Proč zrovna já?

- 13 -

Verči pohled 

S Kubou jsem si za ty dva dny hodně pokecala a jsem ráda, že ho mám opět v životě.

Když ráno vstanu cítím, že je něco špatně. V koleni mi tepe bolestí, takže si musí dát tejpy. Bohužel dnes je asi 30 stupňů, takže si beru kraťasy, ve kterých to půjde vidět asi se nevyhnu blbým otázkám.

Když dojdu na snídani vezmu si nějakou sladkou housku s čajem. Jakmile si sednu kluci se na mě zvláštně dívají.

,,Neměla bys na sebe dávat větší pozor když jsi fyzioterapeutka?" zeptá se mě Hamara

,,To je starý zranění, občas to bolí"

,,Co se stalo?" zeptá se mě Eda 

,,Nic jsi nám o tom neřekla" přidá se Jirka 

,,Nevíte toho o mně hodně. Zranění mám z autonehody a nechci se o tom bavit." 

Kluci se začnou bavit o zítřejším zápase, který hrajeme proti Švýcarsku. Je to první oficiální zápas, tak doufám, že kluci budou v pohodě. Už mé koleno neřeší takže se můžu v klidu nasnídat, trenéři nám potom řeknou program. 

,,Veru ve tři máme poradu tak prosím přijď, musíme se domluvit na zítřejší zápas." řekne mi Rulík a pomalu začnou trenéři odcházet

,,Jasně budu tam" a jdu odnést hrneček s talířem 

Jakmile je položím na stůl, objeví se u mě Kuba a dívá se na mě, že si začínám říkat co jsem udělala. Tak se ho radši zeptám

,,Co se stalo?"

,,Jsi normální?" zeptá se 

,,Ne nejsem normální, to už bys mohl vědět. Co tím myslíš tentokrát?"

,,To, že sotva chodíš. Měla jsi mi napsat já bych ti něco donesl."

,,Bolí mě noha, nejsem ochrnutá! Proč bych si nemohla dojít na snídani?"

Kuba se na mě ušklíbne. Co má v plánu? 

Najednou se ocitnu ve vzduchu až vypísknu. Kuba si mě přehodil přes rameno jako bych nic nevážila.

,,To jsi se zbláznil?!" začnu ho mlátit do zad 

,,Hned mě polož na zem!" ucítím štiplavou bolest na zadku. Haha to neměl dělat!

,,To jsi neudělal!!" vidím jak se zbylí kluci u stolu smějí

,,Že byste mi někdo šel pomoct, nebo mu něco řekli?" zakřičím na ně 

,,Neposlouchejte ji" řekne jim Kuba

,,Hned mě pusť, kdyby tady byli trenéři měl by jsi útrum!"

,,Když myslíš Princezno" 

,,Princezno! To je naposledy co jsi mi takhle řekl!" 

,,Smůla Princezno" a odnese mě do pokoje, jakmile mě v pokoji pustí a zem spustím

,,Co to jako mělo znamenat?!"

,,Nedopustím abys si den před zápasem ještě víc ublížila." 

,,Jenže já jsem v pohodě"

,,To si nemyslím"

,,To, ale není pravda." už mě štve 

,,Každý na to máme jiný názor Princezno" a usměje se na mě, jak já miluju jeho úsměv

,,Běž už nebo ti nakopu prdel" mám takovou chuť mu nakopat prdel za to, co kvůli němu znovu cítím

,,To bys neudělala Princezno" už jdu k němu, ale on se otočí a vyběhne z pokoje a zavře mi před obličejem dveře