Proč zrovna já?

- 16 -

Pohled Jakuba

Docela mě překvapilo, že na to neodpověděla, ale asi ji chápu třeba to nechce říct před všemi. Stejně to ale chci zjistit, chci se o její minulosti dozvědět vše co mi bude ochotna říct, protože ona bude jednou moje. Až moc dlouhou dobu ji miluji a teď když je tu a jsme opět v životech těch druhých, tak m smůlu už se mě nezbaví. 

Málem jsem se podělal smíchy když řekla, že je Karolínka její dcera. Výrazy kluků byli k popukání a hlavně Hamary a Eda vypadal, že nevěří svým uším. Když se jí zeptali jestli se jí někdo z této místnosti líbí, neodpověděla na to, takže musela pít a při tom se dívala na mě.

Ona mě asi chce zabít a odrovnat celé moje sebeovládání. Když vidím že odchází jdu za ní a přesně vím co musím udělat. Než stihne zavřít dveře vtlačím se do jejího pokoje a přitlačím ji na stěnu vedle dveří.

Oči má rozšířené strachem, ale jakmile uvidí můj obličej trochu se uklidní. V jejích očích se objeví překvapení a znepokojení a ještě něco, ale nedokážu poznat co to přesně je.

,,Kubo? Co to děláš?"

,,Co se mnou děláš Princezno?" zeptám se jí v hlavě mi běží všechny možné scénáře, ale já vím co musím udělat. 

Chytnu její zápěstí a přitlačím jí je na stěnu vedle hlavy.

,,Co......?"

Než stihne jakkoli pokračovat přitisknu své rty na ty její. Ze začátku nespolupracuje, pak mi začne polibek oplácet stejnou váhou jako já. Žádám o vstup do jejích úst, ale to mi nechce dovolit, proto jí pustím zápěstí. Chytnu ji za boky a přitáhnu si ji pevně k sobě. Musela mě ucítit, protože ze sebe vydá vzdech, kterým mi umožní vstup, který jsem si vyžádal. 

Tohle je pro mě jako sen jako ten největší ráj. Princezna spojí svoje ruce za mým krkem a vplete prsty do mých vlasů, za které jemně zatahá. Tím způsobí, že se zmenší prostor v mých kalhotách. Z jemného polibku se stal dravý, jako by to bylo to, co oba potřebujeme.

Musím se odtáhnout i když nechci, přece jen jsme obyčejní lidé, kteří potřebují kyslík. Pohladím ji po bocích a zadívám se jí do očí, které jsou tak nádherné, že se v nich ztrácím. Vidím v nich nepochopení, překvapení a asi i touhu.

,,Vím, že jsem neměl, ale já už dál nemohl" místo toho abych dál pokračoval Verča přitiskne své rty zpět na ty mé, krásně do sebe zapadají. Musím se usmát, tohle jsem nečekal, ale je to úchvatný pocit. Pevně ji chytnu za boky a přitisknu se k ní, že by se mezi nás ani papír nevešel. Oboum nám z úst vyjde zasténání, ale než to můžu prohloubit Princezna se ode mě odtáhne a opře si čelo o to mé.

,,Kubo mám tě ráda, ale musím si utřídit myšlenky ohledně toho co k tobě cítím." v hlavě si otevírám šampáňo, aspoň něco ke mně cítí.

,,Princezno máš tolik času, kolik budeš potřebovat. Já si na tebe počkám." na to se usměje

Ona to neví, ale teď mi dala důvod abych k ní nikoho nepustil. Obejmu ji a chvilku tam jen tak stojíme, já s opřenou hlavou o tu její a ona s položenou hlavou na mojí hrudi. Cítím se šťastně sice nejsme spolu, ale mám docela velkou pravděpodobnost. 

,,Kubo měl bys jít, jsem unavená půjdu si lehnout." 

,,Nechceš abych tu zůstal s tebou princezno?" zeptám se jí laškovně

,,Kubo! Padej!"

,,Přece bys mě odsud nevyhodila?" udělám na ni štěněčí oči a znovu se jí pokusím obejmout. Verča se mi, ale zkušeně vyhne a podívá se na mě nevěřícím pohled, takže psí oči nezabraly. 

,,Jakube padej nebo tě odsud vykopu, jsem unavená a chci jít spát." řekne už dost unaveně asi to byl pro ni náročný den stejně jako pro nás.

,,Z lásky na nenávist za pár vteřin to byla rychlá změna." 

,,Kubo prosím..." řekne unaveně, proto ji znovu políbím tentokrát, ale na čelo.

,,Dobru noc Princezno"

,,Dobrou Kubo" řekne mi a pomalu vyjdu z jejího pokoje, kde ji nechám samotnou. 

---------------------------------------

Ahoj, jak jsem slíbila nové kapitoly. Doufám, že se vám líbí. 

Máme tu první polibek, jak myslíte, že Verča odpoví? 

Všem vám moc děkuji a doufám, že si můj příběh přečtete až do jeho konce, který už mimochodem vím. 

Děkuji s láskou (jmenovkyně hlavní hrdinky) Verča