničku znám snad jako každý, ale vážně jí neumím na zpaměť.

Zazní potlesk a přichází na řadu další, ale nevím kdo to má být. Dívám se po ostatních, ale všichni se dívají na mě.
„Ne ne ne, ani na to nemyslete!” já zpívat nepůjdu.

„Princezno pojď, udělej to pro nás.”
Kuba stojí za mnou a má natáhlou ruku. Můžete mi říct kdy se stihl zvednout?!

Vezmu ho za ruku a zvednu se. Když si stoupneme na provizorní jeviště začne hrát písnička
All of me od John Legend.

Ten kdo to pustil si to spočítá!

„What would I do without your smart mouth?” začne zpívat Kuba.
Při zpívání se celou dobu dívá na mě, vím že mu to vše odpoustím během minuty. Vím že to nechtěl jen žárlil, ale o tom si s ním budu muset promluvit.
„You’re crazy and I’m out of my mind.” pokračuje, ale hned potom začnu já.
„Cause all of me loves all of you.” jsem v prdeli. Kdy se ze mě stal takovýto člověk. Eliška měla pravdu, ale nesmím jí to říct.

Písnička dohraje a mi se na sebe stále jen díváme, ani slovo. Všichni okolo začnou tleskat a to jako by Kubu dostalo z transu. Přijde ke mně, políbí mě naléhavě, ale jemně.

Když se odtáhneme, podívám se na kluky, kteří se culí jak blbci.

***
Celý večer byl skvělý, jsem moc ráda, že jsem to tu zažila a byla jsem toho všeho součástí.

Odpověď je jasná, chci tu být pokud budu moct jako fyzioterapeut.

Zítra to musím říct trenérovi.

________________________________

Moc vám všem děkuji.

Doufám, že se vám líbí.

P.S.  na mém profilu jsem vydala první kapitoly nového příběhu
I přes to vše, je to úplně něco jiného, ale doufám, že i to by se vám mohlo líbit.

S láskou Verča