Proč zrovna já?

- 28 -

Jakmile se obleču jdeme na snídani. Jsme tu skoro jako první.

„Taky jsi nemohl spát?" zeptám se Michala.
„Jo, tohle se mi stalo poprvé. Vždy spím jak zabitý až mě musí vzbudit." rozesměje se, ale než stihne někdo něco říct už sem přijdou další kluci.

Mezi nimi je i Eda a Maty.
„Byl jsi u Verči?" zeptá se Maty, který podle všeho nevěděl kde byl.
„Kde jinde?" zeptá se laškovně Kuba. Hned jakmile to dořekne se Eda otočí a těká očima mezi mnou a Kubou.

Po chvíli se usměje a chce něco říct, už se nadechuje, ale nic nestihne říct jelikož mu přitisknu ruku na pusu.
„Nic neříkej nebuď slepičí prdel!" Edovi se rozsvítí oči a ještě víc se mu zvednou koutky. Ruku mi oddělá a pořád se usmívá
„Vy jste..." nedopoví to jelikož mu skočím do řeči.
„Drž klapačku" za sebou uslyším smích a následně omotání rukou okolo mého pasu.
„Edo to, že máš pravdu neznamená, že ji s tím musíš vyzvídat. Ona ti to stejně neřekne."
„Zatímco ty jo," zašeptám.
„Co Princezno? Neslyšel jsem tě," nakloní se ke mně ještě víc Kuba.
„Nic" prohodím a Eda se mi začne smát.
„Zmlkni!" vyprostím se z jeho objetí a jdu si na snídani. Nebudu v blízkosti těch dvou když mají takovou náladu.

Sednu si vedle Michala.
„Proč nejsi s Kubou?" zeptá se mě.
„Oba si mě dobírají a naštvali mě. Vadím ti tu?" řeknu mu, ale podle jeho obličeje poznám, že mu tu nevadím, a taky ví kvůli čemu si mě dobírali.
„Ne to ne," odpoví mi

Naproti si sedne Maty.
„Čím tě nasrali?" to to jako poznal i on?
„Neřeš to," vím, že by to hned poznal a stejně, pokud bude Eda slepičí prdel, tak to bude vědět.

***

„Princezno nebuď na mě naštvaná." na to jen povytáhnu obočí a podívám se na něho nevěřícně.
„Já na tebe nejsem naštvaná, jen to nechápu." fajn neříkám, že holky nejsou slepičí prdele občas jsme ještě větší, ale určitě to neřekneme takto na plnou hubu. Chlapům je to očividně jedno, nemají žádný pud sebezáchovy ani nic jiného očividně. Je mi jedno, že mu to řekl jen prostě....to je jedno.

Obejme mě a zadívá se mi do očí
„Promiň," omluví se mi, i když v podstatě nic neudělal, tohle je chování chlapa.
„Nemáš se za co omlouvat." políbím ho, ale ještě než se z toho vyvine něco většího odtáhnu se.
„Kubo? Víš že máš trénink?" zeptám se ho asi na to zapomněl, jinak by se taky odtáhl.

Podívá se na hodinky
„Jo máš pravdu," políbí mě na čelo
„Miluju tě," a odejde na svůj pokoj, aby šel rovnou na trénink.

***
Právě stojím na střídačce a čekám než kluci vyjedou na led na rozcvičku.

Až teď si uvědomím, že toto je semifinále a my tu jsme. Ne že bych nevěřila, že to zvládneme, ale toto není jen o hokeji, ale taky potrebujete štěstí. My jsme ho očividně měli, kluci jsou skvělý, ale trocha toho štěstí vždy musí být.

„Tak co, jak vám je?" uslyším za sebou hlas, který tak ráda slyším. Za mnou na tribuně sedí stejná paní, která tu je na každý český zápas.
„Už je mi dobře."
„Minule jsem se vás nestihla zeptat, tak se ptám teď, ale už vypadáte líp. V ten den jste se mi zdála taková pobledlá." oznámí mi, teď mi připomíná mou babičku. Kdyby jezdila na hokejové zápasy.

Jakmile hráči obou týmů vjedou na led, náš rozhovor skončí.

Atmosféra je tu každým zápasem lepší.

Na rozehrání od nás jde Jirka a získá puk pro nás. Naši toho hned využijí a jedou do útočného pásma. Puk je nakonec tečovaný švédským hráčem. Nevadí

Švéd jde na trestnou lavici a získáváme dnešní první přesilovku. Puk získává Maty a jede na bránu, kde puk střelí Jirkovi a ten dává GÓL!

Vedeme 1:0 po pěti minutách první třetiny. Vůbec celkově jsou kluci nějací jiní. Víc soustředění na hru nenechávají Švédy získávat puk. Střílí na bránu, a vyhýbají se útočníkům i obráncům.

Švédi jsou docela dobrý tým, stejně jako všechny severské země. Toto, ale asi nečekají.

***

Podívám se na časomíru, která ukazuje pět vteřin do konce první třetiny.

Sirény! Vyhráváme 1:0

V šatně je to takové napjaté, celý tým chce vyhrát a každý na sebe klade velké nároky.

Ze všeho nejvíc asi Jirka.

„Jirko není to jen na tobě na to nezapomínej." řeknu mu opřená o rám dveří.
Jirka zvedne hlavu usměje se na mě a naznačí „Děkuju"

Navážu oční kontakt s Kubou, který se culí a kýve hlavou na souhlas. Nevím, co tím myslí, zeptám se ho později.

Pohled Jakuba

To je moje holka!

Ještě že mu to Princezna řekla, Jirka nás chce dovézt k vítězství a když to neudělá, myslí že nás zklamal.

Podívám se na ni a začnu kývat na souhlas. Vždy se nás snaží povzbudit a nevím jak, ale většinou z nás vycítí jakou máme náladu. Asi z držení těla nebo nevím to je další věc, na kterou se jí musím zeptat.

V druhé třetině jsem rád, že mám helmu.

Pardón, ale já nejsem brána. Ani nějaký terč do kterého se musíte pořád trefovat a HLAVNĚ do HLAVY!

Halóóóó já se chci dožít svých vnoučat!

Jakmile proti mně jede další Švéd a vidím, jak se zase trefí do mé masky už chci něco říct. Ten puk skončí v bráně spíš když pojede po ledu ne když ho zvednou do výšky mých očí!

S tímto Švédským zlozvykem vyhráváme po druhé třetině 3:1.

Jsme docela v klidu, kluci mají docela dost šancí a proměňují je.

***
Dvě minuty před koncem třetí třetiny Švédsko odvolává svého brankáře.

Šest na pět, ale stejně myslím, že ten náskok nedokážou dohnat.
5:3
Sám si tu teď slavím, když se zrovna ostatní perou o puk v našem útočném pásmu.

Dvacet vteřin do konce a rozhodčí pískají zakázané uvolnění.

Švédi to ještě zkoušejí, ale minou bránu.
3
2
1

Konec!!!

Právě jsme si zajistili hru o ZLATO!!!

Všichni se na mě nahrnou až málem skončím na zádech.

MY JSME VYHRÁLI

Slavíme na ledě, ale postupně už jedeme ke střídačce.

Když dojedu vidím Princeznu v objetí jejích dvou "bratrů". Upřímně je to docela fajn.

Pak už si ji, ale přivlastním já, ne jen ji, ale i její ústa.