Proč zrovna já?

- 1 -

Budíček, věc, kterou nesnáším a dnes obzvlášť. Dnešním důvodem je hokej, kvůli kterému jsem šla spát asi okolo 2 ráno, ale co bych pro rodinný sport neudělala. Zápas jsme sice prohráli, ale za měsíc bych si snad mohla spravit chuť na mistrovství světa v hokeji, který se letos bude hrát v Ottawě.

Jsem Veronika Eliášová je mi 21 a jsem v posledním ročníku bakaláře na fyzioterapeutku. 

Hokej miluju, můj taťka hokej hraje už od 9 let, můj brácha taky, ale kvůli zranění skončil. Já hokej nehraju, ale od 15 jsem pomáhala trénovat čtvrťáky u nás ve Zlíně. Mamka se s námi na hokej akorát podívá (moc tomu nefandí, ale potají ji to baví). 

Když se konečně vyhrabu z měkké postele odejdu do koupelny udělat si ranní hygienu a převléct se do něčeho pohodlného na přednášky. Dnes mám bohužel 7 přednášek. Jakmile vejdu do kuchyně všimnu si, že moje kamarádka/spolubydlící Eliška sedí na gauči, a právě se cpe nějakou ovesnou kaší. 

,,Dobré ráno"  pozdravím ji. 

,,Tobě taky, ale podle toho v kolik jsi šla spát se divím, že žiješ." Jo to je tak když Eli nechápe co se odehrává v hokeji, ona miluje basket, ale ten nechápu zase já. 

,,No dovol, však jsem šla spát ve 2." Eli se na mě podívá stylem  "no právě", na to se jen usměju a jdu si pro svou snídani. 

Konečně najdu muffiny, které jsme pekly a jdu si sednou vedle ní.

,,V kolik dnes končíš?" najednou se mě zeptá Eli. ,,Asi něco okolo třetí. Proč?" popravdě sama nevím v kolik budu končit, protože je dost velká pravděpodobnost, že mi něco odpadne.              

,, Chtěla jsem jestli bychom spolu nezašly na nákupy, a tak si musím jít vyzvednout balíček." usměje se na mě tím nevinným způsobem, takže je mi hned jasný, že neví, kde je ten obchod, kde si má vyzvednout balíček. Eli totiž nezná Olomouc, tak jako já.  

,,Jo klidně můžeme, napíšu ti když budu před fakultou" na to už mi jen kývne a vezmeme s věci a obě jdeme směr fakulty (já na lékařskou a Eliška na pedagogickou). 

První tři hodiny uběhly vcelku rychle, najednou, ale vidím vejít do učebny rektora této fakulty.      

,,Dobrý den, omlouvám se za vyrušení, chtěl bych poprosit, aby slečna Eliášová šla se mnou do kanceláře." Jakmile to dořekne, vezmu si věci a následuji ho do kanceláře, ale v hlavě si říkám proč zase já. To, že mě bere jako talent, který už hodně dlouho neviděl neznamená, že musím školu pořád reprezentovat.

Když vejdu do jeho kanceláře, na židli sedí člověk, kterého bych tu nikdy nečekala. Co jsem komu sakra udělala?