Proč zrovna já?

- 27 -

Hra o bronz nebo o zlato? To se ukáže v dnešním zápase.

Už od rána jsem možná ještě víc ve stresu než když jsem sem jela. Vím divné, ale jsem jak na trní.

Dnes hrajeme proti Švédsku, a pak se ukáže, jak dál.

Taky mi to připomíná, že za dva dny budeme mít slavnostní večeři a večer, kdy budu mít šaty, co jsme koupili.

Na jednu stranu se na to strašně těším, ale pak si uvědomím, že to bude náš poslední večer tady.

Vzbudím se v pět hodin! Když se podívám na hodiny a uvidím tam tento čas chci nadávat, jak ještě nikdy v životě. Jsem ve stresu a to se podepisuje na mém spacím režimu.

To už asi neusnu, co?

Posadím se, co bych tak mohla dělat? Nic mě nenapadá, tak si vezmu knížku a sednu si na balkón.
Aspoň to už dočtu.

***

Přečetla jsme jednu kapitolu když slyším, jak se otevírají dveře.

Ani se nepodívám, kdo to je, jelikož jen jeden člověk kromě mě má kartu od pokoje.

Chvíli mi trvá než zjistí, kde jsem.
„Taky nemůžeš dospat?"
„Jo, a co tu vůbec děláš o půl šesté?" otočím hlavu abych se mu mohla podívat do obličeje.

Na tváři má lišácký úsměv.
„Nic jen jsem se chtěl vkrást k tobě do postele a přitulit se. Vzbudit se vedle tebe," řekne mi.

Nevím, co se to se mnou děje, ale přijde mi to romantický, že se chtěl vzbudit vedle mě.

„Zkazila jsem ti plány." řeknu, ale mně stačí, že je tu teď. Vstanu ze svého místa na balkoně a přijdu k němu.

Obejmu ho kolem krk a přitulím se k němu.
„Přitulit se můžeš i teď, ale to probuzení se dnes nekoná." tomu se Kuba zasměje.

Obejme mě okolo pasu a zvedne do vzduchu, automaticky obtočím nohy okolo jeho pasu.
„Padesát procent ze sta je pořád dobré a neznamená to, že se to zítra nepovede." chytne mě za stehna a dojde se mnou do ložnice, kde si sedne na postel.

„To máš pravdu," usměju se na něho.

Chvíli jem sedíme a nic neříkáme.

Jenže můj mozek je proti dobré náladě, takže mi hned vyvstanou otázky, které jsem dávala do skrytého koutu mého myšlení.

„Kubo vím, že na to není správná chvíle, ale co bude po mistrovství?" tohoto rozhovoru se bojím od samého začátku.

„Princezno po mistrovství tě nenechám odejít. Mám měsíc volno z NHL takže můžu být s tebou." podívá se na mě.
„Pak jsou dvě možnosti, buď doděláš školu v Česku prezenčně nebo poletíš se mnou do Kanady a doděláš ji dálkově. Je to na tobě nemůžu tě do ničeho nutit," usměje se na mě, začne mi opisovat kroužky na zádech.
„Pokud bys jela do Kanady tak jsem ti zařídil místo u nás v NHL jako pomocného fyzioterapeuta pokud budeš chtít. Vím, že bych ti to takhle neměl říkat, ale nechci tě opustit."
Je to ten nejlepší přítel jakého jsem mohla mít.

„Kubo ani nevíš, jak bych chtěla letět s tebou hned do Kanady, ale mám praxi v nemocnici, která mi skončí za dva roky. O prázdninách určitě poletím do Kanady, ale obávám se, že jinak bych tam mohla být na trvalo až tak za rok a půl. Promiň" kdybych mohla školu ukončit hned tento rok a nebo ukončit stáž v nemocnici jela bych s ním, ale to nemůžu.

„To nevadí Princezno já si ten rok a půl počkám."
„Tak trochu pochybuju, že to vydržíš, spíš mě někým nahradíš." řeknu výsměšně, trochu ho škádlím.

Během vteřiny mě převrátí pod sebe až vypísknu.
Obličej má plný vzteku
„To už nikdy neříkej! Ty jsi ta, kterou si chci vzít a vážně nepotřebuju někoho jiného!" zavrčí.
„Ještě jednou na něco takového pomyslíš a asi ti budu muset ukázat, že to není pravda." při poslední větě zčervenám jak rajče.
Pochopila jsem, co tím myslí.

Jakmile uvidí mou změnu v obličeji usměje se a prudce mě políbí.

Polibek není jemný je velmi dravý a jednoduše mi útočí na ústa. Není na tom nic jemného, je plný vzteku.

Ruky mi přišpendlí nad hlavou až jsem mu celá na pospas.

Jeho erekce mi vyšle elektrický impulz mezi stehna. Jakmile zasténám, ušklíbne se a odtáhne se.

„Uděláš to ještě jednou?" zeptá se mě a já mám chuť ho právě teď uškrtit. Jediné po čem teď toužím je on a on se mě ptá jestli ještě někdy řeknu, že mě nahradí?

Jako odpověď frustrovaně zavrčím.

Kuba se jen usměje, ale ani o milimeter se ke mně nepřiblíží
„Dokud mi neodpovíš nic víc nebude." tohle je vydírání!
„Tak co?" zeptá s úsměvem na rtech.

Mám chuť si zahrát na mrchu a nechat ho trpět stejně jako on právě nechává trpět mě.

Nic neříkám a tím pádem se mě Kuba rozhodl donutit to říct jinak.

Ruky mi teď drží nad hlavou jen jednou rukou zatímco druhou mi cestuje po těle. To je, ale zmetek!

Přes břicho, kterého se jen lehce dotkne až mi vyskočí husí kůže. Na břiše jsem lechtivá.

Zastaví se na mém boku, pak znovu na břicho, instinktivně zvednu boky z postele, chci něco víc.

„Tak co pomyslíš na to ještě někdy?" a pro zdůraznění svých slov odtáhne ruku.

Zasténám, tohle snad není možné, jak jsem to mohla dopustit?

„Ne už na to nepomyslím," zašeptám.
„Co jsi říkala?" zeptá se, ale stejně vím, že mě slyšel.
„Už na to nepomyslím!" řeknu o něco hlasitěji.

„To si myslím," prudce mi přitiskne rty na ty mé. Hned mu zasténám do pusy, uvolní mi ruce. Hmed mu je dám okolo krku.

Chytne mě za pas a přitiskne mě k jeho erekci. Oba zároveň zasténáme
„Princezno..." zasténá a moje oblečení dopadne na podlahu.

Po chvíli se k mému oblečení přidá i jeho.

Náš polibek je prudký a vášnivý.

Své tělo přemístí tak, aby jeho špička byla u mého vchodu.
Pomalu do mě začne pronikat.

Když do mě pronikne až po kořen oba zasténáme, polibek se ještě víc prohloubí až to není ani možné.

Začne do mě přirážet, drží mě za boky abych se nepohybovala. Celé to řídí on, nehty mu zatínám do zad až jsem si jistá, že tam bude mít značky.

Kluci si toho určitě všimnou, to zase budou řeči a blbý kecy.

***

Políbí mě do vlasů a přitáhne si mě do náruče.

Tohle je přesně to místo, kde se cítím v bezpečí a šťastná, jak nikdy jindy.

To místo je u něho v náruči a už si nedokážu představit nic jiného.

____________________________

Užívejte si léta

S láskou Verča